John Frusciante – PBX Funicular Intaglio Zone
Recenze alba : PBX Funicular Intaglio Zone

Kytarista, který se stal dobře známým svým angažmá u Red Hot Chili
Peppers měl docela pohnutý život. Neunesl úspěch, který se dostavil po
vydání desky Blood Sugar Sex
Magik, a upadl do těžké drogové závislosti. Z té se postupně
vysekal a jeho návrat do řad světoznámé kapely přinesl v roce 1999 megaúspěch
v podobě desky Californication.
Od té doby nahrál s „Papričkami" další dvě veleúspěšná alba, a v roce 2008
se s kolegy opět rozloučil. Mezitím stihl získat obrovský věhlas jako
muzikant a začal se věnovat celou svou duší muzice. Důkazem tomu může být sedm
sólových desek od roku 2004, k tomu účast v projektech a hostování na
deskách takových velikánů, jakými jsou The
Mars Volta a jiní.
John se také během let zaměřil na meditace, alternativní
styl života a také se zřekl tělesných radovánek. A v poslední době se taky
zřekl klasické kytarové muziky. Že to myslí smrtelně vážně, to dokazuje i svou
aktuální sólovkou. Na jeho starších deskách se daly tu a tam zaslechnout vlivy
elektroniky, ale vždy byly spíše doplněním kytary, či se staly mezihrami. Ale
už na A
Sphere in the Heart of Silence, na které spolupracoval se současným
kytaristou svých bývalých zaměstnavatelů, Joshem
Klinghofferem, byla slyšet jeho vzrůstající obliba v těchto vodách. Na
nové desce se kytara sice vyskytuje, ale ve velmi potlačené míře.
Dle info na oficiálních kytaristových stránkách, je toto „album"
výsledkem toho, jak se postupně učil a učí programovat různé nástroje. No,
programovat je asi dokáže, ale vzniká z toho neposlouchatelný paskvil, kde
se není čeho chytat. Tohle opravdu není muzika, které jsem dokázal porozumět, a
skutečně jsem nepředpokládal, že Frusciante
předloží něco takového. Nejsem velký fanda techna, housu a podobných věcí.
Občas mě některé věci osloví, ale ne natolik, abych se pídil po tom, co to je
zač nebo to začal ve volném čase poslouchat nějak víc. Můžu se tedy pokus
vypíchnout ty skladby, které se u mě dostaly na mez poslouchatelnosti.
Intro/Sabam sice zní zvláštně, přes občasnou disharmonii jsem si
ale říkal, že jde prostě jen o zvláštní úvod. Pak ale přijde další
věc Hear
Say, a elektronika pokračuje nadále. Žádná chytlavá melodie, zvláštní změny
temp a motivů a dohromady mi to jednoduše nedává smysl. V padání do
nesmyslnosti pokračuje i následující Bike
a já už se modlím za nějakou poslouchatelnou skladbu. Vážně neodsuzuju ani
elektroniku, ani experimenty, ale mám takový dojem, že v tomhle případě
to John Frusciante těžce
přepískl. První takřka popovou poslouchatelnou skladbu představuje Ratiug, kde mě pro změnu ruší rapovaný
vstup. Další Guitar (přečtěte si název
předchozí skladby pozpátku) je nejkratší na albu, ale jedná se asi o nejlepší
kus, který se tu dá najít. Má atmosféru, dobře naprogramované bicí a vkusně
nasázené motivy. Nejvíc mě nadchl začátek synthpopové Mistakes, jelikož pro staré synthpopové a new wave mám z nějakého
důvodu slabost. Konečně poslouchatelná melodie, kytarové party. A pak do toho
vrazí zas ty šílené bicí party a celé se to opět zvrhne do prapodivného
mišmaše. Škoda. Konečně přichází Uprane,
nalehává elektro skladba s dobrým zpěvem. Nebýt pokaženého konce.
Nechápu, že to musí vždycky zabít
nějakým šíleným výlevem na bicím automatu i u té nejhezčí skladby na albu - které se jinak skoro nedá poslouchat.
Je mi líto. Já dokážu ocenit, když se hudebník posouvá a tím
posouvá i své hranice. Ale čeho je moc, toho je příliš. Frusciante
se nechal omámit mašinkami a ze svých pokusů splácal pejskokočičí dort, který
mi opravdu silně nešmakuje. Doufám, že nemá dojem, bůhvíjaké umění
nestvořil. Protože jinak by ho měl někdo přesvědčit o kardinálním omylu. Obdivuju
lidi, kteří jsou ochotni si to poslechnout víc, jak třikrát. A nechápu ty,
kteří si to koupí. Jedna z nejhorších desek, co jsem měl tu čest slyšet od
začátku do konce. Už nikdy více. A obal je vrcholem nevkusnosti.
