Jinjer vyhráli Duél s vyprodaným Roxy

Letošní únor v pražském klubu Roxy byl nabitý špičkovým progresivním metalem. Po norských Leprous to byl francouzský experimentální vizionář Igorrr, a posledním metalovým šlágrem byl vyprodaný koncert ukrajinských hvězd Jinjer. Ti se k nám vrátili po nezvykle dlouhé době, a to celý rok po vydání jejich páté desky „Duél". Skvělou sestavu tohoto večera doplnili Nizozemci Textures a němečtí Unprocessed.

Vzhledem k brzkému začátku jsem se obával, aby navrátilci Textures celý večer neotvírali. Bohužel se tak stalo a tuto sympatickou šestici jsem zastihl jen v samotném závěru. Pánové se vrátili v roce 2023 a hned následující rok se u nás představili na festivalu Brutal Assault, kde jsme s nimi pořídili i rozhovor. Loni dokončovali šestou desku „Genotype", kterou naplněnému klubu letmo představili. Já bohužel stihl jen skladbu „Measuring the Heavens" a starší klasiku „Laments of an Icarus" z desky „Silhouettes". Na novou deskou jsem zatím příliš chvály nezaznamenal, ačkoliv jejich unikátní rukopis na ní slyšet je. Jedním dechem však musím dodat, že možnost okamžitého srovnání nové skladby a hitu ze „Silhouettes" ukazovala diametrální rozdíl jak v technice, tak ve zvuku. Vypadalo to, že jsem přišel o skvělou podívanou, jelikož Textures disponovali skvělým zvukem, což se prvním kapelám podaří jen zřídka. Navíc se zdálo, že si to všichni na pódiu vyloženě užívají a atmosféra v klubu byla skvělá hned od samého začátku. Pánové se k nám však určitě brzy vrátí.

I naši západní sousedé z Unprocessed přijeli s novou deskou, kterou vydali v říjnu loňského roku. Nese jméno „Angel" a hned polovinu z ní jsme v Roxy slyšeli naživo. Přiznám se, že desku jsem před koncertem neslyšel a soudě podle jejího představení naživo, zní výrazně tvrději. Tvrději, než na jejich posledním tuzemském vystoupení na loňském festivalu Rock for People. Ústřední dvojicí byl kytarista Manuel Gardner Fernandes a basák David John Levy, z nichž oba hojně využívali své vokály. Druhý jmenovaný se věnoval komunikaci s diváky víc, než frontman Fernandes, ale i přesto působil jejich koncert poměrně studeně. S tím by určitě nesouhlasili fanoušci v mnoha moshpitech, které během koncertu Unprocessed nabíraly na intenzitě. Mohly za to mimo jiné vydatné skladby „Sacrifice Me", „Snowlover" nebo „Solara", na které spolupracovali deathcoroví sousedé z Paleface Swiss. Němci zahráli i tři skladby z předchozí desky „...And Everything in Between", ale více do minulosti nezasahovali. Šlo tedy o zásadně odlišný setlist, než při jejich poslední návštěvě, ale jejich profesionalita a technická zručnost zůstala stejná.

Výrazně odlišný setlist nabídli i Jinjer. Přijeli představit novou desku „Duél" a je tedy pochopitelné, že v setlistu bude mít spoustu zástupců. Každopádně jsem nečekal, že jich bude hned osm. Svou show zahájili trojicí novinek „Duél", „Green Serpent" a „Fast Draw", a okamžitě zaujala obří obrazovka za bicí soupravou, která každý song doprovázela působivými vizuály. Šlo o jasné nastolení dominance a znamení, že opravdu sledujeme hvězdu první velikosti, jelikož zde během koncertů obou předskokanů svítil jen název kapely. Hlavní pozornost si však brala zpěvačka Tatiana Shmayluk. Ta oznámila, že se do Prahy velmi těšila a za svoje excelentní vokální výkony si také mnohokrát poslechla zasloužený potlesk. Se svými vokálními linkami si hrála, celý koncert na pódiu protančila a působila velmi uvolněně a příjemně. Ostatně jako vždy.

Zahanbit se však nenechali ani její spoluhráči. Zejména skvělý bubeník Vladislav Ulasevich a baskytarista Eugene Abdukhanov, který pravidelně navštěvoval plošinu vedle bicích a které byla radost sledovat. Tradičně trochu nenápadný byl kytarista Roman Ibramkhalilov. Ten si svoje technické party hrál na pravé straně pódia, často zahalený do tmy. Z mého pohledu přišly vrcholy koncertu s pestrými písněmi jako „Vortex", „Judgement (& Punishment)" nebo „Perennial". Na novou desku si zvykám, protože obsahuje několik skladeb, které mě tolik nebaví. Jde hlavně o ty tvrdší a několik z nich se dostalo i do setlistu. Kromě úvodních sypaček i například „Tantrum" nebo „Rogue". Potěšila píseň „Kafka", kterou Shmayluk věnovala českému publiku nebo starší „I Speak Astronomy", a přídavek v podobě „Sit Stay Roll Over". Před ní možná trochu překvapivě zazněl velehit „Pisces", z jehož popularity sama kapela není zrovna nadšená. Je to však skladba, která je v úvodu jejich kariéry zařadila mezi nastupující hvězdy. Právě při „Pisces" bylo nejvíce vidět, že Tatiana Shmayluk není úplně ve své kůži. V průběhu koncertu si několikrát odkašlala nebo sebekriticky obrátila oči v sloup, a měla toho už asi plné zuby. Zpívala však výborně.

Tento večer byl skvěle žánrově poskládaný. Moderní metal a metalcore nabízí spoustu odnoží, které se v mnoha aspektech liší a pravidelně se stává, že soupiska na turné se žánrově hodně bije. V Roxy to byla však nesmírně atraktivní skládačka, kterou korunovali Jinjer jako hvězdy současného moderního metalu. Deska „Duél" byla velmi očekávaná a získala převážně pozitivní ohlasy, ačkoliv u mě panují spíše rozpaky. Naživo je však vše v naprostém pořádku a Ukrajinci beze zbytku potvrdili svoji pozici. Výborně zahráli i Unprocessed a Textures, i když bych byl radši, kdyby se jejich pořadí prohodilo. Fanoušci progresivního metalu ale nemohli být nespokojeni.