„Čím je publikum vstřícnější, tím rychleji hrajeme,“ shoduje se Schodiště

Rocková skupina Schodiště, která dříve fungovala pod názvem Nahoru po schodišti dolů band, slaví letos 30 let své existence. Jednoznačný důvod tuto pohodovou a veselou partičku, kterou tvoří Martin Krajíček (zpěv, kytara), Vláďa Cihelka (saxofon, kytara, flétny, zpěv), Ondřej Fencl (zpěv, kytara), Jaromír Linhart (klarinet a jiné foukací nástroje), Míra Klíma (akordeon), Vráťa Horčík (basa, zpěv) a Pájinka Táboříková (bicí), vyzpovídat. Za kapelu Hudební knihovně odpovídal baskytarista Vráťa Horčík.

Hudební knihovna: Jak oslavnou tour pojímáte?
Vráťa: Na této koncertní šňůře se trochu víc než dřív pohroužíme do historie, vytáhneme dlouho nehrané oblíbené hitovky i pozapomenuté kousky z dávných dob. Playlist je takovým průřezem celými těmi třiceti lety včetně posledního alba Roztoky, které je stále ještě docela nové.

HK: Na vašem facebookovém profilu mohou fanoušci hlasovat pro písně, které chtějí na koncertech slyšet. Co říkáte výsledkům?
Vráťa: Anketa na Facebooku byla spíš orientační, nicméně prvních pět skladeb, které si vybrali fanoušci, se zcela kryje s tím, co jsme si vybrali sami. Což je skvělé, ale na druhou stranu, kdo zná náš repertoár delší dobu, nemohl se netrefit.

Dysko song je nesmrtelný

HK: Na Facebooku to vyhrál Dysko song. Proč právě ten?
Vráťa: Dysko song je oblíbený jednoznačně pro svoji pódiovou prezentaci. Kdy jindy by si mohli obyčejní smrtelníci vyzkoušet opravdové taneční dysko kreace, které by se normálně styděli předvádět. Všechno jim z pódia ukazují dva předcvičovatelé a dav pod pódiem je se šťastnými tvářemi odevzdaně následuje. Je to zábavné pro obě strany. Jinak hudebně je to pěkná pitomost. Jsou to jenom volně poskládané, porůznu ukradené dysko motivy.

HK: Když se ohlédnete za těmi lety, co vás napadá?
Vráťa: Ohlédnu-li se zpátky, nepřijde mi to zase tak dávno, co jsem do kapely v roce 1986 jako nováček přišel. Když jdeme na pódium, mám pořád stejné pocity, před pódiem se odehrává v podstatě totéž co kdysi. Dokonce vidím stále mladé obličeje, což nám dodává tutéž energii a radost. Euforie po vydařeném koncertě, popíjení s místními lidmi, pozdní návraty domů, nic se nemění.

HK: Kdy bylo Schodišti nejlépe a kdy nejhůře?
Vráťa: Nejhůře jsme na tom byli v době naší hibernace z nerozumu v letech 1990 až 1993. V tu dobu jsme ledacos prošvihli. Nejlépe jsme na tom právě teď, už jen proto, že se kapela dožila takového věku. A z dřívějších vrcholů to bylo asi okolo let 2000 až 2003, v době vydání alba Svinska pržola.

HK: V roce 2005 odešel z kapely i s názvem textař a bubeník Marek Brodský a z Nahoru po schodišti dolů bandu se stalo Schodiště. Jak moc vám bylo líto zkrácení názvu? A jaký vztah dnes s Markem Brodským máte?
Vráťa: Zkrácení názvu jsme brali spíš jako úlevu. Ušetřili jsme na plakátech, dlouhý název Nahoru dolu (nebo jak to bylo) byl dražší než krátké a stručné Schodiště. S Markem Brodským máme vztahy báječné. Rozhodně nejsou nijak napjaté, spíš volné, v posledních letech jsme se vůbec neviděli a neslyšeli.

HK: Schodiště pak prošlo ještě dalšími personálními změnami. Jak do kapely zapadli mladší muzikanti?
Vráťa: Mladá krev se zařadila do kapely víc než skvěle. Ondřej Fencl nahradil původního kytaristu úplně bezbolestně a pohodově, zapadl mezi nás lidsky i hudebně. Bubenici Pájinku Táboříkovou jsme si měli možnost vyzkoušet nejdříve jako neplánovaný záskok a na základě toho jsme se okamžitě a jednomyslně rozhodli, že ji chceme mezi nás nastálo. Obvyklé problémy, jestli ženská do kapely ano či ne, jsme v ten moment vůbec neřešili. Natolik se nám líbila hráčsky i postavou (smích).

HK: Takže nějaké generační spory neřešíte?
Vráťa: Generační spory nemáme, jen běžné pracovně tvůrčí spory, ale bez nich by to nešlo. V kapele funguje určitá hierarchie, mladší respektují ty starší, ale když se jim něco nezdá, hned se ozvou a řeknou svůj názor. Pak teprve jim to my starší zamítneme (smích).

Únavu cítíme hlavně ráno

HK: A co únava po tolika letech? Jak ji vnímají služebně starší členové Schodiště?
Vráťa: Starší členové cítí únavu hlavně ráno, když musí vstávat do práce po vydařeném koncertě, respektive prohýřené noci. Ale myslím, že tutéž únavu cítí i ti mladší. Ovšem ti pacholci vlastně nemusí vstávat tak brzy, protože nemají rodiny. Takže nějaký rozdíl tam asi bude.

HK: Koncertujete všude možně. Jaké prostory vám vyhovují nejvíce?
Vráťa: Máme rádi takové prostory, kde to funguje. Nevadí nám malé pódium ani malý sál, pokud tam přijdou lidi, kteří se chtějí bavit. Velký sál se skvělou aparaturou a klimatizovanou šatnou je k ničemu, když tam nikdo nechodí. To už raději hospodu narvanou lidmi, co si přišli užít koncert. Navíc čím je publikum vstřícnější, tím rychleji hrajeme.

HK: Přemýšlíte o tom, jak ještě dlouho chcete bavit vaše fanoušky?
Vráťa: Nic dlouhodobě neplánujeme, těch plánovacích pětiletek jsme si v minulosti užili dost. Fanoušky chceme bavit ještě tak minimálně do příštího koncertu, pak se uvidí. Pak se většinou vidí, že nás to pořád baví a že se těšíme na další koncert. Na další veselý výjezd, další dny a noci strávené v dodávce, na pumpách, v klubech, na festivalech, pak zase v dodávce a na pumpách, a tak pořád dokola. Dokud to bude nás i fanoušky bavit.