Beránci a vlci dokazují, že folklór není žádná konzerva

Lidová hudba je v Čechách i na Moravě stále velice populární. Zřejmě je to i tím, že z ní čerpá řada známých muzikantů, kteří využívají její melodičnosti, autentičnosti a přehlednosti a upravují si ji k obrazu svému. Folklorem osvěžují své především rockové, popové a folkové písničky. Bohužel to často dělají schematicky, prvoplánově, předvídatelně a tak trochu vypočítavě. Naštěstí se občas objeví nahrávka, kladoucí důraz na originální a tvůrčí přístup, což je případ Beránků a vlků. Alba, na němž se sešly čtyři svébytné soubory, aby vytvořily silnou nadžánrovou desku.     

Nestravitelný guláš nebo nevšední nahrávka?

Slovácký Ženský sbor z Kudlovic a RukyNaDudy z Frenštátu pod Radhoštěm zastupují spíše tradičnější přístup k folklóru, reprezentovaný mimo jiné archaickými hudební nástroji a styly hry z Beskyd. Třetím do party je svobodomyslné Sdružení nezávislých jazzmanů a čtvrtým pak nadžánroví hledači z Tria Jitky Šuranské, pro něž je stylová škatulka sprosté slovo. Z takového spojení tolika různorodých muzikantů může vzniknout buď nestravitelný guláš, nebo nevšední nahrávka world music s nezapomenutelnými zážitky pro všechny otevřené posluchače. Tak uvidíme.

Album nabízí jedenáct písní a dvě instrumentálky většinou z různých koutů Beskyd (pár ale i původních, ohlasových), jejichž aranžmá se ujal autor celého projektu Marian Friedl. Jen koncovky a mužský sbor ovládnou titulní, k tradičnějšímu folklóru směřující skladbu Do hory. Takové naladění před přicházející bouří. Ta se strhne hned v následující Friedlově autorské Išli, išli. Živelná, skočná, vygradovaná jízda, na níž se podílí deset nástrojů a k tomu ještě ženský sbor.



Zklidnění přináší jemnější, křehčí Hradiště. Posmutnělá, procítěná píseň s výraznou pastýřskou píšťalou, kde se poprvé výrazněji setkává lidová a jazzová hudba plná improvizací. Díky pestrým, nápaditým aranžím a tvůrčímu přístupu všech hudebníků vyznívá toto spojení velice přirozeně, a zajišťuje tak zase jiný pohled na lidovou hudbu. Dokonalá souhra folkloristů a jazzmanů je také patrná v propracované písni s rockovým nábojem Jedě furman, která často mění rytmus, náladu, tempo. Pohlazením po duši je pak křišťálově čistá skladba Starodávný III.

Stírání rozdílů mezi hudebními styly

Jako krásná květina rozkvétá Aj, starala se, kdy se postupně ve volném tempu a nenásilně sejde tucet nástrojů. Návrat k tradičnějšímu folklóru přichází s písničkou Lúbí sa ně lúbí, výrazné bubny doprovázejí vichřici v podobě ženského sboru v písničce Kyčera. Bubny a perkuse si skvěle rozumí s koncovkou, mandolínou a kontrabasem také v instrumentálce Beskydský chameleon. Pestrá, barevná skladba, pohybující se od pomalého ke zběsilému tempu. Prolínání folklóru s jazzem opět nabízí vygradovaná Serenáda s mimořádně chytlavým refrénem. Šamansky vyznívá další instrumentálka Labyrint světa, naléhavost je typická pro procítěnou titulní skladbu. O závěr se postará hravá, po všech stránkách nápaditá Svatební, v níž si opět báječně notují různé píšťaly, saxofon, housle, kytara, mandolína, kontrabas či bicí souprava.

Beránci a vlci přinášejí písně veselé i posmutnělé, temperamentní i jemnější, pozitivní i negativnější. Často se však rozdíly mezi těmito hranicemi, tak jako v životě, stírají. Stírají se i rozdíly mezi jednotlivými hudebními styly, když jsou muzikanti tvůrčí, je úplně jedno, jakému žánru se věnují. Naopak, vzájemně je obohacují a vytvářejí plastickou mozaiku plnou krásné a svobodné hudby. A protože tvůrčí všichni zúčastnění jsou, album Beránci a vlci je radost poslouchat. Proto z úvodu recenze samozřejmě platí varianta B.