Bob Dylan a jeho pokus o bouři
Recenze alba : Tempest
Někteří recenzenti pějí na letošní a to již 35. studiový přírůstek do Dylanovy diskografie chvalozpěvy a nerozpakují se oznámkovat Tempest plným počtem hvězdiček, jiní naopak s despektem mluví o průměrném produktu písničkáře udržovaného při uměleckém životě již jen setrvačně běžícím autopilotem. Pojďme se tedy Dylanově letošní 'bouři' podívat zblízka na zoubek a zkusme odhalit, kdo z těchto dvou táborů má blíž k pravdě.
První polovina chvalitebně
Úvod Duquesne Whistle nás zavádí kamsi do dob dávno minulých, nám Čechům to bude nejspíš znít jako potlach na Sázavě z dob Rychlých šípů. Teprve nástup celé kapely včetně hammondek v pozadí dodá písni náboj a poněkud současnější vyznění, nicméně retro atmosféra vydrží i přes nástup Dylanova překrásně zrnitého chrapláku, který píseň výrazně pozdvihne z její zvukové zaměnitelnosti s desítkami dalších podobných kousků. Mimochodem při závěrečném nepříliš výrazném kytarovém sólu si akorát tak můžeme povzdechnout, že kytaristi Michael Bloomfield (podílející se na legendárním Highway 61 Revisited) nebo Stevie Ray Vaughan (který u Dylana hostoval na Under the Red Sky) již dávno nejsou mezi námi.
Přes podobně znějící druhý track Soon After Midnight se dostaneme k bluesové Narrow Way, částečně připomínající alternativnější alba černošského bluesmana R. L. Burnsidea, ve které Dylanův hlas září ještě lépe než v předchozích kouscích, tady je výsledek na jedničku. Pozvednutou laťku však zcela spolehlivě sestřelí hospodsky rozhozený úvod následující Long and Wasted Years.
Po velmi příjemně plynoucí Pay in Blood, která se v porovnání s většinou dalších písní může pochlubit i několika zajímavými hudebními přechody a pro mě představuje nejlepší kousek alba, bohužel následuje utahaná odrhovačka s názvem Scarlet Town. U Early Roman je sice jako autor uvedený Dylan, nicméně se jedná o tak jasnou verzi Dixonovy hitovky Hoochie Coochie Man proslavené Muddy Watersem, že by veškeré hudební tantiémy měli dostat Dixonovi dědici. Odhlédnuto od této nespravedlnosti však musím přiznat, že se jedná o poměrně slušně zvládnutou verzi této bluesové klasiky.
Druhý poločas, to jsou tři písně a 30 minut
Tin Angel pro mě představuje naprosto nudnou a zcela zbytečnou 'píseň' (hudebně jde totiž pouze o jeden jediný mollový akord), v jejímž případě by bylo posluchačsky daleko příjemnější, kdyby stejný text Dylan zarecitoval a zařadil až na konec alba jako bonus track pro milovníky své poezie. Pro mě osobně by byl její poslech utrpením i při rozumné písničkářské délce, tedy tři či čtyři minuty, ale vydržet jejích celých devět minut, to už je z kategorie mučení vězňů na Guantanámu.
Pokud by však někdo doufal, že tímto trackem Dylan 'žánr' recitovaného zpěvu nad jednotvárným a zdánlivě nekončícím doprovodem vyčerpal, toho čeká velmi nepříjemné překvapení: následující Tempest není totiž nic jiného než 14-ti minutová sloka bez refrénu(!), hudebně v hávu irské hospodské odrhovačky, popisující smutný konec Titaniku (dvě třetiny vězňů na Guantanámu by se nejpozději v půlce tohoto tracku přiznali i k tomu, co nikdy nespáchali). Jinými slovy jednoznačný kandidát na bonus track číslo dvě, tentokrát s poznámkou 'pro milovníky Dylanovy poezie s opravdu velmi pevnými nervy'. Hudebně příjemná avšak nikterak objevná tříakordovka Roll on John (věnovaná Lennonovi) pak při svých sedmi minutách působí jako milosrdně krátký závěr alba.
Palec nahoru či dolů?
Řekněme si to na rovinu: pokud by Tempest vyšla pod jménem John Smith či Milan Novák, všimnul by si jí nejspíš jen málokdo. Ale protože je pod ní podepsán Bob Dylan, můžeme se probírat desítkami recenzí ze všech koutů světa, které se snaží rozebrat zakódované významy v textech, zařadit album do kontextu písničkářovy obdivuhodně vitální 50-ti leté kariéry nebo popsat její jednoduché jedno-, dvou- nebo tří-akordové písně názvy nejrůznějších hudebních stylů a podstylů vzniklých za posledních 100 let.
