Po Noci nastal Den Michala Hrůzy

Michal Hrůza už více než desetiletí patří mezi nejstabilnější skladatele na tuzemské scéně, přičemž nezásobuje svoji tvorbou pouze sebe, ale i několik kolegů. Momentálně nastal čas přímo pro jeho tvorbu. Již v roce 2011 hlavní aktér desky mluvil o dvojalbu, které by mělo vyjít během jednoho roku, zhruba s půlroční pauzou. Z té nakonec byly dva roky. Tím více se album dopeklo a vznikla tak nejvyrovnanější a nejhitovější deska Michala Hrůzy a jeho Kapely Hrůzy. Po Noci přichází Den.



Kapela již v loňském roce uvolnila první skladbu. Celkem byly před vydáním desky známé tři z celkových deseti skladeb. Tou ze všech první byla píseň Duše do vesmíru, ve které si za mikrofon k Michalovi přistoupila Klára Výtisková, známá například z kapely Toxique či Montage. Stejně jako na předchozích deskách si k sobě Michal Hrůza přizval ženský hlas, vznikl tak opět popový hit, který svojí nenáročností vždycky dobije energii.

Další ze známých skladeb byla uvolněna pro stejnojmenný film Zakázané uvolnění. Píseň, ve které dominují klávesy a synťáky, nabízí zase něco trochu jiného, přesto Hrůzův rukopis je již nezaměnitelný. Jako singl byl vyslán i Světozor, jedna z nejsilnějších skladeb z celého alba. Kytarovější pojetí skladby lehce dá vzpomenout na Ready Kirken, všechny skladby spojuje veselejší nálada. Což měl být a také je hlavní rozdíl oproti minulé povedené desce Noc.



Na albu není vlastně výrazněji hluché místo. Všechny by mohly být použité jako singly a stát se rádiovými hity. Na to má Hrůza opravdu talent a dokáže vytasit hit jen tak z rukávu. Jde i o třetí skladbu Slunce, která připomene starší tvorbu. Tentokrát v ní dominuje kytara s piánem. Povedená je i balada, ve které opět hostuje Klára Výtisková. Venuše je nejjemnější skladbou n albu a po rychlejších kouscích přinese mrné uklidnění, které je příjemné. Venuše se jednoduše může zařadit na vrchol balad, které má Hrůza na svém kontě.



Specialitou a jakousi raritou je na albu skladba Sněhulák, která celou desku uzavírá. U ní se již setkáváme s jinou atmosférou. Melancholická skladba přináší další vrcholný moment. Možná vůbec nejzajímavější věc album krásně uzavírá a nabízí nutkání spustit přehrávač ještě alespoň jednou. Z kolejí vyjíždí i finská Rovaniemi. Ta svojí stavbou nepasuje mezi ostatní tvorbu, přesto velice dobře udržuje album pohromadě.

Michal Hrůza a spol. nahrávali výbornou desku. Mezi vším tím tuzemským popem je určitě někde na vrcholku. Den nabízí jeden hit za druhým, s tím, že každý působí lehce a nenuceně a s ledovým klidem lze říct, že každá skladba na albu by mohla být rádiovým kouskem. Oproti Noci, která byla doposud nejpovedenějším albem, je tu jasně veselejší atmosféra a desce opět prospívá i hostující žena, momentálně Klára Výtisková. Mezi mainstreamem určitě jedna z nejvyspělejších desek letošního roku.