O super kolizi nemůže být řeč

Když byl v roce 1983 ze slušně se rozjíždějící kapely Metallica vykopnut kytarista Dave Mustaine kvůli svým alkoholovým a drogovým excesům, znamenalo to jedinou věc. Zhrhzený Dave se pustil do kapely s názvem Megadeth a s vydáním debutového alba Killing Is My Business... and Business Is Good! začal thrashovým velikánům růst další schopný žánrový konkurent. Že se své lásky k návykovým látkam vrchní principál ještě dlouho nezbavil, je nabíledni, takže různé excesy a časté změny sestav byly na denním pořádku, nicméně ale Megadeth přišli s několika klenoty, které zůstávají nesmazatelně zapsané v análech thrash metalu.

V současné době však kapela jaksi postrádá energii a šťávu, a to i přes to, že se do sestavy vrátil ztracený bratr, baskytarista Dave Eleffson. Nemluvě o talentovaném kytaristovi Chrisu Broderickovi a kanadském bubeníkovi Shawnu Droverovi. Naživo jsem s nimi měl tu čest na Metalfestu 2012, a bylo to vystoupení relativně zdechlé, táhnoucí se a bez šťávy. Stejně jako minulá deska Th1rt3en. Stejně jako současná Super Collider. Nevím, čím je tato podivná stagnace způsobena, protože všichni zúčastnění mají dostatečné muzikantské a hráčské zkušenosti, aby byli schopni skladby prezentovat živelně ale přitom technicky a přesně.

Zásadní chybějící věcí však jsou kytarové riffy, což bylo vždy poznávací znamení značky Megadeth. Místo toho album obsahuje v 45 minutách utahané rockové odrhovačky s nudnými riffy a utahanými melodiemi bez kapky šťávy. Ani po čtyřech posleších se neobjevuje skladba, která by se výrazněji zapsala do mysli svých posluchačů. Bohužel i sóla znějí jaksi pomateně, chybí jim jakákoliv pevná konstrukce a připomíná to spíš kulometné sázení čerstvého slepce. Vzhledem k tomu, že většinu kompozic píše Mustaine sám, mám dojem, že největším problémem je jakási vyšeptalost tvůrčího potenciálu hlavního principála. Možná by nebylo od věci příště více ke skládání připustit i své kapelní kolegy, ačkoliv to se asi jen tak nestane při tom, jakým egem hlavní postava oplývá.

Fanoušci Megadeth jsou už zvyklí na to, že jejich oblíbenci občas přijdou s uvolněnější a rockovější deskou (ála Cryptic Writings, Risk), ale na těch se vždy daly nalézt silné riffy i melodie. Samozřejmě že ortodoxní fanoušci vždy prskali, ale většinou se tyto desky daly v pohodě docenit. Což bohužel není případ Super Collider. Rád bych byl schopen vyjmenovat aspoň jednu výraznou skladbu, ale pro mě je tento počin jedna velká šeď a nuda. Ohromné zklamání.