Staré písně dnes hraju líp, kamarádi mě trochu naučili na kytaru, tvrdí Jiří Dědeček

Básník a písničkář Jiří Dědeček oslaví 13. února šedesáté narozeniny. Chystá řadu koncertů, působí jako předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu a navíc mu právě v reedici vychází slavné album Zabili trafikantku. Dost důvodů k rozhovoru, který písničkář poskytl Hudební knihovně.  

Hudební knihovna: Jak s odstupem více než dvaceti let hodnotíte písně z alba Zabili trafikantku?    
Jiří Dědeček: Já k většině z nich žádný časový odstup nemám, poněvadž je pořád hraju. Myslím, že je hraju líp, trochu mě kamarádi naučili na kytaru, hlas se mi ustálil. To jsou snad ty nejpodstatnější změny v hodnocení.

HK: Kolik z nich tedy ještě máte na repertoáru?    
JD: Mimo Doznání a Blues pro sirény, které jsou hodně antitotalitní a vázané na dobu, hraju všechny. A vlastně i Doznání si lidé často přejí, takže čas od času si i tuhle písničku osvěžím. Ale to víte, u toho Blues musím nejdřív vysvětlit, co to bylo esenbák...



HK: Na Trafikantce jsou tři bonusy. Podle čeho jste je vybíral?     
JD: Vybrala je producentka Naďa Dvorská, já jsem souhlasil. Víc v tom nehledejte.

HK: Na 18. února chystáte do Malostranské Besedy narozeninový koncert. Jaký bude jeho průběh? Budete hrát s hosty nebo každý samostatně?    
JD: S mnohými hosty si zahraji - s Honzou Burianem, Karlem Holasem a Vaškem Veselým, s Járou Novákem, s kapelou Úterý. Jiní zase zahrají spíš pro mě - Petr Skoumal, Adam Rut, moje dcera Viktorie s akrodeonistou Frantou Tomáškem. A hlavně si celý večer budu sám moderovat, už teď mám z toho trému.

HK: Zmínil jste kapelu Úterý, s níž jste nahrál zatím poslední album Prší nám do Campari. Jaký je její osud?     
JD: Úterý pořád latentně existuje, opět se v plné parádě sejdeme právě v Malostranské Besedě. Vystupování s kapelou je lákavé, má však dva háčky. První představuje čas na zkoušky a na celkovou organizaci. S větším počtem lidí je prostě víc práce, zatímco když jsem sám, zacházím si se svým časem volně.

HK: Jaký je druhý důvod?    
JD: Velice prozaický, peníze. Asi bych musel ty svoje hudebníky taky nějak uživit, což není vždycky jednoduché. Moji nekomerční a na menšinové žánry orientovaní pořadatelé mají tak akorát na to, aby zaplatili mě. Granty a dotace nejsou.  
HK: Kdybyste si mohl vybrat, s kým byste si chtěl zahrát?   
JD: Já nemám žádné sny o muzikantech, s nimiž bych chtěl hrát, protože se nepovažuji za hudebníka v první řadě. Moc dobře se mi hrálo s Václavem Veselým. S ním a s Karlem Holasem z Čechomoru jsme mimochodem koncem 80. let vlastně byli taková malá kapela, hráli jsme na Lipnici, na Valašském špalíčku i jinde. Skvěle se mi hraje se všemi muzikanty z mých posledních dvou desek.



HK: Považuji vás především za básníka …    
JD: Já sám sebe také.

HK: Kdy a proč vás tedy napadlo básně zhudebňovat?    
JD: Melodie si k básním přidávám odjakživa. Co jsem v nějakých šestnácti, sedmnácti letech začal psát, broukal jsem si často svoje texty na vědomě či nevědomě kradené melodie, a už mi to zůstalo. Jistěže to neplatí o všem, co napíšu. Například sonety nebo básně psané volným veršem nezhudebňuji, ale vázané a vypointované texty ano.

HK: Jde vám to lépe a rychleji než v začátcích?     
JD: Celkově mi všechno jde hůře a pomaleji než v začátcích, ale myslím, že jsem to čekal, a tak nejsem zaskočen.

