Zlý noty na večeři, recenze alba

Po pravdě řečeno, od Wohnoutů jsem čekal mnohem více. Moc dobře nerozumím jejich popularitě a album Zlý noty na večeři mě v tom jen utvrzuje.

Přitom tvůrčí potenciál skupina určitě má, jenže ho nějak nedokáže využít. Pro jejich desky je typická ohromná nevyrovnanost, kdy se řízné, vtipné, melodické skladby střídají z řadou uměle natahovaných, nudných rockajdáků (třeba Šaman má stopáž přes šest minut). Často není příliš dobře rozumět ani zpěvu, což však vlastně není ani moc na škodu, jelikož texty jsou stejně většinou nepochopitelné.

A tak pár povedených skladeb jako Sejko No Pí a Čo poudala stara mama jsou na skupinu s ambicemi především bavit (což se jim alespoň videoklipy a zdařilými teatrálními koncerty celkem daří) docela málo.