Někde mezi světem a jinou dimenzí Johna Fruscianteho

Již šest let uběhlo od posledního odchodu kytarového mága Johna Fruscianteho z Red Hot Chili Peppers. Za tu dobu se dostal hudebně zase trochu jinam, stihl vydat již tři další studiová alba, navíc dvě épíčka, produkovat album Black Knights a vyslat raketu se svým novým albem na oběžnou dráhu. John Frusciante se vrací s novým materiálem, který má být vrcholem právě této uplynulé doby. Jak tedy deska vypadá?

Deska vznikala v posledních dvou letech, záoveň s novinkou raperů Black Knights The Medieval Chamber a vzájemně získané zkušenosti se hned vrývaly do obou desek navzájem. Enclosure se nachází někde uprostřed mezi dokonalým božským The Emyprean a divokým synthpopovým blázincem PBX Funicular Intaglio Zone. Desítka skladeb tak nabízí všechny možné techniky, které Frusciante za posledních pět let použil.

Hned úvod znační velmi zajímavé poslouchání. Shining Desert začíná temným duněním do kterého se vpustí Johnův falzet a poté také kytarové sólo doplněné Johnem na posledních deskách využívaným automatickým bicím. Temnota prostoupí místností a vykoupe vás v tónech poušti. Následuje Sleep, která začíná lehce na klavír a uklidní atmosféru. Hodně je z ní cítit právě The Empyrean. Melodická skladba podkreslená elektronikou proudí za zvuků bicí poklidně až se v polovině přiostří, aby na konci přešla opět do klidného tempa doplněného skvělým vokálem.



Frusciante na Enclosure ukazuje, že neustále překračuje hranice svého umu, další skladby Run a Stage pokračují v temně zabarvené desce. Run opět kombinuje všemožné nástroje a vyčnívá především falzetem hlavního aktora. Na ní navazující Stage zase uvedou synťáky jak od osmdesátkových 'depešáků'.

Nechybí ani instrumentální skladba. Clinch si jede po kytarovém sólu doplněném opět automatickým bubeníkem, šest minut se můžeme vézt na této vlně až příde pád. Náladu naopak trochu povzbudí Fanfare. Ta opět zní jako z období 80. let. Popová skladba ale vůbec neurazí, naopak ukazuje Fruscianteho zase z jiného pohledu.



Jako z nějaké napínavé filmové scény začíná nejspíše nejsilnější moment alba, skladba Crowded, děsivou atmosféru rozkrojí až Fruscianteho tradiční vokál, na který naváže silný refrén. Skladba taky dokáže velice plyně měnit nálady. Jeden z vrcholů alba přichází těsně před koncem. Následuje již jen Excuses, kterou unášejí tóny varhan a pěkně tak celé dílo končí.

Na deluxe verzi je k dispozici ještě desátá skladba Scratch. Ta byla vypuštěna jako první o něco dříve než zbytek alba.  Téměř sedmiminutová pecka se svým zvukem řadí někam do doby kolem alba Inside of Emptiness, rocková pecka si své místo na desce také zaslouží, proto je šškoda, že je obsžená pouze v deluxe balení.



Frusciante nahrál již své dvánáct studiové album, což je úctyhodný kousek. Deska, která má být jakýmsi vrcholem zkušeností, které John sbíral v posledních pěti letech dopadá velice slušně. Na magické The Empyrean nesáhá, ale své místo si v diskografii toho mága určitě najde. Enclosure přináší děvět zajímavých kombinací, které opět přesvědčí, že je Frusciante výborný a hodně nepředvídatelný skladatel.