Za sebe mohu závěrem říct, že: 1) Z muzikantského pohledu se jedná o slušně vyprodukované album s povedenou atmosférou, nicméně složené z hudebně zcela průměrných resp. spíše podprůměrných písní, jinými slovy žádné Like a Rolling Stone, I Want You nebo Knockin' on Heaven's Door tu rozhodně nečekejte. 2) Textově je Dylan naopak nadále kategorií sám pro sebe a fanoušky jeho poetiky by deska měla nadchnout, tím spíš, že 3) Dylanův hlas za ta léta dozrál k chraptivé dokonalosti, jakou mu může i takový Tom Waits závidět, a jeho zpěv si - na rozdíl od desky jako takové - jednoznačně zaslouží maximální možné hodnocení.
- Shadows in the Night (2015) 00:34:35
- Fallen Angels (2016) 00:37:11
Sentimentální ohlédnutí za dosavadním Dylanovým životem
Tak tohle je něco pro staromilce a fanoušky Boba Dylana, který se opět po roce rozhodl oprášit...
HUDEBNÍ ZPRÁVY
V náručí kapely Kaleida bylo dobře
Brněnský Kabinet Múz minulou neděli hostil koncert elektro-popového duo Kaleida. Jejich turné k nové...
Jak bouřlivá melodie plná emocí rozhýbala Fórum Karlín aneb Mother Mother v Praze
Kanadská skupina Mother Mother zavítala do Prahy, kde pro své fanoušky vystoupila 24. 3. ve Fóru Karlín v rámci...
Desetiletá skupina Skety vydává novou desku, kterou pokřtí Adam Plachetka
Vokální skupina Skety, která v letošním roce slaví 10 let na scéně, vydává své čtvrté řadové...
Vyprodaný Medvěd měl na programu šestou zastávku republikové 10x3 Tour 2024
Plzeňský multižánrový klub Bílej Medvěd se v sobotu 23.3.2024 mohl pochlubit jak výběrovým line-upem, tak cedulí...
To nejlepší z Krylovy tvorby vychází na dvou vinylech
Karel Kryl (1944 – 1994) by letos 12. dubna oslavil osmdesáté narozeniny. Těsně před touto významnou událostí...
» zobrazit více...
RECENZE
» Přesvědčení, že Všechno bude dobrý,...
» Alešovo pestré Divadlo snů stále boduje
» Kaczi na novém albu udivuje spontánností...
» Kapela Sto zvířat invenčně zachycuje...
» Když jsou rebelové stále tady a teď,...
» Filozofové Dogma Art opět křísí hard...
» zobrazit více...
The Switch vyráží odhalovat svoje Skrytý místa
Kapela The Switch funguje na naší hudební scéně už od roku 1996. Mají...
Jak bouřlivá melodie plná emocí rozhýbala Fórum Karlín aneb Mother Mother v Praze
Kanadská skupina Mother Mother zavítala do Prahy, kde pro své fanoušky...
V náručí kapely Kaleida bylo dobře
Brněnský Kabinet Múz minulou neděli hostil koncert elektro-popového duo Kaleida....
Festival Rock for People rozšiřuje lineup o další zahraniční jména
Soupiska letošního festivalu Rock for People je téměř kompletní. Organizátoři...
Obyčejný neobyčejný muž Petr Spálený slaví jubileum speciální kompilací
Zpěvák, kytarista a skladatel Petr Spálený oslaví 22. března 80. narozeniny....
Tři generace Burianů představují nový hudební projekt
Jan Burian, Jiří Burian a Alvin Burian. Tři generace talentu s velkou vášní...
Chinaski i jejich fanoušci mají chuť zlobit
Díky strhující energii, výrazné melodii a chytlavému refrénu...
Kdo vyhrál volné vstupenky na Trnkobraní?
Již za tři dny se otevřou brány areálu likérky Rudolf Jelínek ve Vizovicích,...
Jacob Collier oznamuje své dosud největší evropské turné, jehož součástí je i Praha
Oznámení následuje po vydání Collierova nového singlu "Witness Me",...
Víme, jak je těžké pro mladé ale zatím neznámé kapely prorazit do médií a tím získat nové fanoušky.
» Podporujeme nadějné kapely
» Zadání profilu interpreta
Chcete dostávat do vaší emailové schránky aktuální informace ze světa hudby? Přihlašte se k odběru newsletteru. Odběr můžete kdykoliv zrušit.