Aranžmá pro symfonický orchestr písním Michala Hrůzy sluší

Propojování rockových či popových kapel se symfonickým orchestrem bývá poměrně častou záležitostí, ale ne pokaždé je to ku prospěchu věci. Nahrávky občas vyznívají příliš akademicky, suše, bez energie. To naštěstí neplatí o albu Michal Hrůza v Rudolfinu a jedním z důvodů jsou nápaditá, poctivá a velice funkční aranžmá pro symfonický orchestr, o něž se postaral Karel Heřman.

K dvaceti letům svého působení na tuzemské hudební scéně si Michal Hrůza nadělil tři koncerty s čistě ženským symfonickým orchestrem Bon Art Pops Orchestra. Poslední z nich se konal loni v říjnu v majestátním pražském Rudolfinu a kromě orchestru a Kapely Hrůzy na něm vystoupil dětský sbor Coro Picollo a hostující zpěvačky Lenka Dusilová, Klára Vytisková a Olga Königová.

Michal Hrůza patří již dvacet let k největším českým hitmakerům, takže pro něj není problém vybrat šestnáct melodických, rytmicky vstřícných a chytlavými refrény ozdobených hitů z celé své skladatelské i textařské dráhy. Zastoupena je jak starší tvorba ještě pro Ready Kirken (1+1, Krasohled, Zejtra mám, Winston Smith nebo Mínusy a plusy), tak songy z aktuálního alba Sám se sebou (Optimista, Na rozcestí) nebo písně pro filmy a seriály (Venuše, Budu ti vyprávět, Pro Emu, Zakázané uvolnění). Všechno silné, prověřené písně, které znějí skvěle v klasickém, akustickém i symfonickém provedení. Michal je navíc na koncert a potažmo i desku poskládal velice pestře, takže pomalejší písně střídají ty temperamentnější, balady pak průrazné vypalovačky.

Celkové vyznění alba ukazuje již úvodní písnička Namaluj svítání. Stejně jako ve většině skladeb začíná Kapela Hrůzy, k níž se postupně přidávají další nástroje orchestru, především pak ty smyčcové. Písnička pozvolna díky nápadité práci s gradací a dynamikou rozkvétá, aniž by se jednotlivé složky navzájem přebíjely. Spíše se doplňují a zvýrazňují přitažlivou melodičnost písně. Kapela, orchestr, zpěv jsou v souladu, nic nevyčnívá, nic neruší. Aranžmá nejsou přeplácaná ve stylu, když už tu máme tolik nástrojů, musíme je všude všechny dát. Naopak, nástroje znějí pouze v momentech, kdy je to funkční a kdy mohou barevně ozdobit rockový základ písniček.



Vhodně zvolený je také dětský sbor, který především v refrénech rozsvítí řadu písní. Lehkost, spontánnost a hravost tak dostávají například skladby 1+1. Pro Emu, Budu ti vyprávět, Zakázané uvolnění nebo Bílá velryba. Do konceptu alba přesně zapadá také výběr hostujících zpěvaček, hlavně Lenka Dusilová exceluje v osvěžující countryovce Píseň kovbojská.

Na albu V Rudolfinu využil Michal Hrůza a především aranžér Karel Heřman všechny možnosti početného orchestru, aniž by utopil původní vyznění hitových skladeb. A to u podobných desek není běžné. Ještě na jedno plus bychom neměli zapomenout – na nahrávku se podařilo přenést skvělou atmosféru koncertu a reakce nesmírně vstřícného a otevřeného publika.