FESTIVAL: Série Prague Open Air oznámila prvních 11 jmen

REPORTÁŽ: Elektrizující pop Zary Larsson rozpálil pódium

KLIP: Nové album kapely Polemic uvádí singl Viem

NAŽIVO: Americký rapper Danny Brown poprvé v Praze

REPORTÁŽ: Hala plná lásky, slz a radosti. Niall Horan v Praze

Nebeská kapela 5. díl: Rock and Roll

David Malý, 28. 01. 2021

Žijeme v době, kdy máme na výběr stovky různých žánrů a tisíce různých skupin a interpretů. Díky internetu a různým službám a aplikacím se během několika minut můžeme seznámit s úplně novou kapelou z druhého konce světa. Stejně tak se během několika hodin můžeme dozvědět o novinkách prakticky všech kapel, bohužel včetně zpráv o úmrtí. Tyto zprávy přichází znenadání a dotknout se může kdykoliv a kohokoliv. Ztráta oblíbeného muzikanta bolí někdy stejně, jako ztráta rodinného příslušníka. Jejich hudba však bude žít navěky.

V tomto seriálu bychom chtěli ze zesnulých muzikantů vytvořit nejlepší hvězdnou kapelu na onom světě napříč různými žánry. Tyto kapely budeme zveřejňovat chronologicky podle příslušných žánrů od 30. let minulého století až po současnost, včetně krátké charakteristiky daného žánru. Pokud se konkrétní muzikant neobjeví v tomto výběru, pochopitelně to neznamená, že není skvělý ve svém oboru. V každém článku vytvoříme jednu kapelu z mnoha stovek skvělých muzikantů, a tak se na mnoho z nich bohužel nedostane.

Rock'n'Roll & Rockabilly

Rock'n'Roll z hudebního hlediska nebyl příliš velký krok kupředu, jelikož jeho původ z blues byl snadno rozpoznatelný. Jeho význam byl však ohromný. Rock'n'Roll byl více než všechno ostatní rasovou záležitostí, kdy mladí atraktivní běloši přinášeli původně černošskou muziku do obývacích pokojů bělochů (zejména dívek) a nutili je kroutit hlavou a pánví. Současně i hillbilly country muzikanti, kteří byli ovlivněni raným country blues, vytvořili country se zrychleným tempem, silnými rytmy, výraznou baskytarou a koktavými vokály: Rockabilly.

Oba žánry vznikly u slavného labelu Sun Records v Memphisu. Rock'n'Roll se často překrývá s jednoduchostí Rockabilly, jeho tempem se třemi akordy a svatou instrumentální trojicí rocku: bicí, kytara a baskytara. I proto byl raný rock'n'roll byl těžko rozpoznatelný od raného rhythm'n'blues. Avšak často přehlížený účinek amfetaminu (často používaný mnoha hvězdami Rock'n'Rollu) změnil žánr na sociokulturní revoluci. Interpreti díky chvějícím se hlasům, bujarým chováním, nespoutanou energií a sexuálními náznaky představili něco nového, něco nepoznaného a "špatného”.

Pozdější subkultura padesátých let byla fascinována světem rychlých motorek a Rock'n'Rollu. Dospívající běloši po celém světě se do této hudby zbláznili a brzy se Rock'n'Roll stal tak populárním, že tento termín byl používán pro cokoli vzpurného a často pro rockovou hudbu obecně.

Technická specifikace

Jestliže v raném Rock'n'Rollu byly typicky hlavními nástroji piano nebo saxofon, na začátku 50. let už to byla výhradně elektrická kytara. Jedná se v zásadně o taneční rytmus, který téměř vždy obstarává malý vířivý buben. Klasický rock and roll se obvykle hraje s jednou nebo dvěma elektrickými kytarami (hlavní a rytmická), kontrabasem nebo strunnou basou nebo elektrickou basovou kytarou a soupravou bicích.

Kytara

Chuck Berry

Charles Edward Anderson Berry byl americký zpěvák a skladatel a jedním z průkopníků Rock'n'Rollu. S písněmi jako „Maybellene" (1955), „Roll Over Beethoven" (1956), „Rock and Roll Music" (1957) a „Johnny B. Goode" (1958), Berry zdokonalil rhythm’n’blues a rozvinul hlavní prvky, díky nimž se Rock'n'Roll stal osobitým. V textech se zaměřoval na život v pubertě a konzumerismus a vyvinul hudební styl, který stál na kytarových sólech a šoumenství. Byl také jednou z hlavních postav, které spojili rasově oddělené publikum a populární se stal i jeho typický "kachní pochod”, který předváděl na koncertech. Chuck Berry velmi výrazně ovlivnil vývoj rockové hudby.

