Na Mišíkově debutu, který nyní vychází v reedici, do sebe vše parádně zapadlo

V záplavě ze všech stran se valící současné hudby není vůbec od věci se občas vrátit k jistotám. Z důvodu duševní hygieny a také proto, aby si člověk uvědomil, kde se nacházejí ty pravé, časem prověřené hodnoty. Jednu z nejtrvalejších hodnot a jistot představuje Vladimír Mišík, jemuž u příležitosti 70. narozenin vychází reedice jeho sólového debutu. Nese název Jubilejní edice, ale obecně je známé spíše jako Stříhali dohola malého chlapečka.

Původní verze vyšla před čtyřiceti lety. Ačkoli se jedná o sólový Mišíkův debut, v té době už toho měl tento tehdy devětadvacetiletý zpěvák s nezaměnitelným hlasem díky účinkování v kapelách The Matadors, Blue Effect a Flamengo za sebou poměrně dost, proto ho nelze považovat za žádného zelenáče. Pěvecky byl v polovině 70. let ve vrcholné formě, což se odrazilo i na této nahrávce. Zpívá velice uvolněně, sebejistě, přesvědčivě a svým uvěřitelným, jakékoli stylizaci se vyhýbajícím projevem podtrhuje vyznění a atmosféru jednotlivých písní. Nemusí tlačit na pilu ani jinak exhibovat, vše obstará jeho citlivý projev a obrovské charisma.



V té době byl již také obklopen vynikajícími muzikanty, kteří se na nahrávce podíleli. Zčásti se jednalo o jeho budoucí souputníky z kapely ETC..., ale také hosty odjinud. Co jméno, to nezpochybnitelná osobnost. Tak jen namátkou Pavel Fořt, Jan Hrubý, Vladimír Padrůněk, Petr Pokorný, Ota Petřina, Pavel Větrovec, Anatoli Kohout. A jako třešničky na dortu hostující Petr Kalandra a Jiří Stivín. Poslouchat instrumentální výkony těchto tvůrčích muzikantů, jejich drobná sólíčka a nápaditě zaranžované vazby je dodnes zážitkem. Nikam nespěchají, užívají si vzájemné muzicírování a jejich hudba volně a přirozeně plyne, takže je jasné, že všichni jsou naladěni na stejné vlně.

Nemá smysl zde rozebírat jednotlivé skladby, z nichž většina již zlidověla. Ostatně, kdo by neznal jednu z nejpoetičtějších tuzemských balad Proč ta růže uvadá, neuvěřitelně silnou bluesrockovou skladbu Stříhali dohola  malého chlapečka, temperamentnější Jednohubky, dramatickou písničku Bazarem proměn, lyrický Syn Daidalův nebo alternativněji zaměřený, místy psychedelický Biograf.

Poctivé rockové písničky se silným vlivem bluesové, folkové a jemně i jazzové hudby, navíc doplněné texty, plnými silných a nápaditých obrazů a pocitů. Na téhle desce prostě všechno do sebe přesně zapadlo. Krásně se sešlo Mišíkovo skladatelské a pěvecké mistrovství s instrumentální genialitou jeho spoluhráčů a skvělými texty Mišíka, Merty, Žalčíka, Suchého, Kopty a hlavně Josefa Kainara. Jen normalizační doba s tím moc nešla dohromady.



K této jubilejní edici se podařilo spojit původní tvůrce obalu, tedy fotografa Jaroslava Prokopa a grafika Karla Halouna, i s jejich cennými vzpomínkami a archivy. Titulka tak získala v době vydání nerealizovanou podobu, booklet pak nabízí komplet písňových textů, původní sleevenote Jiřího Černého, letošní ohlédnutí dvou desítek muzikantů a jiných kumštýřů za dopadem alba i sadu málo známých dokumentárních záběrů.