Carloffův The Escapist je nadčasovou deskou

V dnešní době není obvyklé, aby muzikant pracoval na desce tři čtyři roky. Trend je spíš opačný, rychle něco nového nahrát, dokud je interpret v laufu a točí ho rádia. Boris Carloff, známý to hudební producent, skladatel scénické a filmové hudby a zvukař, dělal na svém debutu The Escapist s přestávkami čtyři roky a na výsledku je to znát.

Nejde ani tak o různé Anděly či Apolla, které deska získala, ale spíše o její kvalitu, preciznost a vyzrálost. O málokteré tuzemské nahrávce lze dnes říci, že bude znít zajímavě za pět deset let, o The Escapist ano. Borisova sugestivní a emocemi nabitá hudba je totiž nadčasová.

Pro desku se těžko hledá stylová škatulka. Je založena na elektronice, ale odkazuje také k minimalismu, indie popu, jazzu, taneční muzice, hip-hopu nebo klasice. Většinu nástrojů si Carloff nahrál sám, s rytmickými smyčkami, bubny a perkusemi mu vypomohl ve světě respektovaný Doug Yowell, s kontrabasem Jakub Antl a ve dvou skladbách si zahrála cellistka Terezie Kovalová.

Temnější i jasnější tóny

Během práce na albu potkalo Carloffa několik tragických událostí a své pocity vložil hned do úvodní písně Shadows. Nesmírně sugestivní, naléhavá skladba, s níž mu vokálně vypomohli slovenští Close Harmony Friends. Melancholická, smutná, nikoli však depresivní píseň plná éterických zvuků. Temperamentnější, otevřenější In My Lonely Room disponuje mírně optimističtější náladou, zásluhu na tom má i hostující rapper Ghetto Priest.

Temnější skladba Failling se již proslavila díky výtečnému videoklipu, v němž obraz dokonale souzní se zvukem. Nápaditě je zde, stejně jako v ostatních písních, propojena elektronika s klasickými nástroji. A i když je skladba plná nejrůznějších zvuků, silná a propracovaná melodie vyplouvá každou chvíli na povrch.

I Have Got One Soul otevírá jemný klavír a celá první polovina skladby pak zůstává křehká, intimní, éterická. Ve druhé díky jazzové pasáži graduje, aby se ke konci opět vrátila k lyrickému klavíru. For These Days je klasickým hitem, melodickým, rytmickým, poutavě zpracovaným a vzdušným songem s velkou energií, uhrančivým Borisovým zpěvem a náladotvorným cellem Terezie Kovalové.

The Mist představuje velice proměnlivou skladbu, v níž se křehké pasáže střídají s temperamentními, až hymnickými úseky. Nesmírně naléhavý refrén z hlavy jen tak nedostanete. Údernější, v rámci Carloffovy tvorby svižnější songy zastupuje Take Me Higher s téměř rockovým refrénem nebo rytmicky výrazný a melodicky vstřícný To Each of You.

Vyvážené a dotažené album

Emocionální In Circles se opět vrací do osobnější, melancholičtější polohy a v této náladě desku uzavírá také Hidden In the Sky. Rozvolněná, ale vnitřně velice propracovaná píseň s několika šťavnatými melodickými momenty. Silný zážitek, ale už je třeba vystoupit z Borisova zádumčivého světa do toho našeho, který toho s poetikou skladatele nemá příliš společného.

Boris Carloff je uznávaným producentem, proto nepřekvapí, že The Escapist je dokonale vyváženou a do posledního detailu dotaženou deskou bez jediného hluchého místa a se světovým zvukem. Producent si neomylně ohlídal, aby zvukové experimenty nepřebíjely melodie a naopak. Navíc album, které by se nemuselo ztratit ani ve světě, je svojí náladou obdivuhodně homogenní, ačkoli jednotlivé skladby se od sebe liší.

Pokud jste příznivci přímočaré, přehledné muziky, pak vás Carloffovo album nejspíš nezaujme, i když některé melodie jsou hodně chytlavé. Ale hledáte-li v hudbě bez mantinelů něco víc a přitom chcete, aby vás bavila, pak je The Escapist určeno právě vám. Tahle deska má smysl.