Chuck Berry se narodil s St. Louis ve státě Missouri a muzice se věnoval od dětství. Už na střední škole veřejně vystupoval, poté strávil tři roky v polepšovně za ozbrojenou loupež a následně se oženil a pracoval v automobilce. Na začátku roku 1953 začal hrát s Triem Johnnie Johnsona, ale výrazně prorazil až poté, co se poznal s dalším legendárním muzikantem Muddy Watersem. Ten ho představil Leonardovi Chessovi a ve slavných Chess Recors vznikl jeho první velký hit „Maybellene”. Prodalo se více než milion kopií a singl se dostal na první místo Billboard žebříčku. Na konci 50. let byl Chuck Berry už zavedenou hvězdou s několika hity, rolemi ve filmech a lukrativní kariérou. Založil i vlastní noční klub Berry’s Club Bandstand.

V roce 1962 byl odsouzen na tři roky ve vězení za nelegální převoz čtrnáctileté dívky přes státní hranice. Propuštěn však byl už příští rok a pokračoval ve své hudební kariéře. Jeho další hity však nezaznamenaly takový úspěch ani popularitu. V 70. letech už dostával nabídky z nostalgie jako interpret dob minulých a hrál s místními muzikanty rozdílných kvalit. V roce 1972 se však opět připomenul skladbou „My Ding-a-Ling”, která se po dlouhé době dostala do místních žebříčků. V roce 1979 se na čtyři měsíce vrátil do vězení za daňové úniky, jelikož během své kariéry vždy trval na honoráři v hotovosti.

Chuck Berry byl mezi prvními hudebníky, kteří byli uvedeni do Rock'n'Rollové Síně Slávy po svém otevření v roce 1986. Byl citován pro "položení základů nejen pro rock'n'rollový zvuk, ale i pro vytvoření rock'n'rollového stylu života”. Magazín Rolling Stone Chucka Berryho začlenila do několika seznamů největších muzikantů všech dob, jako např. páté místo v seznamu sta největších umělců všech dob v roce 2004 a 2011. Tři skladby se objevili v Síni slávy 500ti Rock'n'Rollových skladeb, které tvořili Rock'n'Roll a skladba „Johnny B. Goode" je jedinou rock'n'rollovou skladbou na Zlaté desce Voyager, která byla vyslána do vesmíru. Televize NBC Chucka Berryho označila za "Otce Rock'n'Rollu”.

Chuck Berry zemřel po selhání srdce 18. března 2017 ve věku 90ti let.

Scotty Moore

Winfield Scott Moore III byl americký kytarista a studiový technik. Nejznámější je díky spolupráci s Elvisem Presleym mezi lety 1954 a začátkem Presleyho kariéry v Hollywoodu.

Rockový kritik Dave Marsh nejvíce oceňuje Moorovy inovativní akordy na skladbě „Jailhouse Rock” z roku 1957. Moore se umístil na 29. místě žebříčku sta nejlepších kytaristů všech dob magazínu Rolling Stone z roku 2011. V roce 2000 byl uveden do Rock'n'Rollové Síně Slávy a v roce 2015 i do hudební Síně Slávy v Memphisu.

Kytarista Keith Richards z kapely Rolling Stones o Moorovi prohlásil: "Když jsem slyšel skladbu „Heartbreak Hotel”, věděl jsem, co chci v životě dělat. Bylo to najednou naprosto jasné. Jediné, co jsem chtěl, bylo být schopen takto hrát a takto znít. Všichni ostatní chtěli být jako Elvis, já chtěl být jako Scotty”.

Scotty Moore zemřel 28. června 2016 na artritidu. Dožil se 84 let.

Chet Atkins

Chester Burton Atkins známý i jako "Mr. Guitar" ("Pan kytara”) nebo "The Country Gentleman" ("Country džentlmen”) byl americký kytarista, skladatel a producent, který spolu s Owenem Bradleym a Bobem Fergusonem vytvořil originální styl country známý jako "Nashville sound” (zvuk Nashvillu). Ten umocnil zálibu v country pro mnoho dospělých fanoušků popové muziky. I díky popularitě tohoto žánru se Atkinsovi otevřela cesta k rock'n'rollu.

