Rio Grande Blood a nekompromisní prostředníček republikánům

Americká industriální legenda Ministry se letos vrátila na koncertní pódia a těšit se na ně mohou i čeští fanoušci už za pár dní na jaroměřském festivalu Brutal Assault. Připomeňme si tedy jeden z jejich nejlepších záseků Rio Grande Blood, ze kterého parta kolem nesmrtelného Ala Jourgensena určitě několik fláků zahraje. Nejdřív ale krátké uvedení do kontextu. V době, kdy vyšlo připomínané album, bylo nesmírně moderní a dá se říci "in" strefovat se do politiky amerického prezidenta George Bushe ml., ještě lépe však přímo do jeho osoby.

Kdo nejde s námi, jde proti nám

Dokonce i dříve absolutně nepolitičtí Korn či Nine Inch Nails se k tomuto tématu na svých tehdejších novinkách kriticky vyjadřovali. Každá pitomá emo punk rock banda spratků se textově strefovala do Ameriky, ale přitom hrála neškodnou, takřka popovou hudbu, která ve výsledku z hlediska vyburcování lidu k přemýšlení stojí na stejné úrovni co ex-prezidentovo oblíbené country - neřeší vůbec nic. Pak tu ale máme umělce, co mají s rodinou Bushových, potažmo s republikánskou stranou jako takovou, problém už delší dobu a v žádném případě je nelze obvinit z pozérství.

Hlavní osinou v zadku všech ultrakonzervativních politiků a svazů rodičů na ochranu morálky mládeže byl odjakživa tento rok už čtyřiapadesátiletý (!) rodilý Kubánec Al Jourgensen a jeho industriální mlátička Ministry. Tento heroinový dobrodruh již od počátku 90. let neúnavně poukazuje na zpátečnictví a omezenost republikánské strany a jako člověk žijící v Texasu, tedy přímo v jámě lvové, má všemožné nepříjemnosti ze stran úředníků, vládních agentů a policie nabíledni.

Jourgensen vede svůj boj s republikány statečně již přes dvě dekády, nicméně to, co předvedl na tomto albovém počinu a zároveň střední části volné trilogie, nemá obdoby. Tomu já říkám vrcholná koncepční práce! Od geniálního obalu přes ostré texty po ještě ostřejší hudbu jde o materiál tak extrémní, že si ho Al musel vydat na svém vlastním labelu 13th Planet Records. O co tady jde vám dokonale předvede hned úvodní titulka Rio Grande Blood - o kejhák!

Nekompromisní nářez s politickou agitkou

Úvod poskládaný z úryvků Bushových projevů tak, aby "mluvil pravdu" ("I’m a big terrorist, I’m evil") se v mžiku změní v nekompromisní řežbu v nejlepším duchu legendárního alba Psalm 69, to vše poháněné neúnavnými bicími v šíleném tempu jak kardiakovo srdce před finálním infarktem. K tomu přidejte industriální samply a celé vám to bude svou odlidštěnou nekompromisností víc než cokoliv jiného připomínat válcovny plechu jedoucí na plný výkon. A v tomto duchu se nese prakticky celé album. Zmínit musím ještě výbornou bonusovou hříčku na úplný závěr, kdy po krátké pauze nastoupí dvouminutová stylizovaná ukázka z výcvikového kempu americké námořní pěchoty.

Deska ale pochopitelně není úplně dokonalá a nějaké ty nedostatky se najdou. Hlavně je to místy monotónnost, pramenící z takřka permanentně zařazené rychlosti Mach 3, ale také zbytečné natahování některých skladeb (hlavně Gangreen) - přece jen vzhledem k přímočarému charakteru materiálu by se jejich stopáž měla zkrátit. Tyto pasáže by navíc osvěžila nějaká experimentálnější věc v duchu Nine Inch Nails nebo aspoň vlastní tvorby z druhé poloviny 90. let.

Klady to všechno ale hravě přebijí a kromě jako vždy suverénních drtících bicích hostujícíhoJoeyho Jordisona ze Slipknot to jsou krátká a úderná kytarová sóla, typický a nestárnoucí Jourgensenův sípavý vokál, geniální obal, zabijácký zvuk a především skvělé a v rámci extrémnosti hudby Ministry i chytlavé nápady, díky kterým je album Rio Grande Blood přímým nástupcem legendárního Psalm 69 a kvalitativně se mu rozhodně vyrovná.