The Solipsist představuje dosud nejelektroničtější a zároveň nejvíce písničkové album Borise Carloffa

Zpěvák,  skladatel, studiový inženýr a jeden z nejznámějších českých producentů Boris Carloff vydává nové, v pořadí třetí album The Solipsist. Originální přístup držitele dvou Andělů dokazuje skutečnost, že novinku začal natáčet v zimě na chalupě, kde teplota v místnosti nepřesáhla 12 stupňů, a dokončoval ji v Chorvatsku v tropických vedrech. Na jedné straně je album postavené na starých analogových syntezátorech, jejichž zvuk na straně druhé rozbíjejí moderní technologie a aktuální hudební postupy.  

Jak název alba napovídá, deska se věnuje filozofickému zkoumání reality a hudebně překvapí dominantním použitím vokálu, se kterým producent a muzikant pracoval jako s dalším nástrojem. „V textech bilancuji dosavadní život a hledám vlastní pozice ve světě, který mě obklopuje," říká Boris Carloff. Zároveň s albem Carloff vysílá do světa i první videoklip ke skladbě Haunted, který natočilo londýnské duo bratří Madleyů. Do hlavní role obsadilo známé anglické fashion modely Liama Gardnera a Sharnee Gatese. „Píseň pro nás představuje atmosféru melancholie, introspekce a temnoty, vyvolává pocity viny, zlomeného srdce a utajované touhy -  chtěli jsme vytvořit film, který obsahuje všechny tyto spodní proudy a textury," poznamenává jeden z režisérů Joe Madley.  



„Album je asi nejelektroničtější a zároveň nejvíce písničkové v mé diskografii. Hodně mě při psaní inspiroval soul, r’n‘b a celkově černá muzika. Odtud pramení i fascinace lidským hlasem, se kterým jsem pracoval jako s dalším nástrojem, zpracovával ho efekty a samplerem a vytvářel z něj jiné zvuky a textury," vysvětluje Boris Carloff, který nahrávku připravoval s klávesistou Honzou Andrem. Kromě něj se na The Solipsist objevuje i violoncellistka Terezie Kovalová a americká r’n‘b vokalistka Emi. 

Textově novinka odkazuje na anglickou poezii 19. století, především na Williama Butlera Yeatse. „Album The Solipsist je o nejistotě existence reality, o vytváření malých introspektivních světů a bublin. O tom jak trochu rezignuju na svět kolem mě a místo něho si vytvářím svůj vlastní  svět  hudby. Je to opak k sociálním sítím, ve kterých mnoho lidí žije v omezené realitě, která je činí iluzorně šťastnými. A to je vlastně taková forma solipsismu," uzavírá Carloff.
Foto: David Turecky