Atkinsův specifický styl spočíval ve vybrnkávání a jeho hudební talent mu přinesly obdivovatele v rámci i mimo country scénu jak v Americe, tak v zahraničí. Většinu své kariéry strávil u RCA Victor Label Group, kde také v roce 1956 spolu s výše uvedeným Scotty Moorem nahrál skladbu „Heartbreak Hotel” Elvise Presleyho. Kromě legendy country hudby se brzy stal i ikonou rock'n'rollu.

Magazín Rolling Stone Atkinse vyzdvihuje díky popovějšímu country zvuku, který zachránil žánr před komerčním propadem a umístil ho na 21. místo v žebříčku sta nejlepších kytaristů všech dob. Kromě mnoha dalších vyznamenání získal 14 cen Grammy a jednu další za celoživotní úspěch. Dále má 9 cen od Asociace country hudby pro instrumentalistu roku. Byl uveden do Rock'n'Rollové Síně a Muzea slávy i do hudební Síně a muzea slávy.

Chet Atkins zemřel 30. června 2001 na rakovinu slepého střeva ve věku 77 let.

Johnny Winter

John Dawson Winter III, známý jako Johnny Winter, byl americký kytarista, skladatel a producent. Nejznámější je pro svá vysoce energická blues-rocková alba a živá vystoupení v 60. a 70. letech. Winter také produkoval tři desky Muddyho Waterse, které později získaly cenu Grammy a několik dalších desek bylo na cenu nominováno.

V novém tisíciletí Winter přiblížil svůj zvuk rock'n'rollu, avšak stále s výraznou bluesovou příchutí, kterou během své kariéry stále zdokonaloval. Jeho deska "I'm a Bluesman” z roku 2004 byla nominována na Grammy a za vůbec poslední studiovou desku "Step Back” z roku 2014 Grammy nakonec získal. Winter byl hudebně aktivní až do smrti pouze dva dny po svém posledním koncertu. Hudební kritik David Marchese o Winterovi prohlásil: "Winter byl jeden z prvních blues-rockových virtuózů, který na konci šedesátých a začátkem sedmdesátých let vydal řadu populárních a fantastických desek, díky nimž se stal halovou hudební hvězdou. Žil ikonický život díky svému umění hrát blues”

V roce 1988 byl uveden do Bluesové Síně Slávy a v roce 2003 ho magazín Rolling Stone zařadil na 63. místo žebříčku sta nejlepších kytaristů všech dob.

Johnny Winter zemřel 16. července 2014 na zápal plic ve věku 70 let.

Zpěv

Elvis Presley

Elvis Aaron Presley, známý jen jako Elvis, byl americký zpěvák a herec. Je považován za jednu z nejvýznamnějších kulturních ikon 20. století a získal přezdívku "Král Rock'n'Rollu” nebo prostě jen "Král”.

Presley se narodil ve městě Tupelo ve státě Mississippi a ve třinácti letech se přestěhoval do Memphisu v Tennessee. Hudební kariéru začal v roce 1954 (v 19ti letech), kdy začal nahrávat v Sun Records s producentem Samem Phillipsem, který chtěl přivést africko-americkou hudbu k širšímu publiku. Presley začínal na akustickou kytaru s vedoucím kytaristou Scotty Moorem a baskytaristou Billem Blackem a byl mu představen rychlý a temperamentní styl rockabilly. V roce 1955 se přidal bubeník D. J. Fontana a sestava Presleyho skupiny pod Victor Label Group byla kompletní.

V lednu 1956 vychází Presleyho první singl „Heartbreak Hotel”, který se okamžitě stane jedničkou ve Spojených Státech. Díky aktivnímu působení v televizních přenosech a nahrávkám na prvních místech se z něj brzo stala hlavní postava nového populárního stylu rock'n'roll. Jeho energická interpretace písní a sexuálně provokativní pohyby, spojené s unikátním vlivem na rasově oddělenou společnost během transformační éry ho rychle učinili nesmírně populárním. A také kontroverzním.

