Žižkov na dva dny ožil hudbou

Pražská akce Žižkovská noc letos slavila 15 let, tak jsem se rozhodla na jeden večer vrátit do mládí a navštívit staré známé i neznámé žižkovské kluby. Akci jsem pojala jako poznávačku nových kapel se zakončením u mojí oblíbené, ale to předbíhám…

Start sobotního programu byl už v pět odpoledne a na ten jsem vybrala malý komunitní prostor v Husitské ulici, kde byla první na programu Voidulie. Na letáku stálo hyperpop/industriál a ukázky, co jsem našla, zněly víc než zajímavě.

Na malé podium dorazila drobná holčina v černých šatech s krajkou. Chvílemi místo zpěvu jen tak pokřikovala do hudby, ale fungovalo to a bylo to dobrý. Její hudba místy připomínala start rakety šmrnclý cirkulárkou, ale asi mám tyhle alternativní zvuky ráda. V malém prostoru se na jejím vystoupení sešlo asi 30 lidí a já jsem rozhodně svojí první volby nelitovala.

Po skončení jejího vystoupení jsem ještě v prostoru zůstala, protože na řadu přišli Indiga Muse. Tahle čtyřčlenná parta v čele s charizmatickou zpěvačkou Indigou přinesla zklidnění nálady a zpomalení rytmů. Kapele před dvěma týdny vyšlo nové EP Autogenesis, tak zazněly i nějaké novinky. Nakonec toho zklidnění bylo na mě až moc, tak jsme přeběhli do Café Pavlač, kde zrovna začínali Caulichute.

Caulichute byli v programu uvedeni jako psychedelic/ blues rock a tak mě nepřekvapilo, že v klubu byla téměř tma a tlumené červené světlo. Hudba nesla velké známky melancholie a příjemně se poslouchala. Bohužel se prostor poměrně rychle zaplnil, tak nás vyrušoval každou chvíli někdo, kdo procházel a strkal do nás. Určitě bych na tuhle kapelu ještě někdy ráda zašla, pokud bude mít solo koncert.

Po nich jsme se rozhodli ještě zůstat na Mr. Pink And The Bad Thoughts uvedené v programu jako dark country. Jestli může být country dark, mě tedy hodně zajímalo. Zůstalo tmavé červené světlo, ale přibyly syntezátory a foukací harmonika. Asi to bylo víc dark, než country, ale bylo to rozhodně zajímavé. Bohužel jsme před koncem setu museli pokračovat do blízkého baru O’Neils. Bez pečlivého plánování a rychlých nohou by toho člověk moc nestihl.

V O’Neils nás přivítal přeplněný klub a informace, že program má skluz. Přicházíme tedy na začátek kapely Pobodá. Tak nějak se ani nedá poznat, jestli teprve zvučí, nebo už hrají. Nakonec jejich set musíme přečkat v prostoru hospody, protože do sálku se prostě už nevejdeme. Jejich hudba je klasický punk, jednoduché texty a melodie, které podle mě lépe zapůsobí v létě někde venku.

Přišli jsme hlavně kvůli kapele China Soup, která mě nadchla v Tachově na festivalu Muziq, a která měla vystupovat po nich. Doufala jsem, že se prostor trochu uvolní, protože ve stejnou dobu jako China Soup hráli jinde kapely Znouzectnost, Hm… nebo třeba Mc Gey.

A China Soup nezklamali. Hráli skvěle, dobře nazvučeni, ale bohužel se malý prostor kolem podia zas úplně přeplnil, takže vzduchu tam moc nezbylo. Jejich vystoupení mělo ale obrovskou energii, kdy pařící dav málem poslal k zemi velký reprák.

Chtěli jsme zůstat ještě na další kapelu Blue Chesterfield, ale možná se má v nejlepším skončit. Když jsme se šli ven nadýchat čerstvého vzduchu, viděli jsme tu obří frontu lidí čekajících na vstup do klubu. Bylo jasné, že Chesterfieldi se asi moc nenadechnou a bude tam zas tělo na těle.

Ale pravděpodobně bylo přeplněno v tuhle večerní hodinu všude. Zas na druhou stranu je skvělé, že tahle akce ukázala, že lidé ještě nezapomněli chodit ven do klubů za živou muzikou.