Mišíkův Špejchar vychází po třech dekádách v náležitě ošetřené reedici

I když Vladimír Mišík již delší dobu nekoncertuje, přesto se okolo něj stále něco děje. Kromě Anděly ověnčené nové studiové tvorby se fanoušci mohou průběžně těšit také z reedic Mišíkových starších, často dlouho nedostupných alb. Aktuálně v podobě kompilace Špejchar 1969–1991 I–II, jež letos slaví třicet let od prvního vydání. Dvojalbum se prostřednictvím pětadvaceti písní ohlíží za první částí Mišíkovy velmi úspěšně kariéry rockového písničkáře, navíc s novým masterem z původních pásů a se skvělou variací na originální grafiku z dílny Karla Halouna a Luďka Kubíka na 2LP, 2CD i digitálně.   

„Pokoušet se posuzovat ony z devadesáti procent zlidovělé hity, vytleskávané dodnes starými bigbeatovými pardály i mladými kočičkami s tisíci korálků na Mišíkových koncertech, by asi bylo nošením piva na Špejchar," napsal mimo jiné hudební publicista Ondřej Bezr ve své recenzi pro Rock & Pop v roce 1993, kdy Špejchar 1969-1991 I-II vyšel poprvé.  

Tato slova platí i nyní, kdy po třiceti letech tato výtečná kolekce vychází v jubilejní reedici. Písně jako Kuře v hodinkách, Slunečný hrob, Stříhali dohola malého chlapečka, Sladké je žít, Variace na renesanční téma, Co ti dám nebo Královský večer jsou pojmy a v podstatě synonymy vysoké textové i hudební kvality samy o sobě. Co je však neméně důležité, je skutečnost, že – jak známo – Vladimír Mišík není vyznavačem seskupování písní do nových výběrů. O to výjimečnější tak „Špejchar" je, zvláště, když si uvědomíme, že jde o úplně první kompilaci či pomyslné best of v Mišíkově diskografii.  

Víceméně chronologické řazení songů pak nabízí také ucelený pohled na Mišíkovu tvorbu i hudební vývoj během více než dvou dekád. Posluchač může sledovat, jak se po velkých začátcích v Blue Effectu a Flamengu rockový bard rozhodl v polovině sedmdesátých let hledat zcela vlastní cestu. Ta neobcházela zvuková lákadla v podobě syntetizérů či jiných studiových a elektronických pomocníků, ale podstata byla vždy v silných kytarových melodiích, pečlivě vybíraných textech, skvělých muzikantech v ETC..., a především v unikátním zpěvákovi, vypravěči příběhů. Od původního rhythm-and-blues či skoro hard rocku se Mišík šťastně potkal s mnoha dalšími vlivy, v čele s těmi folkovými.

Foto: Ája Dvořáčková