Krásnej dar nejen pro všechny fanoušky Ivan Hlas Tria

Určitě je pro muzikanty velké vyznamenání, když si po poslechu jejich desky spontánně řeknete: „To jsou ale nádherné písničky". Naposledy se mi to stalo u alba Krásnej dar, které natočil Ivan Hlas se svými kumpány Norbim Kovácsem a Jaroslavem Olinem Nejezchlebou. Přitom se jedná o starší, polozapomenuté písničky, které má člověk zasunuté kdesi v podvědomí, a v nových, akustických verzích mu naskočí v celé jejich kráse.  

Ve stínu slavných hitů

Na albu Krásnej dar se objevují Hlasovy starší písně, které zůstaly ve stínu slavnějších skladeb Malagelo, Na kolena, Aranka umí hula hop nebo Karlín. Není to však o kvalitě, ale hlavně o rádiích a televizích, které i v případě Ivana Hlase upřednostňují hudebně jednodušší, průraznější a chytlavější songy. Skladby typu Až přelezem plot, Báječná léta pod psa, Evangelium, Třeba jo nebo Pod zrcadlem nejsou provařené hity na první dobrou, ale o to trvalejší hodnotu nabízejí.  



Výborné byly již na původních deskách Ivana Hlase z převážně 90. let minulého století, ale ve spojení s mistrovskou kytarou Norbiho Kovácse a náladotvorným violoncellem Olina Nejezchleby dostávají další hloubky a rozměry. Vyznívají čistěji, sevřeněji, propracovaněji, jemněji a citlivěji a navíc si zachovaly všechny klady původních, rockovějších verzí. Hlavně silné melodie, jemné nálady, výrazné refrény a poetické, básnické texty o podstatných věcech.  

Stoprocentně využitý potenciál

Norbi a Olin jsou opravdu mimořádně invenční muzikanti, poslouchat jejich nápadité souhry při delších instrumentálních pasážích je skutečným zážitkem. Necpou se do popředí, neexhibují, ale přesto jsou nepřeslechnutelní. A ve vrcholné formě se nachází i Ivan Hlas, jehož zpěv působí velice věrohodně a autenticky. Ani on netlačí na pilu, nikomu už nemusí nic dokazovat a možná i proto je nesmírně uvolněný a ve všech polohách přesvědčivý.  

Na nezvykle sevřené nahrávce převažují jemnější, křehčí, k folku směřující písně (Až přelezem plot, Žízeň, Já se neumím smát, Evangelium), ale nechybějí ani bluesové, na silné atmosféře vystavěné skladby (Krásnej dar, Třeba jo, Nádražní blues). Desítka skromných, zdánlivě nenápadných skladeb s velkým potenciálem, který byl nyní konečně stoprocentně využit, tvoří vskutku Krásnej dar a příjemné pohlazení nejen pro fanoušky Ivana Hlase.