I po 40 letech stále Hunky Dory pohladí na duši

S oznámením nového alba Davida Bowieho jsem se podíval zpátky do sedmdesátých let a poslechl si kousky jeho skvostné tvorby z té doby. Ty úplně největší snad vyšly hned v jeho mládí, to ale neznamená, že později jeho tvorba byla horší. Sice se trochu s časem měnila, ale stále si udržovala svoji genialitu a originalitu, která většině interpretů hodně chybí. I proto je velmi těžké rozhodnout se jen pro jedno album.

Hunky Dory, které vznikalo během dubna roku 1971 v londýnském studiu Trident a na pulty hudebních obchodů se dostalo ještě ten rok v prosinci, získalo velké ovace a vlastně Bowiemu upevnilo slušnou pozici. Vinyl čítá 11 kousků na kterých se kromě autora podílel také producent Ken Scott.

Bowie dělal tohle album ve 24 letech a to už za sebou měl veliké hity jako The Man Who Sold The World nebo Space Oddity. Album otvírá vynikající první singl alba Changes, který je používán na nejrůznějších soundtracích a filmových spotech až dodnes. Skladba, kterou nenápadně otevírá piáno, jež se stupňuje až k veselému chytlavému refrénu. Další obrovský hit a přitom zase zcela jiný než dva výše zmíněné. Dále pokračuje koncertně velmi oblíbená Oh! You Pretty Things. Skladba postavěná opět na klavírních partech. Vlastně celé album táhne hlavně piáno. Nejrůznější klavírní baladické vyhrávky jsou přítomny téměř všude a mění se pouze nálady, ve kterých jsou podány.

Třetí skladbou je jemná Eight Line Poem, tady na rozdíl od prvních je spíše melancholické pozadí, něžný klavír a zesmutnělý Bowieho zpěv. Dalším hitem, který nebyl hitem na první poslech, se stala čtyřka Life on Mars, kterou diváci vždy rádi na koncertech uvítají. Life on Mars se stala singlem až po vydání dalšího geniálního počinu Ziggy Stardust a to rok a půl po vydání právě Hunky Dory. Velice chytlavý refrén, který vás bude držet celou stopáž skladby a pustí vás až s dozněním posledních tónů. Následuje temperamentní Kooks, která zase nahodí veselou náladu. Poté se ale opět  schováme. Quicksand je zase z té druhé strany a to té melancholické, a krásně završuje úžasnou A-stranu desky.

Druhou stranu opět otvírá hravá skladba, Fill Your Heart je veselá a uslyšíme v ní samozřejmě piánová sóla a také jedno saxofonové. Následuje vzdávání holdů dvěma kulturním osobnostem. Tou první je skladba Andy Warhol, což byl americký malíř, vůdčí osobnost hnutí Popart a také manažer a producent kapely Velvet Underground. Agresivní skladba, kde vládne kytara a pravý Bowieho rock'n'roll. Tou druhou je Song for Bob Dylan. Folkrocková balada s poctou právě Bobu Dylanovi. Bowie ho tu vyličuje jako génia a přirovnává jeho hlas k písku a lepidlu.

Na závěr tu je rocková pecka Queen Bitch, která tak nějak zavádí tu glam rockovou proměnu, která proběhne na dalším albu The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars. Tato píseň je také věnovaná kapele Velvet Underground, u které bral inspiraci právě ke glam rocku. Poslední je opět krásná melancholie v podobě The Belway Brothers, která tak ukončí toto umělecké dílo.

David Bowie v roce 1971 stvořil jedno z nejlepších alb, co kdy spatřilo Svět Rock 'n' Rollu. Album ve své době potvrdilo Bowieho výborné skladatelské a textařské schopnosti. Světové hity a celkově výborně vyrovnané album, na které se nikdy nesnažil navázat. Vždy si hledal další dosud neobjevenou cestu, která většinou skončila velkým úspěchem. Každá z nich byla jedinečná a originální, stejně jako v tomto případě Hunky Dory.