Jen tak dál, Petře a Vladimíre...

Když Vladimír Mišík loni v červnu přebíral šest Andělů za album Jednou tě potkám, asi nikoho ani ve snu nenapadlo (snad kromě Petra Ostrouchova), že za necelý rok bude Vladimír ve Studiu SONO nahrávat další desku. Neuvěřitelné, ale je to tak, navíc Noční obraz opět není nějakým sentimentálním vzpomínáním, ohlížením či bilancováním. Naopak, překypuje energickými, nápaditými, barevnými písničkami a vynikajícími instrumentálními i pěveckými výkony. A je stylově velice pestré.

Za Nočním obrazem stojí stejní lidé jako za Jednou tě potkám. Tedy producent a skladatel Petr Ostrouchov a jeho kapela Blue Shadows, tvořená mimořádně invenčními muzikanty, kromě kytaristy a aranžéra Petra jsou jimi kytarista Josef Štěpánek, bubeník Martin Novák a baskytarista Matěj Belko. Kromě nich se na nahrávce podíleli další mimořádní muzikanti, například varhaník Ondřej Pivec, klavírista Jan Steinsdörfer, saxofonista František Kop nebo hornista Radek Baborák se svým souborem. A protože Ostrouchovy ambice jsou světové, nechybí ani zahraniční hvězdy Blind Boys of Alabama, Jerry Douglas, Davy Spillane či Jamey Haddad.

Co je ale důležité, hvězdy z alba nevyčnívají. Díky nápaditým aranžím slouží vyznění jednotlivých písniček a do hudby vstupují jen v momentu, kdy skladbu někam posunou, ozdobí, zpestří. Například do Vánoční pohlednice se zapojují dvě desítky muzikantů, ale ani tón zde není zbytečný. Všichni se disciplinovaně podřizují představě producenta a o to cennější jejich přínos je. Novinka nabízí 14 skladeb, drtivou většinu složil Petr Ostrouchov, kromě Mišíkových textů došlo i na zhudebněné básně Jana Skácela, Václava Hraběte, Jiřího Ortena a Františka Hrubína.

Ironie i magická atmosféra

Ale pojďme od začátku. Lehký, vzdušný a vtipný začátek přináší Krok sun krok, hravě sebeironický popis Mišíkova důchodcovského života. Rock´n´rollová písnička nabízí vše, co je typické i pro další songy – nápadité aranže, funkční zapojení dechů a Mišíkův jistý zpěv, energický, přirozený, autentický. Při znalosti souvislostí, klobouk dolů. A také radost, kolik Vladimír dokáže vymyslet hravých rýmů na slovo rumu. Jemněji vyznívá k blues směřující Noční chodec, kterého zdobí silná, až magická atmosféra, náladotvorná trubka Oskara Töröka a originální perkuse Jameyho Haddada.

Nad útesem dění představuje košatou skladbu o síle souznění, které dodává exotické vyznění irské flétna Davyho Spillanea. Další ozdobou je nezvykle poetický Mišíkův text. Spojení dojemné, křehké básně Václava Hraběte s mohutnou, vznosnou hudbou skvěle funguje ve Vánoční pohlednici. A opět jasný důkaz, jak Mišík báječně zpívá, i ve vypjatějších pasážích působí naprosto přirozeně a přesvědčivě. Příjemné zpestření přináší roztančená bluesová swingovka Šedesátá léta, v níž s nadhledem a humorem vzpomíná zpěvák na tato léta.

„Žít a žít – a nestát," je hlavním motivem Hrubínovy básně Dech, kterou Petr Ostrouchov zabalil do křehkého, intimního, baladického kabátku. Banjo, mandolína či tuba se zaskví v hravém, optimistickém, ke swingu a country směřujícím Příběhu, Sen lze považovat za klasickou „Mišíkovku". Melodická skladba s výrazným refrénem, skvěle poskládanými vokály a sborem, nikam nespěchajícími muzikanty, autentickým zpěvem. A závěrečná strhující gospelová pasáž, která kontrastuje s první polovinou písně, je třešničkou na dortu.

Pocta básníkům

Z poměrně alternativního, mnoha zvuky obohaceného úvodu se vyloupne křehká, ale nesmírně silná píseň Andělé, kterou střídá naléhavý, postupně rozkvétající Noční obraz. Velice energicky vyznívá Slovo, které dokazuje, že Vladimír s přehledem zvládá i funkovou hudbu. A stejně uvěřitelný je i v blues s prvky inteligentního popu, což předvádí v hospodské a milostné baladě Nemohu spát. Jiná báseň o srdci je další poctou Janu Skácelovi, intimní, nápaditě vygradovaná písnička. A celé album uzavírá ještě jedna pocta – Davidu Stypkovi. Jeho text Děkuji doprovází jen dvě kytary a je to síla. Dojemná, nikoli však patetická. „Děkuji ti, že ještě mohu, děkuji ti, že ještě jsem".

Noční obraz je milé setkání s chlapíkem, s nímž by vám bylo v hospodě u jednoho stolu fajn. Nevytahuje se, nepředvádí, neexhibuje, nedělá ramena, naopak toho s otevřeným srdcem hodně zažil a umí o tom barvitě a poutavě vyprávět.