První deska "Love Me Tender” vychází v listopadu roku 1956 a o dva roky později Presley odchází na povinnou vojenskou službu. Po dvou letech ve službě restartoval svou kariéru svou komerčně nejúspěšnější tvorbou. V 60. letech se věnoval natáčení filmů a nahrávání alb filmových soundtracků, kterým se kritici však posmívali. V roce 1968 se po sedmi letech vrací na koncertní pódia v televizní show nazvané Elvis, což vedlo k jeho trvalému pobytu v Las Vegas a několika velmi výdělečným turné. V roce 1973 byl Elvis Presley prvním, jehož koncert "Aloha from Hawaii” byl vysílaný na celém světě. Léta zneužívání léků na předpis však vážně ohrozilo jeho zdraví. Od roku 1974 kvalita jeho koncertů šla strmě dolů, kdy se Presley nebyl schopný hýbat a textu nebylo rozumět. Přes vážné zdravotní problémy Presley dál intenzivně koncertoval v létě roku 1977, kdy se chystal na další turné, byl nalezen mrtev ve svém domě.

Elvis Presley je nejprodávanější sólový muzikant ve zdokumentované hudební historii. Komerčně byl úspěšný v mnoha žánrech, včetně popu, country, blues a gospelu. Získal tři ceny Grammy, ve věku 36 let dostal Grammy za celoživotní úspěch a byl uveden do třiadvaceti hudebních Síní Slávy (Rock'n'Roll, Country, Gospel, Rockabilly, Honky Tonk a další)

Elvis Presley zemřel 16. srpna 1977 ve věku 42 let. Kolem jeho smrti se stále vedou dohady, ale důkazně jsou prokázány následující onemocnění: zelený zákal, vysoký krevní tlak, poškození jater, zvětšené tlusté střevo, poškození mozku, onemocnění srdce a svalů, obezita, migrény. Vše pravděpodobně způsobené zneužíváním drog.

Buddy Holly

Charles Hardin Holley, známý profesionálně jako Buddy Holly, byl americký hudebník, zpěvák a skladatel, ústřední a průkopnickou postavou rock'n'rollu v polovině 50. let. Narodil se v Lubbocku v Texasu v hudební rodině během Velké hospodářské krize a naučil se hrát na kytaru a zpívat spolu se svými sourozenci. Jeho styl byl ovlivněn gospelovou hudbou, country hudbou a rytmickými a bluesovými akty, které hrál v Lubbocku se svými přáteli ze střední školy.

Poprvé se objevil v místní televizi v roce 1952 a následující rok založil skupinu Buddy a Bob se svým přítelem Bobem Montgomerym. V roce 1955 předskakoval pro Elvise Presleyho a rozhodl se naplno věnovat hudbě. Ten rok před Presleym hrál třikrát a styl jeho kapely se změnil z country a western hudby čistě na rock'n'roll. V říjnu téhož roku, když předskakoval pro Billa Haleyho & His Comets, ho spatřil skaut Eddie Crandall, který mu pomohl získat smlouvu u Decca Records.

Hollyho nahrávky u Decca Records produkoval Owen Bradley, který se proslavil produkcí orchestrálních country hitů pro hvězdy jako Patsy Cline. Holly byl s Bradleyho hudebním stylem a prací ve studiu nespokojený a šel k producentovi Normanovi Pettymu v Novém Mexiku, kde nahrál demo "That'll Be the Day" a další písně. Petty se stal manažerem skupiny a poslal demo do Brunswick Records, kde jej vydali jako singl od The Crickets, což byl nový název Hollyho kapely. V září 1957, když byla skupina na turné, se „That'll Be the Day" dostal na vrchol britské a americké singlové hitparády. Po tomto úspěchu v říjnu následoval další významný hit „Peggy Sue".

Album "Chirping Crickets", vydané v listopadu 1957, dosáhlo 5. místa v britském albovém žebříčku. V lednu 1958 se Holly podruhé představil v Show Eda Sullivana a brzy poté vyrazil na turné po Austrálii a Velké Británii. Na začátku roku 1959 sestavil novou kapelu, skládající se z budoucí country hvězdy Waylona Jenningse (baskytara), slavného sezónního muzikanta Tommyho Allsupa (kytara) a Carla Bunche (bicí) a vydal se na turné po středozápadě USA. Po koncertě v Iowě si kvůli kruté zimě a nepříznivým podmínkám pronajal letadlo, aby cestoval na další koncert v Minnesotě. Brzy po vzletu letadlo havarovalo a Buddy Holly, kytaristé Ritchie Valens a Big Bopper a pilot Roger Peterson při tragédii zahynuli. Zpěvák Donald McLean později incident označil jako "Den, kdy zemřela hudba” ve své stejnojmenné, téměř devíti-minutové folk-rockové písni.

