Něžná krása jemných šansonů Jany Vaculíkové

Dvě tváře nabízí na svém debutovém albu Návraty zpěvačka, herečka a tanečnice Jana Vaculíková. První je citlivější, něžnější, křehčí, intimnější, kdy za doprovodu jemného zvuku kytar či klavíru civilně zpívá své vztahové balady. Druhá pak otevřenější, temperamentnější, uvolněnější, kdy se do energičtějších šansonů dokáže náležitě opřít. Obě polohy jí sluší.

Většinu melodií i textů si Jana Vaculíková napsala sama, jen na několika skladbách spolupracovala s Pavlem Jiráskem a na jedné s Jaroslavem Kopeckým. Jejich poetika je podobná, všichni tři umí složit příjemnou, jemně melodickou a nevtíravou písničku. Možná trochu nenápadnou, ale alespoň je stále co objevovat při opakovaných posleších.

Osobní, mnohdy až intimní texty

S melodiemi přesně korespondují poetické, citlivé texty. Jsou hodně osobní, v některých momentech až intimní, a s notnou dávkou upřímnosti se zabývají mezilidskými vztahy, především vztahy mezi mužem a ženou. Láskou, odpuštěním, strachem ze samoty, touhou po svobodě, tolerancí.

V jemně melancholické rovině se navíc zamýšlejí nad člověkem. Nad jeho vlastnostmi, osudem, posláním a vůbec smyslem života. V žádném případě se však nejedná o hluboké filozofické úvahy, spíše zpěvačka a textařka v jedné osobě předkládá postřehy z lidského života s mírným duchovním přesahem.

Hudebně se album pohybuje v popových vodách, či chcete-li ve středním proudu. Ten navíc okysličují drobné úkroky do rocku, folku a především šansonu. Návraty mimo jiné dokazují, že i pop může být inteligentní a vkusný.

Muzikanti = dokonalost, cit a srdíčko

Jana Vaculíková se ve Studiu Smečky obklopila prvotřídními hudebníky. Všemožné kytary ovládá Josef Štěpánek, klavír, čembalo a klávesy Matěj Benko, baskytaru a kontrabas Martin Lehký, bicí a perkuse David Landštof, housle Tomáš Drábek a akordeon Radek Pobořil. Všechno zkušení muzikanti z řady kapel a projektů, kteří k dokonalé hře přidávají i cit a srdíčko.

Smeknout je třeba především před Josefem Štěpánkem, který se ujal aranžmá. A ta jsou ukázková, každý nástroj přesně a funkčně slouží vyznění písničky. Třeba titulní song, u něj je radost poslouchat už jen hudební složku. Ač balada, vnitřní energií přetéká a práce s gradací je mistrovská. To samé platí pro Mlčení nebo Vteřiny.

Křehké balady i energičtější šansony

Jak stojí výše, na albu jsou zastoupeny intimní, něžné, hodně osobní balady, postavené na kytarách či klavíru. K nim patří Návraty, Anděl Tvůj, Básnířka nebo Mlčení. V nich Jana Vaculíková zpívá jemněji, civilněji, i když její projev neztrácí na naléhavosti.

Druhou skupinu zastupují energičtější, vzdušnější, otevřenější písně typu To ucítíš, To nejdražší co mám, Se mnou nejsi sám, Tajemné přístavy či V sobě mě máš. Do nich se Jana více položí a popustí uzdu svému temperamentu. Zpívá uvolněně, živelně, naplno a v těchto šansonech může uplatnit i svůj herecký talent.

V obou těchto polohách je Jana Vaculíková přirozená a uvěřitelná. Tyto vlastnosti platí pro celé album Návraty, které je jedním z nejpříjemnějších překvapení letošního roku.