Na tenhle Parfém holky určitě zaberou

Když jsem před pár dny psal recenzi na novou desku Vladimíra Mišíka, poslouchal jsem Královský večer minimálně desetkrát a určitě se k němu budu často a rád vracet. Debutové album jeho syna Adama s názvem Parfém jsem vydržel jen třikrát a k dalšímu poslechu by mě donutili asi jen američtí vojáci na Guantanámu.    



Hned zkraje bych chtěl zdůraznit, že určitě nejsem cílová skupina Adama Mišíka. Pokud by následující řádky psal nějaký teenager, nebo ještě lépe puberťačka, určitě by srovnání obou desek dopadlo obráceně. Takže chápu a respektuji, že mladé publikum Parfém zasáhne, z hudebního hlediska však nic zajímavého, natož nového nepřináší. Jen dobře udělané spotřební zboží.    

Ach ty balady

První tři skladby L.O.V.E., Tvoje světy a Já nechci víc zajišťují albu příjemný rozjezd. Roztančené, energické, dobře šlapající songy mají spád a drive, jasné, i když prvoplánové melodie a chytlavé refrény, Mišík v nich zpívá dobře. Půlměsíc představuje první pomalou píseň a jako jsem v recenzi Královského večera psal o tom, jak by měly balady vypadat, na těchto lze demonstrovat pravý opak.    

Obě balady Půlměsíc i Neony tahají za uši. Jsou nevýrazné, unylé, po hudební, textové i pěvecké stránce se v nich nic neděje a ani Mišíkovu zpěvu moc nesedí. Příliš tlačí na pilu, ve snaze být co nejcitlivější a nejpatetičtější ztrácí na přesvědčivosti. Mnohem zajímavěji vyznívají pestřejší písničky Parfém a O nás dvou.    



Skladby Týdny a Disko párty poškozuje stereotypní diskotékový rytmus ala mladý David a umělohmotný hudební doprovod syntezátorů, pokus o drsný song Zlej kluk zase text. Zlej kluk píše po zdi, řve v tramvaji a dokonce strká do zvonku sirky! Na závěr si Mišík nechá poměrně nápaditý remix Šroubů do hlavy od Lucie. „Zná jen pár fíglů, jak se valej holkám šrouby do hlavy." Že by?     

Líbání, ale i slzy a výčitky

Prakticky všechny texty se točí kolem lásky, vztahů, holek. Nějaké to líbání, erotické náznaky, ale pochopitelně dojde i na slzy, výčitky, trápení, žárlení. Stejně jako hudba prolétnou hlavou, ale trvaleji se v ní neusadí.     

Adam Mišík natočil desku pro dospívající holky, která u nich boduje, neboť hned po vydání je u nás druhou nejprodávanější. Je profesionálně udělaná, dotažená, má skvělý zvuk i produkci zkušeného Armina Effenbergera, ale jinak se jedná o klasický spotřební produkt, který jiné ambice nemá. Ale můžeme chtít od sedmnáctiletého kluka víc?
Foto: T. Třeštík