Kapela UDG sešla z vyšlapaných cestiček

Recenze alba : Akrobat

Album: Akrobat

Interpret: UDG

Celkový čas: 00:34:09

Vydavatel: Supraphon

Rok vydání: 2012

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

Karel Souček, 12. 01. 2013

Říká se, že odvážnému štěstí přeje. V případě populární klubové kapely UDG to platí stoprocentně. Po třech víceméně poprockových albech vsadili chlapci z Ústí nad Labem na novince Akrobat na propojení rocku s elektronikou a jejich hudba se tím nesmírně prozářila.

Producent zanechal výraznou stopu

Partičku zručných muzikantů si vzal pod svá křídla Armin Effenberg, známý to popový elektronik z Cartonnage, který Akrobata produkoval. Na výsledku je to znát, v genech kapely zabudovaná melodičnost, přímočarost a rytmická chytlavost dostala díky syntezátorům a samplům další rozměr. A navíc nová poloha jakoby kapelu nakopla a dodala ji energii. Na nahrávce je jí hodně.

Hned úvodní Sám spát naznačuje celkovou náladu desky. Do syntezátorového motivu se postupně a naprosto přirozeně vloží ostré elektrické kytary, důrazná bicí a na světě je rockový nářez, který provzdušňují elektronické zvuky. Ty otevírají i další skladbu Vzdálení, pomalejší, vygradovaný song s výrazným saxofonovým sólem.

První vrchol představuje titulní píseň Akrobat, nápadité propojení rockové vypalovačky s hlubokým hlasem rapujícího hosta Oty Klempíře z J.A.R. S elegancí i temperamentem sobě vlastními „balancuje nad propastí", ale všechna úskalí spolehlivě dá. Další bonbónek hned následuje. Pohodová, houpavá, ale také velice proměnlivá písnička se skvostným refrénem Najednou, v níž elektronika podtrhuje melancholickou atmosféru skladby.

Baladu, i když hodně energickou a vygradovanou, zastupuje Modlitba. Pádové otázky jsou klasickou roztančenou hitovkou s těžkým, ale zvládnutým textem. V některých skladbách jednoznačně dominuje rocková energie (Pádové otázky, Rozezpívání), v jiných (Zločin a trest, V představách) je větší zastoupení elektroniky. Ale důležité je, že celá deska drží pohromadě.
Ze zbytku alba za pozornost rozhodně stojí nejtvrdší a nejsyrovější song Zločin a trest, v němž se snad nejlépe propojily živé nástroje se syntezátory a elektronickými zvuky. Ty ještě zahušťují již tak dost hutný sound písně. A pak závěrečná Étoile s dráždivým kontrastem vokálů Petra Vrzáka a hostující Ivy Frühlingové.

Dospělé texty o míjení a hledání

Stejně jako po hudební stránce dospěla formace UDG i po té textařské. Nápadité texty plné poetických i drsně reálných obrazů odrážejí vnitřní pocity lidí a jejich vztahy s okolím. Spíše ale z té smutnější stránky - jsou plné rozchodů, hledání, míjení, samoty.
„Vstává sám a pozdraví stín. Nesnídá, nemá s kým. Sbohem dá žaluziím, má je rád," zpívá Petr Vrzák v nejsmutnější písni alba V představách. Z textů však žádná deprese nehrozí. Melancholické či sentimentální pocity jsou vykompenzovány optimistickými a pozitivními tématy, kterým samozřejmě dominuje láska. Takže i po této stránce pohoda.

A nějaké nedostatky? Třeba menší zastoupení saxofonu, ten mi v některých písních hodně chybí. Upřímně řečeno, po poslechu minulých desek UDG jsem od novinky žádný zázrak nečekal. O to příjemnější bylo mé překvapení, Akrobat patří v tuzemských poprockových vodách mezi nejvydařenější alba loňského roku.

DISKOGRAFIE