Během své krátké kariéry Holly intenzivně psal a nahrával písně. Je považován za umělce, který definoval tradiční rock'n'rollovou sestavu dvou kytar, basy a bicích. Významně ovlivnil pozdější populární umělce, včetně Boba Dylana, Beatles, Rolling Stones, Erica Claptona nebo Eltona Johna. Byl mezi prvními umělci, kteří byli uvedeni do Síně slávy Rock'n'Rollu v roce 1986. Časopis Rolling Stone ho zařadil na 13. místo v seznamu sta největších umělců všech dob.

Buddy Holly zemřel 3. února 1959 ve věku 22ti let při letecké nehodě.

Carl Perkins

Carl Lee Perkins byl americký zpěvák a skladatel, který nahrával převážně pro Sun Studio v Memphisu od roku 1954. Mezi jeho nejznámější skladby patří „Blue Suede Shoes”, „Matchbox” nebo „Everybody's Trying To Be My Baby”.

Zpěvák Charlie Daniels prohlásil: "Skladby Carla Perkinse zosobněly éru rockabilly a jeho zvuk více, než kdokoliv jiný, protože se nikdy nezměnil.” Perkinsovy písně nahráli hvězdy jako Elvis Presley, Beatles, Jimi Hendrix, Johnny Cash nebo Eric Clapton, což ještě více prohloubilo jeho význam v historii populární hudby. Paul McCartney na jeho adresu dodal: "Pokud by nebyl Carl Perkins, nebyly by ani Beatles”.

Perkins byl nazývaný "Král Rockabilly” a byl uveden do Síně Slávy Rock'n'Rollu, Rockabilly, Síně Slávy v Memphisu, skladatelské Síně Slávy v Nashvillu a Síně Slávy cen Grammy.

Carl Perkins zemřel 19. ledna 1998 ve věku 65 let na rakovinu krku.

Bill Haley

William John Clifton Haley byl americký zpěvák, který stojí za zpopularizováním rock'n'rollu už na začátku 50. let se svou kapelou Bill Haley & His Comets. Singlů „Rock Around the Clock", „See You Later, Alligator", „Shake, Rattle and Roll", „Rocket 88", „Skinny Minnie" a „Razzle Dazzle" se prodalo více než milion kopií.

Haley prodal více než 60 milionů kopií svých nahrávek po celém světě a je považován za jednoho z největších hudebních průkopníků 20. století. Posmrtně byl uveden do Síně Slávy Rock'n'Rollu, obdržel hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy

Bill Haley zemřel 9. února 1989 ve věku 55 let pravděpodobně na selhání srdce.

Baskytara

Bill Black

William Patton Black byl americký baskytarista a původní člen skupiny Elvise Presleyho. Je považován za jednoho z průkopníků rock'n'rollu. Po odchodu z kapely Elvise založil kapelu Bill Black's Combo, se kterou cestoval po Spojených Státech i Evropě a která v letech 1966 a 1967 získala cenu za nejlepší americkou instrumentální skupinu. V roce 2009 byl Bill Black uveden do Rock'n'Rollové Síně Slávy.

Bill Black zemřel 21. října 1965 ve věku 39 let kvůli mozkovému nádoru.

Bicí

Hal Blaine

Harold Simon Belsky byl americký bubeník a sezónní muzikant. Odhaduje se, že absolvoval více než 35 tisíc nahrávacích sezení a podílel se na více než 6000 singlech, což z něj dělá nejčastěji nahrávajícího bubeníka v historii hudebního průmyslu. Jeho práci lze slyšet na sto padesáti hitech v top 10 americké hitparády, z toho celkem 40 jich dosáhlo prvního místa. Pracoval také na mnoha filmových a televizních znělkách.

Hal Blaine se narodil ve státě Massachusetts, odkud se v roce 1973 přestěhoval do Kalifornie. Začal s jazzem a big bandem, než se vydal na dráhu rock'n'rollového bubeníka. Stal se jedním ze domácích hráčů producenta Phila Spectora a jednou z nejslavnějších skladeb, na kterých se podílel je např. „Be My Baby" od dívčí trojice The Ronettes. Nahrával i skladby Franka Sinatry, Elvise Presleyho, The Beach Boys, Simon & Garfunkel, Neila Diamonda nebo The Byrds.

Od 80. let nahrával více sporadicky a jeho praktiky a techniky se začaly měnit v souladu s jeho zdravotním stavem. V roce 2000 byl přijat jako sezónní muzikant do Rock'n'rollové Síně Slávy a v roce 2018 získal cenu Grammy za celoživotní úspěch.

Hal Blaine zemřel přirozenou smrtí 11. března 2019 ve věku 90 let.