Tři hlasy dokazují, že hudba boří všechny hranice

V dnešní ne příliš tolerantní době není od věci si občas připomenout, že hudba dokáže spojovat lidi i národy. Jako v případě unikátního projektu Tři hlasy, kdy se na loňském festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou sešly za doprovodu kapel Light in Babylon, Shum Davar a mandolinisty Martina Krajíčka tři výrazné zpěvačky. Jitka Šuranská, zastupující Moravu, Maďarka Irén Lovasz a izraelsko-íránská zpěvačka Michal Elia Kamal.  



A i když zpívají naprosto odlišnými jazyky (mezi moravštinou, maďarštinou a hebrejštinou jsou fakt velké rozdíly), jejich hudba, vycházející z národních tradic, boří všechny hranice. Mezi muzikanty i zpěvačkami to náležitě jiskří, mohutná energie putuje mezi pódiem a publikem a ze tří hlasů se stává jediný. Mohutný, strhující, uchvacující, spojující.  

V úvodních Třech hlasech se všechny zpěvačky krátce představí a´capella a navodí atmosféru plnou očekávání. Ve skladbě Csak azt szánom-bánom se už přidají muzikanti a jízda začíná. Zpočátku spíše melancholičtější, silně emotivní, ale již v písni Bursa'nın Ufak Tefek Taşları nabírá na síle, dynamice a energii. Strhující zpěv Michal Elia Kamal střídá ve Fuč větříčku stejně výrazný, jiskřivý zpěv Jitky Šuranské a to samé platí pro Irén Lovasz v písni Hej, Jancsika, Jancsika, její nasazení je obdivuhodné.  

Právě tato temperamentní, skočná maďarská skladba patří k vrcholům alba a jasně ukazuje, že folklórní hudba má podobná východiska. Navíc si místy připadáte jako na Sletu bubeníků. Naléhavě působí hebrejská skladba Shecharchoret, ale i ona skrývá hodně energie. Klidnější melodickou lahůdku Indulj el egy úton pak střídá další vrchol desky, téměř desetiminutová Hava Nagila. Nápaditě vystavěný, hudebně pestrý, rozkvétající opus, střídající dramatické i veselé pasáže. Prostě oslava hudby, kdy ani delší instrumentální pasáže nenudí a na první poslech je patrné, jak si všichni zúčastnění setkání užívají. Celé album zakončuje moravská vypalovačka Za vodú, skladba s rockovou energií.  



Vzhledem k minimu času na přípravu je až neuvěřitelné, jak si všichni muzikanti sedli. Housle (i zde skvělá Jitka Šuranská) se nápaditě proplétají s kytarami, kontrabasem, akordeonem či perkusemi, hodně výrazná je mandolína Martina Krajíčka. Poslouchat vzájemnou souhru a radost z muzicírování je skutečným zážitkem a je moc dobře, že se pospolitou atmosféru (včetně reakcí nadšeného publika) podařilo přenést i na CD. A když k tomu přidáme ony tři výjimečné, působivé a okouzlující hlasy, máme tu velké favority na Anděla v kategorii world music.