Nové, Zlatou deskou Supraphonu oceněné
album Sobě věrnej, úspěšné
videoklipy, dvakrát po sobě beznadějně vyprodané O2 universum i
hojně navštěvované podzimní turné na Slovensku – to je ve zkratce rok,
ve kterém řízní rockeři ŠKWOR oslavili
čtvrtstoletí existence. Jak je ale pro čtyřčlennou partu okolo frontmana Petra
Hrdličky typické, uspokojení z úspěchů a zvolnění od ní rozhodně
nečekejte! Důkazem budiž nedávno zveřejněný, v pořadí již čtvrtý klip
k albu Sobě věrnej, který vznikl k písni Svět iluzí nebo zbrusu nový
dokument z nahrávání fanoušky i kritikou vřele přijaté jedenácté řadovky.
Sobě i svému tempu věrní zůstanou Škwoři
rozhodně i v nadcházejícím roce. Mimo jiné je během dubna až
června v plánu Sobě věrnej Tour 2024 o sedmi zastávkách i návrat do
pražského O2 universum a to hned na tři koncerty,
které proběhnou 20.,
21. a
22. prosince 2024! Více již v rozhovoru s frontmanem
Petrem Hrdličkou, basákem Tomášem Kmecem a kytaristou Janem Chudanem.
Sobě věrnej je první deska
s novým kytaristou Janem Chudanem, který do Škworu nastoupil vloni. Honzo,
jaká je vaše hudební minulost a jak na vás kapela přišla?
Jan Chudan (kytara):
„Neměl jsem za sebou žádnou profesionální
zkušenost. Hrál jsem jen na amatérské úrovni. Také mám vlastní studio,
v němž jsem nahrával takříkajíc menší kapely."
Tomáš Kmec
(baskytara): „Vyhlásili jsme, že sháníme kytaristu, a sešlo
se nám asi osm kluků. No a Honza z toho vyšel jako pro nás nejlepší
varianta."
Jak výrazný je autorský podíl nového
člena na aktuální desce a celkový vliv na jejím vyznění?
Kmec:„Já bych řekl, že
obrovskej! Honza složil minimálně polovinu písniček, podílel se i na některých
textech. Protože dělal ve studiu, řekli jsme si, že s ním zkusíme natočit
nějaká dema. Výsledek se nám líbil, takže dostal zvukově na starost celé album.
Nabrání všech nástrojů, mix i mastering je jeho práce."
Chudan: „Můj vliv byl až překvapivě velkej. Nenastupoval jsem do
kapely s tím, že jí nahraju album, ale ono to tak nějak přirozeně
vyplynulo postupem času, jak jsme dělali na těch demáčích. Beru to
s pokorou, že mi tahle příležitost byla daná. Výhodou bylo, že jsme na
natáčení měli dost času a mohli si vyhrát s hudební produkcí, například
pozvat hosty jako Marka Nováka, vynikajícího violoncellistu z České
filharmonie, nebo DJe Fluxe, kterej nám tam scratchuje. Navíc jsme byli „na
jedné vlně", měli jsme všichni poměrně jasnou a navzájem dost podobnou
představu, jak chceme, aby to znělo."
Měl jste jako novic
v kapele třeba i nějakou vizi, kam by se Škwor mohl posunout?
Chudan:"Posunout…
Škwor jsem samozřejmě znal dlouho, poslouchal jsem ho a měl jeho tvorbu rád.
Určitě jsem neměl nějakej záměr typu „Udělám z toho tohle!" Naopak
jsem se snažil, aby to byl pořád ten starej dobrej Škwor, aby to nikam zásadně
neuhnulo a fanoušci se nechytali za hlavu. Základem bylo zachovat pilíře, na
kterých Škwor stojí, ale zároveň to posunout víc do moderního zvuku, což
vlastně bylo i zadání, které jsem od kluků dostal. Ať už šlo o samply, nebo
zvuk jednotlivých nástrojů."
Minulé album Tváře smutnejch
hrdinů znělo chvílemi hodně ostře a metalově a jako byste na něm
trošku šli až někam ke svým dávným začátkům. Sobě věrnej je ale zase
spíš takový tradičnější, snadno rozpoznatelný Škwor. Zjednodušeně řečeno,
tvrdost je tu neustále korigovaná pro vás typickými nosnými melodickými
linkami, navíc je přítomno i několik pomalejších a poklidnějších skladeb. Jak
novinku v kontextu vaší diskografie vidíte vy sami?
