Lehce melancholičtí Stereophonics a jejich graffiti

Stereophonics vydávají po čtyřech letech novou desku, která nese název Graffiti on the Train. Tato welšská kapela toho má už dost za sebou, například loni to bylo dvacet let od jejího založení. Postihly ji ale také různé tragédie, z nichž to nejhorší období má momentálně kapela za sebou. Po vydání sedmé studiovky Keep Calm and Carry On přišlo turné a dva dny po největším koncertu v Cardiffu na zdejším fotbalovém stánku v roce 2010 se během spánku udusil bubeník Stuart Cable.

Jakej nářez to tam tenkrát byl, dokazuje tohle video:

Osmé album sice není přímo o už bývalém bubeníkovi, ale jeho přítomnost je na něm velmi cítít. Kapela nahrála hned několik temných melancholických písní o smutku a rozjímání. Změnil se i zvuk kapely, chybí tu její garážová syrovost, vše je jakoby s nádechem oné události.

Kapela na album upozornila už dřív, před vydáním vlastně vyšly hned tři skladby a je nutno říct, že na Graffiti upozornila vůbec tím nejlepším, co měla v zásobě. Prvně vyšlo video k melancholické a smuteční Violins and Tambourins. Skladba s opakující se depresivní kytarovou linkou a postupným gradováním, až v závěrečný výbuch emocí: "Violins and Tambourines and how many drums in unity / Teach yourself romance or pay it, every time we meet you / wants to save me / she wants to save me / Can't she save me / Won't ya save me/ Oh yeah."

Druhou ukázkou alba byl první oficiální singl In a Moment. Rozhodně nejsilnější kus na albu, který svou melancholií ukolíbá všechny posluchače. Hitový refrén se skvělým zpěvem Kellyho Jonese. Vynikající skladba, která je tím největším tahounem alba. Od začátečních elektrizujících bicí až po magický závěr v podobě řvoucích kytar a melancholického "Time is on your side / Time will heal your mind / Then you'll learn to fly."

Ve zbytku alba najdeme ještě několik solidních kousků. Hned úvodní melodická a příjemná We Share the Same Sun bude skvěle fungovat naživo, její refrén přímo vybízí ke zpěvu. Titulní skladba patří mezi ty melancholické na tomto albu. Během ní máte až mrazivý pocit, výborný je také po dobu celého alba tradiční chraplák frontmana kapely. Druhým singlem alba je skladba Indian Summer. Tradiční rádiová skladba, zpěvný poprock, který si určitě také najde své fanoušky a je jako dělaný na koncerty. Jediné přitvrzení přijde při pětce Catacomb, kde kapela použila syrovější zvuk. Zbytečnější už ale je country-popová skladba Been Caught Cheating, která se ke zbytku alba naprosto nehodí. Deska je nabízena i v deluxe edici, kde desítku písní doplňuje ještě skladba Zoe a dvě alternativní verze, jedna k titulní Graffiti on the Train a druhá k In a Moment.

Stereophonics připravili dobrou desku. Oproti předchůdci je vidět posun, a návrat kapely k jejímu nejslavnějšímu období by klidně mohl nastat. Potenciál psát hity stále Kelly Jones a jeho parta má. Trochu chybí ale agrese kapely, která panovala během nejlepšího alba Language, Sex, Violence, Other. Svoje místo v dnešním hudebním světě však tato formace stále zaslouženě má.