Žižkovská Noc je multižánrová kvaska, kterou musíš zažít

Desítky klubů, divadla, intelektuálské kavárny, punkerské hospůdky i samotný žižkovský vysílač. Tři dny a tři noci tepalo srdce pražského Žižkova hudbou a zábavou, rozpoutalo ji více než pět set umělců z celého světa. Sedmý ročník v současnosti největšího českého klubového festivalu byl zase o něco větší, vychytanější a těžko se vybíralo.

Páteční rock a punková bouře na hlavní scéně klubu Storm, psychedelický zážitek v divadle Ponec
Sázkou na jistotu byl koncert rockové party Imodium z Broumova, Thomův hlas jsem si zamilovala už kolem roku 2007, kdy vydali své třetí album Stigmata. Kapela zvyklá na velká festivalová pódia i na skromné možnosti bytových turné předvedla ve Stormu zhruba hodinovou rockovou smršť.



Kolem desáté přebrala žezlo punkrocková legenda Plexis, kterou založil frontman Petr Hošek  v roce 1984.  Klub Storm překvapil výrazně vylepšenou vzduchotechniku, pot dávno nestéká po stěnách, i když bylo narváno, tak se dalo dýchat a překvapením byla uklízečka, která se mezi motajícími lidmi v přestávkách mezi koncerty pohybovala a neustále zametala.



Z řízných kytarových riffů jsem se rozhodla rozptýlit v electro vánku pražské dvojice VR/Nobody v divadle Ponec. Elektro popový sound rozhoupal přítomné Žižkováky i přespolní (zdálo se, že cizinci převažují), elektro techno párty v divadle pod Památníkem na Vítkově pokračovala až do třetí hodiny ranní.



Mušin geniální sarkasmus a veselí žižkovští pankáči
Žižkovská sklepní hospůdka U Habásků spolkla desítky lidí, narváno bylo až do posledního místečka, v sedm tu rozjela grunge rockový mazec parta 1st Choice.

Následoval rychlý přesun do Akropole a -vzhledem k nepříliš jarním teplotám- becherovka na zahřátí. Nakonec možná ani nebyla potřeba, monumentální prostor doslova žhnul nadšenými lidmi, na scénu se chystala punková písničkářka Nikola Muchová. Před rozjezdem jejího geniálního femi punku pár hochů pod pódiem v legraci proneslo: Teď asi půjdeme na pivo, ne? Přesto ale zůstali a dobře udělali, vystoupení Muchy bylo řízné, vtipné, sarkastické a inteligentní.



Běh do Vystřelenýho oka za barrandovskou kapelou The Radicals mi zpříjemnila partička sympatických pankáčů diskutujících na Tachovském náměstí. Neodmítla jsem ochutnat velmi silný rudý mok neznámého původu, pochválila jsem jim vystajlovaný vzhled a pokračovala do naprosto narvané hospůdky, která se údajně stala legendou, ještě než byla otevřena. 



Na maličkém pódiu rozjela veselou tancovačku country punková sebranka z našeho sídlištního barrandovského ráje The Radicals originally from B-side. Dokázali během vteřiny rozparádit nadouvající se mini prostor, tančilo se, i když vlastně nebylo kde. Mojí žižkovskou sobotu uzavřela ska parta Sto zvířat v klubu Storm, malé pivo, veselá únava a poznání: Žižkov prostě žije svým životem a je kouzelné být občas jeho nepatrnou součástí.