HUH! je dosud nejbarevnějším albem kapely Wohnout

Jubilejní desáté studiové album kapely Wohnout nese název HUH! a přináší 14 nových písniček. Ty nabízejí přesně to, co fanoušci od bratrů Homolových, Jirky Zemánka a Fenka Steinera očekávají. Wohnoutí, lehce rozpoznatelný rukopis, který je založen na stylové pestrosti, momentálně se pohybující od rocku přes pop, punk, ska, folk až ke swingu. Tak barevné album jsem dosud od pražské partičky neslyšel. 

Dalším poznávacím znamením jsou časté změny tempa, rytmu i nálady v rámci jedné písničky, kdy muzikanti střídají tvrdé pasáže s hravými nebo punkové tempo s jemnými rytmy. Každá skladba disponuje výraznou, poutavou melodií, chytlavým, nikoli však vlezlým refrénem, nápaditou prací s dynamikou a gradací a barevnými aranžemi. Pětadvacetiletá kapela ani na novince neztratila nic ze své energie, navíc ji zdobí skvělá sehranost a výborně poskládané, opět na první dobrou rozpoznatelné vokály. A také vtipné texty plné nadhledu a originálních spojení. 

Album otevírá náladotvorné Intro, které zavede posluchače mezi pouťové radovánky a od nich se odpíchnou Flašinety, rocková, skvěle šlapající, o kytary se opírající hitovka, která bude na koncertech stoprocentně fungovat. O úloze a podstatě umění („Poslouchej srdce") vypráví skladba Umění, hravá, vzdušná, se strhujícím rytmem. Kombinace tvrdších a lehčích pasáží zdobí Pistolku, klasickou wohnoutovku ve středním tempu, tentokrát ozdobenou prvky ska.  

Hit na první dobrou představuje Tercie, návrat k rockovému zvuku a špinavějším kytarám pak přináší vygradovaná titulní píseň. Klidněji vyznívá houpavý Papoušek, swing 30. let minulého století a pozitivní nálada dominují Písni poštovní. S Pilotem se vrací rychlé punkové tempo a úderné kytary, hutné, hardrockové kytarové stěny a valivý rytmus se v písni Kocovina střídají s hravými pasážemi.  

Mozart je nejvtipnější skladbou alba. Textově i hudebně, kdy je založena na kontrastu tvrdých kytar a křehkého spinetu, punku s jemnými vyhrávkami. Po melodické kytarovce Malý princ s poetickým textem následuje zklidnění v podobě pestrého, k šansonu směřujícího Člověka a příjemné zpestření přináší Postesk, který se pohybuje někde mezi kupletem, šansonem a kabaretem. Na závěr si pak chlapci zvolili nejpestřejší a hudebně nejnápaditější písničku celého alba. Sugestivní, jemně alternativní song Soví.  

Velkou zásluhu na vzniku a kvalitě alba má zkušený muzikant Michal Skořepa. Novinku produkoval, podílel se na vokálech a kytaře, natočil skupině většinu klipů a ke každé písničce nakreslil do bookletu jeden vtipný obrázek. Jejich poetika přesně koresponduje s tvorbou Wohnoutů.