Pozdrav z fronty, recenze alba

Daniela Landu je ošemetné hodnotit, buď ho milujete nebo nenávidíte, nic mezi neexistuje. Pokud si však odmyslím ideové zabarvení jeho písní, rozhodně poslouchat lze. Především v prvních letech své samostatné tvorby, kdy jeho hudba byla rockovější, přímočařejší, uchopitelnější. Vojensky laděný Pozdrav z fronty je jeho třetí vlastní řadovkou a myslím, že nejpovedenější.

Je takové akorát, má výborný zvuk, Landovi neulítává textově a obsahuje i výrazné hity. Mezi ně počítám úvodní Pozdrav z fronty, dále úžasné Muže s padáky, tempově výrazný 1938, templářský Militia Christi… A hlavně Čerty – je to velmi vtipná hříčka okořeněná několika polohami Landova hlasu, třemi melodickými postupy a skvělým rýmy („říkal si Lucifer a tvrdil, že to není fér").

Deska jako celek patří mezi typické Landovy výtvory – zareje se do mozku a hodně dlouho ji z něj nedostanete.