Daniel Landa se zamýšlí, zda se ještě dá projít minovým polem

Zpěvák, skladatel a textař Daniel Landa již několikrát prokázal, jak schopným hitmakerem je. Dokáže složit melodicky silnou, průraznou, nápaditě vystavěnou a v dobrém slova smyslu chytlavou písničku, často s hitovými ambicemi. Nové album Minový pole, které vychází osm let od předešlé nahrávky Žito, a dokonce dlouhých čtrnáct let od posledního typicky landovského Nigreda, jich nabízí rovných deset. Nejčastěji se pohybují v rockových vodách, ale vzdálené jim nejsou ani punk, pop či folk.   

Hudba Landových písniček staví na přímočarosti, ale texty jsou zásadnější, promyšlenější. Většinou nesou nějaké poselství a s výjimkou Aničky Malinové zachycují problémy současného světa, mezi které patří vymývání mozků médii a reklamními agenturami, všudypřítomné kamery, obchodníci s deštěm, samozvaní spasitelé, nekompetentní vládci, ekonomické a sociální těžkosti. Něco s tím mohou udělat pouze obyčejní, ale svobodní a nezmanipulovaní občané, ochotní vzít na sebe odpovědnost.  

Daniel Landa se vždy dokázal obklopit výbornými muzikanty. Na Minovém poli se vystřídali hned tři kytaristé, dva baskytaristé a stejný počet bubeníků. Houslí se ve dvou písních ujal Jiří Vopava, dechových nástrojů Ondřej Klímek, kláves sám Daniel. Mohlo by se zdát, že při takové variabilitě hudebníků nebude deska držet pohromadě, ale není tomu tak. Posluchač ani nepozná, kterou píseň nahrával Daniel Heřman, Tomy Kryl nebo Adam Mařík, všichni zúčastnění hrají nejen skvěle, ale také s obrovským nasazením. To platí i pro Landův autentický, lehce rozpoznatelný zpěv.   

Album otevírá punková, skvěle šlapající vypalovačka Dneska mám volno. Kytary, bicí, klávesy, dozdobeno dechy a píseň o nutnosti jednou za čas vypnout a dobít si baterky. Jediná bezstarostná skladba na desce, všechny ostatní jsou už textově závažnější. Od kláves se odpíchne jemnější, křehčí Hlavolam s melodickým refrénem a osudovým textem o konci světa a posledním soudu. „Jsem černá ovce, kacířův cejch na mým čele svítí," zpívá Daniel Landa ve skladbě Poslední nula. Energické, melodické, se skáčkovou pasáží. Dokud není pozdě, je třeba se pokoušet měnit svět, život a hlavně věřit a nevzdávat se.   

Kontrast mezi lyrickou, něžnou, houslemi podbarvenou hudbou a nekompromisním textem přináší Ukolébavka. Ironický pohled na současný svět a zejména budoucnost. „Jednou se ze spánku probudíš a budeš si myslet, že spíš." A co na bezbranné dítě čeká? „Budeš mít krásný nový čip. A zdědíš po mě obří dluh. Na každém rohu z kamer bude zhlížet bůh." Ironie pokračuje i ve štavnaté písni Reality show. Roztančené, temperamentní, vtipné, textově mrazivé.  

V Aničce Malinové se zpěvák ohlíží do historie, aby našel skutečného (a současně neokázalého, obyčejného) hrdinu. Syrová, srdceryvná, na bicích a klávesách vystavěná píseň zachycuje příběh přítelkyně Jozefa Gabčíka, jednoho z atentátníků na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Od jemného folku k poměrně tvrdému rocku se pohybuje pestrá, vyzněním pochmurná písnička Hoří horizont 23. „Hoří horizont a já nemám hasičák! Blíží se tma, nad hlavou houstne mrak, krvavě rudá zbarví ho v červánek, země se chystá na spánek," zpívá Landa.   

Hasičák sice, jak s mírnou ironií tvrdí, nemá, ale oním hasičákem by mohli být svobodní, hrdí občané, kteří už toho mají plné zuby. O tom je protestsong Blanický manifest. Oblíbený Landův motiv, Krysař, se vrací v Domnělém spasiteli, pomalejší, flétnou ozdobené písni, která je varováním před samozvanými mesiáši a spasiteli. Současný svět připomíná písničkáři Minový pole a právě o tom je závěrečná, pozvolna rozkvétající a hudebně pestrá písnička. „Ač můj cíl vězí v nedohlednu, zašeptám přání, nesložím zbraně."   

Minovým polem se snad ještě projít dá, ale času už moc nezbývá.