V případě Olina Nejezchleby i Nečekaná návštěva potěší

Ačkoli na koncertech rozhodně není charismatický Jaroslav Olin Nejezchleba nenápadným mužem (naopak díky své postavě, neustálému špičkování s Norbi Kovácsem a Ivanem Hlasem a hlavně skvělé hře na violoncello je nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný), jeho písně se zprvu jeví poněkud nenápadně. Ale opravdu jen zprvu, neboť při opakovaných posleších rozkvétají do krásy a odhalují jemné, nevtíravé melodie, příjemné rytmy a mistrovská aranžmá. Nové, v pořadí druhé a opět výhradně autorské album Nečekaná návštěva za trochu trpělivosti určitě stojí.     

Mluvíme-li o nenápadnosti, pak se to týká pouze vážnějších skladeb. Ty veselé (Lihoryty, Song o kvalitní písni, Na Portě, Čekárna) zaujmou na první dobrou a od jemného pousmání vedou přes (sebe)ironii až k hurónskému smíchu (asi nejen v mém případě Na Portě). Těmi Olin vyvažuje vážnější, melancholičtější, jemnější skladby, v nichž se nejlépe ukazuje dokonalé instrumentální mistrovství Olina a jeho souputníka Norbiho Kovácse. Poslouchat Olinovy smyčce a Norbiho kytary je úžasný zážitek. Z hostů je nejvýraznější bubeník Jiří Zelenka a ostatní nástroje (mimo jiné klávesy, keltská harfa, klarinet nebo whistle) dotvářejí náladu písní a objevují se pouze v případě, když vyznění skladeb dokáží podtrhnout.



Úvodní energická Naděje patří do ranku vážnějších. Působí posmutněle, ale nikoli bezvýchodně, neboť pořád ještě zbývá naděje. „Tu nelze ukrást, koupit, prodat, zastřelit/před nikým se nikdy neshýbá…". Kontrast vysoké, duchovní hudby i přednesu s lehkovážnými situacemi z vinárny přinášejí Lihoryty, lyrická, melancholická balada Teide odkazuje k irské hudbě. Ironický Song o kvalitní písni představuje veselou bluesrockovou pecku, svižné country Na Portě určitě potěší všechny milovníky tohoto legendárního festivalu, kteří doma nikdy nezapomenou svůj klobouk s vocasem z mývala.

Titulní skladba s odkazy na Petra Skoumala se ubírá v posmutnělé melancholické náladě, na silné atmosféře je založený i bluesový Jeden den. Folkové vyprávění Amerika rozsvítí svým výrazným hlasem Marta Kubišová, od folku k rocku gradují procítěné a naléhavé Kalné vody. O závěr alba se pak postará šramlovitá motivační Čekárna s bohatýrským Olinovým zpěvem. „Zkusím být živý tady a teď/nechci abych se pak vztekal. Chci v poslední vteřině jistotu/že jsem život nepročekal."



V textech Olina Nejezchleby se mísí pocity, často dost osobní, s krátkými příběhy. Zachycují naději, stáří, cesty, snění, hledání i ztráty, autor pozve své posluchače do vinárny, na Portu, do Ameriky, mezi skladatele či staré lidi. Svojí poetikou s hudbou dokonale souzní, což platí i o zpěvu. Samozřejmě, že Olin není žádným velkým zpěvákem s dokonalou technikou či velkým hlasovým rozsahem. Ale na druhou stranu je vždy uvěřitelný a přirozený, což u podobné hudby bývá důležitější. Nečekaná návštěva je příjemnou a zároveň upřímnou deskou, u níž se nejen skvěle pobavíte, ale zároveň si projdete melancholickými náladami. I při nich vám bude dobře.