- Niandra Lades and Usually Just a T-Shirt (1994) 01:13:09
- Smile from the Streets You Hold (1997) 01:01:17
- To Record Only Water for Ten Days (2001) 00:42:13
- DC EP (2004) 00:14:47
- Inside of Emptiness (2004) 00:39:26
- Shadows Collide with People (2004) 01:07:58
- Sphere in the Heart of Silence (2004) 00:38:20
- Will to Death (2004) 00:42:23
- Curtains (2005) 00:34:37
- Empyrean (2009) 00:54:02
- Letur-Lefr (2012) 00:15:53
- Enclosure (2014) 00:37:37
Někde mezi světem a jinou dimenzí Johna Fruscianteho
Již šest let uběhlo od posledního odchodu kytarového mága Johna Fruscianteho z Red Hot Chili...
Fruscianteho geniální nebeský opus
O vánočních svátcích jsem se dostal po letech do kontaktu s vinylem The Empyrean od Johna Fruscianteho....
HUDEBNÍ ZPRÁVY
Nick Mulvey okouzlil Prahu, Futurum se ponořilo do jemné melancholie i radostné energie
Vyprodané pražské Futurum se 13. října 2025 rozeznělo jedinečným zvukem britského písničkáře...
Na Colours of Ostrava se po třech letech vrací populární americké duo
Organizátoři festivalu Colours of Ostrava pokračují v třetí dekádě své existence. Nově však již bez hlavní...
Festival Mighty Sounds přidává ikony skate punku
Nový přírůstek do line-upu festivalu Mighty Sounds má potenciál být jedním z headlinerů. Účast totiž potvrdila americká...
Naděje na nejlepší show roku stále žije
V polovině roku oběhl planetu záznam ze show Parkway Drive. Zpěvák Winston McCall stojící na visuté plošině...
FALSEBOUND v novém singlu reflektují pocity odcizení a prázdnoty
Melancholické melodie a kytarové plochy se střídají s drtivými riffy a masivní rytmickou sekcí, to vše...
» zobrazit více...
RECENZE
» Výmluvy došly, Vasilův Rubáš natočil...
» Dýňoví power metaloví bozi Helloween...
» Sains et Saufs: silně vyzrálá ZAZ na novince...
» Čtvrtá italská „mše“ se mistrně...
» Everest: Halestorm (opět) šplhají na vrchol...
» Poklady Ztraceného ráje: Dračí časy...
» zobrazit více...
Oslniví MYDY v Lucerna Music Baru
O tom, že kapela MYDY nedávno vydala nové EP Oops & Downs, jsme už psali...
Naděje na nejlepší show roku stále žije
V polovině roku oběhl planetu záznam ze show Parkway Drive. Zpěvák Winston...
Nick Mulvey okouzlil Prahu, Futurum se ponořilo do jemné melancholie i radostné energie
Vyprodané pražské Futurum se 13. října 2025 rozeznělo jedinečným zvukem...
Giants and Monsters
» HelloweenGiants and Monsters je název sedmnáctého studiového alba powermetalových...
Na Colours of Ostrava se po třech letech vrací populární americké duo
Organizátoři festivalu Colours of Ostrava pokračují v třetí dekádě své...
Cancer Bats: Čím dál více kapel už vnímá Kanadu jako skutečnou zemi
Po jejich premiéře na festivalu Brutal Assault jsem si popovídal se zpěvákem...
Vzestupy a pády Ozzyho Osbourna
Svět opustila hudební ikona. Ozzy Osbourne nebyl jen průkopníkem nových žánrů,...
FALSEBOUND v novém singlu reflektují pocity odcizení a prázdnoty
Melancholické melodie a kytarové plochy se střídají s drtivými...
Na Veveří se mohou těšit Nela a Pavla
Putovní festival Hrady CZ pokračuje o víkendu na Veveří. V naší soutěži jste...
Doctor Victor zazní živě v Lucerně
Česká rocková kapela Doctor Victor přepisuje historii. Frontman Vojtěch Bureš...
Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.
» Podporujeme nadějné kapely
» Zadání profilu interpreta
Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.