Kmec: "Jako
takovej přirozenej posun. Nechtěli jsme, aby to bylo stejný jako „Tváře",
a takhle to prostě vyšlo. Mně osobně se dnešní verze Škworu líbí asi nejvíc."
Petr Hrdlička (zpěv,
kytara): "I já jsem s deskou naprosto spokojenej a stojím
si za ní, v danej moment jsme ze sebe vymáčkli maximum. Dokonce jsem fakt
upřímně přesvědčenej, že je to dosud nejlepší deska Škworu. I když to
samozřejmě říká každej muzikant o své nové nahrávce." (smích)
Škwor se zapsal do povědomí mj. tím, že
jste se nikdy nebáli využívat ve tvrdém rocku i samply a elektroniku. Teď jste
prý ale částečně natáčeli klasickým analogovým způsobem. Co vás k tomu
vedlo?
Kmec: "Netahali jsme jenom vzorky z hudebních
knihoven, ale opravdu jsme si hráli i s živým zvukem nástrojů, což nás
neskutečně bavilo. Podle mě ta živost je na nahrávce slyšet."
Hrdlička: "Jak už zmiňoval
Honza, hlavně na to byl čas. Spoustu desek jsme točili ve stresu a
v presu, ale tuhle jsme dělali dva roky. Když byla možnost, aby i hosté
nahráli svoje party naživo, samozřejmě jsme toho rádi využili.
Hned v pěti skladbách se objevuje
scratching DJ Fluxe."
Jaký je vlastně váš dnešní vztah k elektronické
muzice a potažmo modernímu „nerockovému" soundu?
Kmec:"Pozitivní! (smích) Nás to baví.
Řekli jsme si, že tyhle prvky tam určitě chceme mít, ale v písničkách by
to nemělo být tím hlavním. Snažíme se používat elektroniku jen jako koření."
Hrdlička:"Děláme to v
podstatě už od začátku, takže si to můžeme dovolit a vlastně se to od nás čeká.
Fanoušci jsou na to zvyklí a minimálně nám to tolerujou; někteří to dokonce
sami vyžadujou."
Má smysl v současné době ještě
usilovat o nějakou progresivitu v rockové oblasti? Jinými slovy, jde to
vůbec? Není spojení slov rock a progese či moderna vlastně tak trochu
protimluv?
Hrdlička:"Můžeš se o to
aspoň pokoušet…"
Kmec: "… ale takhle nad tím vůbec
neuvažujeme! Na začátku je nějakej kytarovej nebo basovej nápad, kterej se
nahraje a dál se může různě vyvíjet. Buď to hodíme do nějaké tvrdší, nebo
naopak elektroničtější podoby, možností je spousta. S každou písničkou si
můžeš všelijak vyhrát. Elektronika nás určitě baví, ale nepřemýšlíme nad tím
způsobem „Ty bláho, musíme tam dát spoustu samplů…" Vůbec ne! Je to jen o
tom, jak té písničce pomoct, ale neublížit."
Hrdlička: "Někdy si říkáš: „Ještě
by to chtělo tu píseň něčím vyplnit, něco tam chybí. Ale kytary už je tam dost,
basa je tam taky v pohodě…" A samply ti pak pomůžou. Zabijou třeba
nějaký hluchý místo, který nás tam štve."
Chudan: "Samply bereme
spíš jako nástroj produkce než nějakej prvek, kterej by se tam musel za každou
cenu protlačit. Jsou i písničky, kde je elektronických zvuků minimálně, protože
si o to prostě neříkaly. "
Natočili a vydali
jste toho už poměrně dost. Jak čelíte nebezpečí stereotypu a opakování sebe
sama?
Hrdlička: "Snažíme se, aby
se to stávalo co nejmíň, aby to, co děláme, nebylo stejný."
Kmec: "Nějakému opakování se ale úplně
zabránit nelze. Nedávno třeba někdo na Facebooku vytáhl, že Petr na každé desce
používá slovo sám. A došlo nám, že to je pravda, i na nové desce se objevuje."
(smích)
Nové album dostalo název Sobě věrnej.
Co konkrétně pro Škwor znamená zůstat sobě věrnej?
Chudan: "Zůstat u toho,
s čím nás mají lidi zafixované a co mají na Škworu rádi. Aby lidi měli
jistotu, že od Škworu uslyší Škwor, byť doba postoupila a lehce se obměnila
sestava. Ale jak už jsme říkali, nebojíme se to posunout třeba po zvukové
stránce."
