Dýňový ohňostroj míří přímo z pekla

Byla to dýňová mánie, která rozpoutala v osmdesátých letech speed metalový boom. Heavy metal zažíval zlaté časy a v Německu vzniknuvší ještě rychlejší a ještě melodičtější varianta si rychle připoutala hordy fanoušků na svoji stranu. Helloween byli průkopníky a vlastně tak trochu populisti, když metalu chtivé obecenstvo bičovalo neskutečným množstvím melodií, kterým nešlo odolat. Zdálo se, že ten brilantní zpěv své výšky nikdy neopustí, všichni ty melodie z hrdla Michaela Kiskeho hltali jako čerstvou, dobře vypečenou housku.

Po různých kulturních otřesech v devadesátých letech přišly na řadu jiné módní styly, ale mnohdy až kýčovité melodie, které jsou lidstvu vlastní už od lidové písně, začaly chybět. Vznikla spousta nových skupin, které se speed metalu upsaly na život a na smrt. Helloweenům hrozilo, že budou zastíněni mladou generací, že nebudou dost současní. Navíc museli řešit odchod svého slavíka. Na vzniklou situaci odpověděli vskutku profesionálně. Angažovali Andyho Derise, který ze začátku nevzbuzoval důvěru. Vždyť měl s kovovou kulturou pramálo společného. Nezdálo se, že by fanoušci jeho měkký zpěv mohli přijmout.

Jenže! Nejen, že si všichni zvykli, ale Helloween se dokázali v proudu druhé speedmetalové vlny neztratit, ba co víc, dodnes jí stále vévodí. Helloween chytli s Derisem svěží vítr. Neztratili nic ze své melodické grácie a k tomu přidali trochu hard rockové říznosti. Takto vydali už několik alb v pravidelném cyklu a krmí dál fanoušky tím svým speed metalovým dortem, bohatě zdobeným šlehačkou z Derisova hlasu.

Rychle, rychleji, s větrem o závod

Od minulého alba 7 Sinners uběhlo něco málo přes dva roky a při dnešní všeobecně skromné produkci alb se člověk nestačí divit, kde se to v těch šílencích bere. Straight Out Of Hell je totiž další ohňostroj přímo z pekla. Mnozí se možná zaleknou, jestli se nezbláznili a nepřeorientovali se třeba na jiný styl. Tentokrát je opak pravdou. I samotný přebal desky navozuje atmosféru starých Heloweenů. Album má rovnou hodinu a kromě nezbytné balady Hold Me in Your Arms a po ní následujícím Derisovu chorálu Wanna Be God nabízí šlapavé, většinou rychlé, někdy do středního tempa položené písně. Posluchač si nestačí ani odpočinout.


S úvodní písní alba se přesuneme do starověké země Nabataea. Helloween to vzali pěkně přímočaře, bez dříve tolik obvyklých předeher.

Když byla řeč o podobě se starší tvorbou skupiny, zkuste se zamyslet např. nad takovou Years. Vítejte zpět v Keeper… Kytary typicky pidlikají jako tenkrát. Skladba se příjemně šine dopředu v konstantním tempu. A takových podobných, někdy ještě rychlejších sypaček najdeme na současném počinu hned několik dalších. Větrem poháněná Far from the Stars letí éterem jako šíp indiánského bojovníka. Typický fanoušek si nestačí mnout spokojeně ruce. I World of War zní jak ze staré školy. Navíc ale přidává i trochu toho koření v podobě progresivnějších, až brutálnějších pasáží. Jinak však refrén ctí ten starý dobrý speed metalový zákon: vysoko a rychle. Make Fire Catch the Fly sice maličko ubere z té honičky, ale zato poctivě a neúnavně šlape.

Blýskavé hromobití

Ponechme stranou podobnost se starou tvorbou. Ne, že by snad ostatní skladby zněly nějak výrazně odlišně, ale přináší oproti klasice přeci jen trochu progrese. Snad nejvýraznější skladbou na albu je Burning Sun. Hudebně se až tak výrazně neodlišuje, ale svým úchvatným feelingem především v refrénu určitě. Škoda, že si ho nelze kloudně se zpěvákem zazpívat. Andy ukázal, že, když to nejde vysoko, jde to ještě výš. Chlapci dostali dobrý nápad vyzkoušet si ve své tvorbě hammondky a tak nahráli Hořící slunce ještě jednou právě s tímto kultovním nástrojem. Psychedelickou verzi najdeme na konci alba.


Výborná hitovka se skrývá v Burning Sun

Waiting for the Thunder bude jako taková šlapavá halekačka dobře fungovat na koncertech. Už jsme jich v podobném duchu v novodobější éře skupiny několik slyšeli. Z dřívějška víme, že Helloween umí kromě sypaček a balad přidat na razanci. Příkladem je velmi syrová Asshole. Ta navíc nabízí perfektně padnoucí symbiózu brutálních rifů a výrazné melodie v refrénu. Takovou více „power" skladbou je Church Breaks Down. Celkově nabízí více temnější atmosféru a Deris pro tentokrát obrousil svoje hlasivky brusným papírem. Tady si lze odpočinout od enormních výšek. Na desku je ještě vložen bonus Short of Life, příjemná, výrazně rytmická skladba.

Helloween nehodlají opustit vedoucí pozici stylu

Je s podivem, že se dají po tak dlouhé době existence kapely vydávat stále kvalitní alba, která nejen že neurazí, ale dokonce i po letech potěší. Helloween dávají najevo, že to myslí stále vážně. Mladší kapely, které se často utápí v neustálé potřebě ctít pravidla stylu za každou cenu, jim tak mohou pouze koukat na záda. Dýňoví kazatelé jsou totiž především písničkáři. Z jejich tvorby je znát, jak si se skladbami láskyplně hrají. Stylovost z nich leze jakoby automaticky.

Straight Out of Hell nikoho nepřekvapí. Je přesně takové, jak ho všichni čekají. Určitě potěší zvuk. Je tak akorát pompézní, je tak akorát syrový, jak se na speed metalovou kapelu v dnešní době sluší. Helloween jsou si vědomi toho, že vymýšlet nové směry nemá dnes smysl. Mají ale dost pudu sebezáchovy na to, aby se vykrádali. Na to je muzika ještě dost baví. Ta jejich hračičkovitost z alba stále čiší a dokud tomu tak bude, máme se stále na co těšit.     


Jeden z bonusů na albu je No Eternity