O míru snít a pivo k tomu pít

Na většině debutových demáčů chtějí punkové kapely vyřešit všechny problémy světa. Úporně, umanutě, zarputile a za asistence řady zbytečných vulgarit řežou do politiků, nácků, zbohatlíků, měšťáků... Idea u nich jednoznačně přebíjí hudbu. Demo 2010 jindřichohradecké partičky Tragedis je naštěstí jiné. Ne že by to byl hudební zázrak, ale lehkostí, nadhledem a humorem strčí většinu podobných demosnímků hravě do kapsy.

Čtrnáct písniček je vystavěno na jednoduchých, přímočarých, přehledných melodiích a především zpěvných, nezvykle chytlavých refrénech. Dost jich z hlavy jen tak nedostanete. Jednotlivé skladby uhání od startu k cíli, na nějaké propracovanější instrumentální mezihry není čas, ostatně, kdo by na ně byl v pogujícím kotli zvědavý.

Energie na prvním místě

Kromě klasických kytar a bicích má v produkci Tragedis nezastupitelné místo harmonika, která dodává songům hospodský, šramlovitý, v dobrém slova smyslu vesnický rozměr. Škoda, že si mladíci více nepohráli s aranžmá, zatím je to styl máme harmoniku, tak ji dáme všude. Ve spojení se špatným zvukem se někdy zbytečně ztrácí, jindy zase přehlušuje ostatní nástroje.

Ale Tragedis staví především na energii a ta se z jejich muziky doslova valí. Třeba hned úvodní a nejstarší píseň Život. Muzikanti do toho buší jako o život, výrazná melodie, šťavnatý refrén, skladba má drive i spád, zpěvák Vojta Petrů dává před nějakou pěveckou technikou jednoznačně přednost výrazu. Pere to do lidí pod tlakem.

Následnou Nechte si rozjíždí folk (příjemné zpestření v několika kouscích), ale brzy se opět stočí k melodickému punku. V rámci žánru poměrně propracovaná skladba. Roztančenému songu Hlavně že dominuje harmonika, takže si nelze nevzpomenout na Tři sestry (podobnost i pěvecká), Divokýho Billa nebo Schodiště. Ale o plagiáty se rozhodně nejedná.

Pohoda, silné melode, hravost

Kromě několika syrovějších, tvrdších skladeb (Idol, Rakovina, Víťa s Ráďou) desce dominují pohodové, silně melodické a hravé písně. Třeba k dechovce odkazující Moderní krasavice s vtipným textem. „Zajedu si na vesnici, tam si holku vyberu. A každý týhle bárbíně, ze dvou metrů naseru!" Nebo podobně zaměřená, jen trochu rychlejší pecka Vypitej, kde se kromě Vojty pokouší o zpěv i Rosťa. Je jasné, že oba zpívají rádi a s obrovským nasazením, což později dokáží třeba ještě ve Výčepu.

V písni Jižní Čechy skládá kapela poctu svému rodnému kraji. Ve folkovém rytmu láká k rybníkům, v punkovém do hospod, kde „dobrý pivo a nádherný servírky maj". Většina písniček je tak i při svém temperamentu a rychlosti lehká, vzdušná a tak nějak vesnicky zpěvná.

Velkým plusem Tragedis jsou vtipné texty, které si klidně vypomohou i absolutním rýmem. Žádné filozofování, ale přesto vycházejí ze života. Věnovat se muzice, dát si pivko, najít si děvče. Moc toho vlastně k životu nepotřebují. „O míru snít a pivo k tomu pít. S holkama se milovat a spokojeně pít."

Nejen k průplachu mozku

A kdo muzikantům vadí? Namachrovaní frajeři z posiloven, moderní krasavice ze solárií, ozbrojení, agresivní a vylízaní fanoušci a zkorumpovaní politici. Ale ti jim za nějaké protestsongy nestojí, jen ať nechají normální lidi na pokoji.

Tragedis 2010 samozřejmě není žádnou objevnou, originální nahrávkou. Ale splňuje přesně to, co od punkových kapel v jejich začátcích očekávám. Energii na průplach mozku, neučesanou spontánnost, autenticitu, pohodovou atmosféru a nadhled. A jsem přesvědčen o tom, že dnes, po třech letech od demáče, už hrají mnohem lépe. Prý chystají novou desku, tak jsem hodně zvědavý a natěšený.