Dědečkovy básně s kapelou rozkvetly

Obecně mám radši, když folkoví písničkáři zariskují a přizvou si do studia či na pódium kapelu. Ne vždy to vyjde, ale když se zadaří, jejich písně najednou dostanou úplně jiný rozměr. Přesně to platí o klasikovi českého písničkářství, básníkovi, skladateli, zpěvákovi a kytaristovi Jiřím Dědečkovi. Album Prší nám do campari nahrál s kapelou Úterý a i přes drobné nedostatky se jeho hořkosladké písně rozzářily.

Jiří Dědeček je především výborným básníkem a logicky tedy své songy opírá hlavně o textovou stránku. Umí složit i příjemnou melodii, ale do top desítky českých kytaristů rozhodně nepatří a ani jeho civilní zpěv zrovna nepřekypuje pestrostí a barevností.

Přizváním kapely Úterý, tvořené baskytaristou Vojtěchem Heřmánkem, akordeonistou Jaroslavem Krasničanem a bubeníkem Marcelem Pindelem, se Dědečkovi povedl mistrovský tah. Potlačil své slabé stránky a naopak zdůraznil ty silné. Texty získaly na údernosti, Dědečkova akustická i elektrická kytara zní v doprovodu dalších nástrojů hned zajímavěji a také zpěv rozkvétá do větší pestrosti, písničkáři sluší i pozice drsnějšího rockera.

Dědečkovo umění zkratky

Úvodní Je po plese staví na kytarách a rytmu rumba koulí. Zachycenou atmosféru zná určitě každý, kdo si někdy dal na plese nějakého toho panáčka. „Je po plese a každej mlčí kolik unese." V umění zkratky je Dědeček geniální, jedním dvěma verši dokáže přesně, výstižně a trefně vystihnout atmosféru, na jejíž popis potřebují jiní třeba celý text.

Ve skladbě U vás v kuchyni o nečekaných problémech cizoložství se přidávají další nástroje a s nimi rozkvétá i Dědečkův zpěv. Návrat k písničkářství s akustickou kytarou přináší Za chvíli, něžná píseň o odcházející naději. Mrazíš zastupuje jemnější rock, Prší nám do campari pestrý a nápaditý folk. Náladou a zpěvem patří skladba Jenom ta láska ke špinavějšímu rocku, Neodpovídá zase k posmutnělému, křehkému folku. Ale i tyto momenty písničkář díky sebeironii záměrně shazuje, nechce být moc vážný.

I styly dalších písní se střídají se železnou pravidelností, kapelou navozený rock s akustickým, folkovým písničkářstvím. Titulem nejvtipnější a nejmelodičtější skladba alba se může pyšnit Tralala, nejtemnější a nejpochmurnější zase Noc. Podolí představuje téměř sociální baladu, na širou Rus zve melancholická Postel úzká.

Skutečný rock zastupují nejenergičtější písně Tisíc žen a V tísni, v nich se Dědeček stává drsným rockerem s duší bluesmana. Z úplně jiného těsta je dramatická, takřka existenciální píseň Posaď se doktore, ta se oproti zbytku desky vymyká závažností tématu. „Posaď se doktore, ať mi nevyneseš spaní. Zkrať svoje kydy, prodluž mý umírání... Poraď si doktore, poraď si ber kde ber, ať se čistý otisknu do paměti svých dcer."

Patnáct variací na lásku. I tak by šlo označit album Prší nám do campari. Většinou se ale jedná o lásku smutnou, nešťastnou, neopětovanou, beznadějnou. I na tyto vztahy se Dědeček dokáže dívat s nadhledem a pochopením, ale i ironií a někdy až mrazivým sarkasmem. Sympatické je, že se umí shodit i sám písničkář a že u většiny jeho skladeb nechybějí pro něj typické pointy.

Více odvahy by neškodilo

K desce lze směřovat jen dvě výhrady. Škoda, že se kapela Úterý více neodvázala, nešla častěji proti poetice Dědečkových textů. S výjimkou tří čtyř skladeb jen pokorně doprovází písničkáře, třeba hospodský zvuk akordeonu mohl posunout více písní do šramlu, bicím by také neškodila větší odvaha.

Dědeček vždy dokázal obdivuhodně pracovat s vyzněním vulgarismů. Nepoužíval je často, ale když se pro nějaký rozhodl, sedl dokonale a přesně. Na Campari je jich více než obvykle a jejich funkce se tím trochu rozmělnila.

To však nic nemění na tom, že Prší nám do campari patří k lepším deskám Jiřího Dědečka. Je určena hlavně těm, kteří si kromě skvělých básní chtějí užít i trochu té muziky.