HK: Neobáváte se opakování?    
JD: A to víte, že opakování se obávám, a to jak v textech, tak i v melodiích. Někdy sám sebe šeredně přistihnu a masochisticky pak na pódiu zahraji dva různé texty z různých období opatřené takřka totožným nápěvem a říkám lidem: Tak se podívejte, jak jsem se vykradl.

HK: Vaše básně jsou přesně vypointované. Naskakují pointy samy?    
JD: S pointami je to různé. Někdy od začátku vím, jak to bude, pak zbývá jenom téma náležitě zpracovat. Jindy se nechám unést slovem a ono mě samo k pointě dovede. A pak jsou i takové, které si musely na tečku počkat několik let. Těm by se mohlo říkat vysezené.

HK: Řeknete si občas, tak tenhle verš se mi hodně povedl?    
JD: Bez radosti z povedených veršů by to ani nešlo. Po letech si člověk třeba řekne, že to byla pěkná pitomost, ale pro tu chvíli je radost z napsaného nutná a inspirující. Což ovšem neznamená, že by nešla ruku v ruce s nejistotou...



HK: Myslíte si o sobě, že jste vtipný?    
JD: Ano, myslím si, že jsem vtipný. Když tedy chci. Ale poslední dobou chci stále méně. Dřív jsem si myslel, že neprobíhá-li sálem smích nebo alespoň chápavé pochechtávání, není něco v pořádku. Ale dneska vím, že publikum může i hluboce chápavě mlčet, může se bát, může mu lézt mráz po zádech a může i podlehnout dojetí. Totéž platí o čtenáři.

HK: Jaký druh humoru preferujete?     
JD: Humor mám rád jasný a trochu naivní s tou chaplinovskou filozofickou hloubkou.

HK: Z vašich písní se pozvolna vytrácí politika. Proč?    
JD: Od té doby, co se smí psát o politice, to už pro mne není taková legrace. Občas sice člověka potěší napsat si takový „užitkový" kousek, ale už to prostě není ono.
GALERIE

Související obsah:

» Dědečkova Trafikantka vyjde poprvé na CD   (Karel Souček, 15. 01. 2013)
» Dědeček Jiří   (Karel Souček, 25. 01. 2013)


ZADEJTE KOMENTÁŘ



HUDEBNÍ ZPRÁVY
Country folk ovládl stage; Sons of the East znovu v Praze
15.06.

Country folk ovládl stage; Sons of the East znovu v Praze

Australská indie folk country kapela Sons of the East znovu zavítala do Prahy, kde pro své fanoušky vystoupila ve středu...


Otce Jana Bendiga si v novém klipu zahrál Zdeněk Godla
14.06.

Otce Jana Bendiga si v novém klipu zahrál Zdeněk Godla

Jen pár týdnů po vydání úspěšného songu TU TU TU přichází zpěvák Jan Bendig s další novinkou. Ve skladbě...


Ewa Farna představila nový videoklip překvapivě na Rock for People
14.06.

Ewa Farna představila nový videoklip překvapivě na Rock for People

Necelých 24 hodin od zveřejnění nového songu Vlny, který vznikl jako titulní píseň ke stejnojmennému filmu Jiřího...


Keltové z Bostonu nám zahráli punk
14.06.

Keltové z Bostonu nám zahráli punk

Pražskou Lucernou zněl divoký zvuk keltského punku od bandy z Bostonu. Minulý víkend jste mohli být součástí...


Kafka Band novým singlem připomíná 100 let od úmrtí Franze Kafky
13.06.

Kafka Band novým singlem připomíná 100 let od úmrtí Franze Kafky

Křehká, jemná, melancholická. Taková je píseň Die Bäume – Stromy, která, stejně jako všechny předešlé...


» zobrazit více...


RECENZE
PRÁVĚ VYŠLO
Je všechno dobrý? Je to složitější.
13.06.

Je všechno dobrý? Je to složitější.

» Kieslowski Marie

Sólové debutové album "Je všechno dobrý?” v digitální podobě...

PODPORUJEME NADĚJNÉ KAPELY



Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.


» Podporujeme nadějné kapely

» Zadání profilu interpreta

Hudební knihovna - NEWSLETTER

Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.

Přihlásit k odběru newsletteru