Cesta časem se Zdeňkem Vřešťálem

Koncert k 60. narozeninám Zdeňka Vřešťála - Neřež a Katka Koščová – Sono, 14.3.2016  

Sál Sono centra v Brně se naplnil lidmi i očekáváním. Ještě než začal koncert, diváci si pobrukovali známé melodie, dohadovali se o tom, které písně z téměř čtyřicetiletého působení Zdeňka Vřešťála by měly určitě zaznít a já si pomalu uvědomovala definici slova „skalní příznivci". Sama se mezi ně řadím, neboť jsem byla touto hudbou takříkajíc odkojena. Nebylo dne, aby u nás nezazněly písně skupiny Nerez, Zuzany Navarové, nebo Neřež.  A tak i já si broukala a těšila se.

Koncert byl rozdělen na dvě části. V první části vystoupila skupina Neřež, tentokrát ve složení: Zdeněk Vřešťál – akustická kytara, foukací harmonika, zpěv, Filip Benešovský – baskytara, zpěv, Robert Fischmann – flétny, perkuse, Vít Sázavský – zpěv, akustická kytara, viola, perkuse. Zdeněk Vřešťál hýřil dobrou náladou a svým pověstným humorem a provedl publikum svou tvorbou opravdu od začátků až po písně z nového CD „Jen blázni překročí svůj stín". Zdánlivě bylo všechno v pořádku. Znáte to, někdy se nepodaří vícehlas, sem tam se někdo „utne". To všechno je součástí živého koncertu a posluchači se tomu někdy i zasmějí. Zvláště když se interperet, s humorem sobě vlastním, omluví, že přece jen s věkem výkony klesají a celá kapela doufá, že to do konce ustojí. Nemůžu říct, že by se jim nevedlo a přece jsem pořád přemýšlela, co tomu chybí. Publikum odměňovalo každou píseň bouřlivým potleskem, v sále snad nebylo člověka, který by si nezazpíval s kapelou a přesto….. A najednou to moje dilema vyřešil Zdeněk Vřešťál větou: „Pojďte blíž, jste moc daleko, ale snad se to během večera změní. Jsme zvyklí na menší prostory." Ano, odtud vítr vane! Vždycky jsem je slyšela v menším sále a věřte tomu, nebo ne, dělá to hodně. Tahle muzika je stavěná pro komunikaci z očí do očí, v tom je její síla. S tímto vědomím jsem se přesunula na schody pod pódiem, spolu s pár dalšími lidmi. Jakmile měla kapela víc partnerů ke komunikaci, vše sedlo na své místo.

Po krátké přestávce vstoupila na pódium i Katka Koščová a zazněly písně skupiny Nerez z doby, kdy v ní ještě byla Zuzana Navarová. Popravdě, Katku Koščovou jsem ještě neslyšela a slíbila jsem si, že budu objektivní a nedovolím si srovnávat ji se Zuzanou Navarovou. Nebylo by to fér, vždyť Zuzana Navarová byla autorkou, nebo spoluautorkou písní, takže z jejího vystupování bylo cítit, že do toho vložila každý kousek své osobnosti a velikou lásku. Kdokoliv ty písně zpívá po ní má svůj způsob cítění a interpretace. Přes všechna předsevzetí jsem to nedokázala. Když něco posloucháte víc než 30 let skoro denně, ať už na LP, CD, nebo na koncertech, zanechá to ve vás hlubokou stopu a samozřejmě také jistá očekávání. Ze svého pohledu tedy mohu říct, že Katka Koščová je dobrá zpěvačka a že jí přeji mnoho dalších úspěchů, ale nejsem schopna se objektivně vyjádřit k její interpretaci těchto písní. Budete to muset posoudit sami.