Hvězdnými hosty promazané zařízení

Když v roce 2011 známá industriální metalová kapela Disturbed oznámila pauzu, měl jsem svým způsobem radost. Disturbed svým posledním albem Asylum moc nepotěšili a skládání velmi podobné muziky dlouhá léta jim už přestávalo jít. Přece jen, nejsou to AC/DC, že. Zároveň ale bylo jasné, že člověk jako David Draiman nezaleze pod kámen jako had a po hlavě skočí hned do jiného hudebního kolotoče. A taky že ano. Zhruba rok po ohlášení přestávky se začala formovat kapela Device, jejíž prvotní impuls vyslal Geno Lonardo, kytarista skupiny Filter. Neuběhlo dlouho a Device už spřádali plány na debutové album. Draiman přestal mít svázané ruce co se žánru a personálního obsazení týče a začal kout pikle. Na smělé debutové album si pozval několik hostů z velmi vysokých vrstev a jsem si jist, že některá jména vás překvapí.

David Draiman jako velvyslanec industriálního metalu

Od stylu Disturbed se nahrávka Device příliš neliší, protože industriální metal je bezpochyby Draimanova životní cesta a jeho hlas se k tomuto stylu nesmírně hodí. Přesto využil hozené rukavice a zkusil se od tohoto žánru odpoutat a složit zase něco malinko jiného. Na deseti skladbách představuje svoji starou známou tvář i nějaké nepříliš drastické experimenty. S novou hudbou z pera Davida Draimana a Gena Lonarda nám čas velmi příjemně, leč velmi rychle, utíká. Svůj talent Draiman opět přetavil v několik velmi slibných skladeb a jeho malinko stereotypní styl mu pomohli okořenit již zmínění hosté.

You Think You Know je první vlaštovkou alba Device a na první poslech byste vlastně žádnou změnu nezaznamenali a pravděpodobně byste tipovali, že se jedná o nový song Disturbed. Toto jen potvrzuje moje slova výše, nepatrné změny přijdou později. You Think You Know ukazuje Draimana ve famózní formě, když v drtivé většině skladby využívá svůj pronikavý čistý vokál. Prakticky stejná slova bych pak mohl použít i v případě Penance. Kvalitní skladby, které vás rozhodně neurazí, ale hitový potenciál postrádají. Více než dost ho má první singl Vilify, který se vyznačuje velmi ostrými a výraznými kytarami a opravdu povedeným refrénem. Tam vokalista předvádí skvělou techniku, kterou oslňuje již od první desky Disturbed.

Za její desetiletou kariéru ale v repertoáru kapely postrádáme jakýkoliv lovesong. Ten se sice k industriálnímu metalu příliš nehodí, ale jak jsem říkal, Draiman se chopil příležitosti a i na lovesong se našlo místo. Pomůže mu s ním první host, a co by to bylo za lovesong, kdyby se nejednalo o duet se zpěvačkou. Tou zpěvačkou je mladá, talentovaná Lzzy Hale z velmi zajímavé a potenciální kapely Halestorm. To, že Draiman ke slaďákům příliš neinklinuje, dokazuje i fakt, že s Lzzy Hale nenahráli originální song, nýbrž cover Close My Eyes Forever původně v podání Lity Ford a Ozzy Osbourna. Romanticky položený vokál zpěváka a výrazný, drsný, ženský zpěv Lzzy dává této možná už trochu ohrané skladbě novátorský kabát.

Vokální smetánka pěkně pohromadě

Důkaz, že Device není Draimanův one man projekt, přináší skladba Out of Line, což je opravdu fantastický kousek ve zpěvákově kariéře. Kytarista Geno Lonardo v rockových kuloárech možná příliš známý není, ale zkušené ucho jeho velmi specifickou hru na kytaru rozpozná. Těžkotonážní, hutný, „Sabbathovský" kytarový riff celou perlu odstartuje a že dojem ze „sabbathoidní" písně není mylný, dokazuje i Geezer Butler, který se tu zhostil baskytary. Draiman předvádí velmi líbivý zastřený vokál a v momentě, kdy už si myslíme, že se tvář skladby nezmění, přichází další překvápko. Jen naprostý rockový laik by nepoznal dnes již legendární hlas Serje Tankiana ze System Of A Down, který celou skladbu pozdvihl o tři úrovně výš. Zdvojený zpěv Draimana a Tankiana v jedné písni je rockerův splněný sen.

Ve stínu euforie z předchozí skladby posloucháme Hunted, která jede opět v zajetých kolejích „disturbedovského" stylu. Znovu jsou velmi zajímavé kytary v podání Lonarda a vůbec je celá skladba protkaná povedenou strukturou všech nástrojů, včetně vokální linky. Další nesmírně charakteristický kytarista pomohl se skladbou Opinion a tentokrát je jeho přínos slyšitelný na první pohled. Řeč je samozřejmě o Tomovi Morellovi (mj. Rage Against The Machine). Poslouchat jeho vymazlené kytarové efekty a peripetie v pozadí za Draimanovým zpěvem či při krátkém sólu je další sladkou hudební pralinkou. War of Lies je opět pouze v podání Draimana a je to spíše takový odpočinkový song, žádné vyhrocené pasáže a vše pěkně ve stejném tempu a poloze. Pod Haze je opět schovaný jeden velmi známý a znovu dost charakteristický zpěvák, jehož vokál si nespletete s nikým jiným. Svoji kuchyni zde prezentuje M. Shadows z Avenged Sevenfold a i když v písni nezpívá tolik, rozhodně do ní vložil nové baterky, které nás nakopnou k poslední písni. Tou je Through it All, která začíná velmi pozvolně v uvolněném duchu, jakoby ji Device složili na míru ex-členovi Deep Purple Glennu Hughesovi, jehož hypnotický zpěv se hodí spíše na neutrální tempo, které si tato skladba drží po celou dobu.

Nebudu zastírat, že jsem od debutového alba Device nečekal nic jiného, než rockový nářez prvotřídní kvality. S poměrem počtu skladeb a počtu hvězdných hostů, které si Draiman pozval, byly šance na zklamání opravdu malé. Z pěti skladeb, které zpívá pouze zpěvák Disturbed, jsou minimálně Vilify a Hunted excelentní a zbytek si drží svůj standart. Přínos Geezera Butlera a Serje Tankiana proměnil Out of Line v naprostý skvost a jednoznačně nejlepší skladbu na desce. Velmi povedená je i Haze s M. Shadowsem a Opinion s kytarovými křečemi Toma Morella. Zkrátka, Draiman se opět ukázal jako skvělý skladatel, skvělý zpěvák a s pomocí kytaristy Gena Lonarda a zástupem hostů Device se svým debutem očichávají trůn pro nejlepší rockovou desku roku.