Hrdlička: "My se ani
nemůžeme po čtvrt století existence vydat někam úplně jinam a pokoušet se o
vyložené experimenty, to by bylo úplně špatně. Pokud to nějaké letité party
udělají, často si tím spíš uškodí a fanoušci to nepochopí. Škwor má prostě
nějakej mustr, a přesně takhle nás to baví dělat."
Honza se podílel nejen na skládání a
produkci, ale dokonce i na textech. To přece vždy bylo hájemství Petra, ne?
Hrdlička: "Bylo, to je
pravda. Jen v začátcích Škworu jsem si nechal napsat asi dva texty a moc
jsem se s nimi neztotožňoval, vlastně jim ani moc nerozuměl. Od té doby
jsem si všechno psal sám, ale Honzovi se na nové album povedlo napsat jednu
písničku komplet i s textem, u kterého jsem si mohl upřímně říct, že to je
úplně v pohodě a že se mi to líbí. Povedlo se mu to, tak se to tam dalo.
Kdyby ten text byl na hovno, řekli bychom mu to a nepoužili ho." (smích)
Píseň Příkaz zněl jasně působí svým
mimořádně nazlobeným obsahem, včetně použití vulgárního výraziva, stejně
agresivně jako úplně raný Škwor. Rozčarování ze společensko-politického vývoje
ve světě i u nás ale přímo čiší i ze skladeb jako Král extrémů nebo Čistej
stůl. Opravdu vás současná situace tak trápí?
Hrdlička: "Jo. Mě třeba
strašně sere! Nechci se moc bavit o politice, ale… Něco jsem si myslel, něco
jsem zvolil – a zjistil jsem, že je to úplně zbytečný, protože se pak stejně
stane něco úplně jinýho. A když nemůžeš věci ovlivnit, tak o tom napíšeš text.
Svět se ubírá šíleným směrem a já jsem vlastně rád, že už jsem starej. Nechtěl
jsem se dožít toho, že mi někdo bude přikazovat, co mám dělat, a že nebudu smět
tohle a tamto. Že se společnost rozdělí na dva tábory, každej z nich bude
přesvědčenej, že to dělá dobře, a navzájem se budou nenávidět. Když máš jinej
názor než ten druhej, pomalu ho ani nesmíš říct, nebo budeš za idiota. To přece
nemá s demokracií a tolerancí nic společného! A bojím se, že jsme teprve
na začátku a bude ještě mnohem hůř."
Ztotožňuje se s Petrovými názory i
zbytek kapely?
Kmec:"Shodujeme se v těch tématech,
jinak by v textech Škworu nebyla. Záleží jen na tom, jak moc vyostřeně se
to do konkrétní písničky dá."
Chudan: "V žádné
písni ale není jednoznačně řečeno „Takhle to je!", nikomu nic necpeme, každej
si v tom může najít tu svoji část, jak to vnímá on. Určitě nechceme být
nějací hlásači pravdy."
Máte pocit, že populární hudební skupina
může tím, že na něco ve svých textech poukáže, něco změnit? Není to jen
idealistické plivání proti větru, jehož sílu stejně nelze ovlivnit?
Hrdlička: "Snažíme se
v písničkách říct lidem věci, které nás serou, ale jestli to něco změní?
Myslím, že se bude muset probudit celej svět, protože jinak to celé půjde do
prdele… My to určitě nevyřešíme."
Chudan: "Určitě žádnou revoluci
nevyvoláme, ani ty ambice nemáme."
Album Sobě věrnej celkově nevysílá
ani trošku optimistický pohled na svět a život kolem nás, bez ohledu na nějakou
politiku a věci související. Písničky, které přináší, obsahují mohutnou porci
posmutnělosti, splínu a zklamání. Co by se muselo stát, aby Škwor někdy napsal
vyloženě veselý a radostný popěvek?
Hrdlička: "Protože na světě
převažujou ty sračky a vždycky převažovat budou, nemyslím si, že Škwor bude
někdy nějakej optimistickej…"
Kmec: "My nejsme skupina, která by měla
dělat nějaké zábavné texty, od toho jsou tu jiné kapely. Navíc texty musí být
v symbióze s muzikou, a ta naše není nějaké rozjuchané la la la."
(smích)
Nové album stejně jako jeho předchůdce
opět vyšlo i na vinylu, v tomto případě na číslované trojstranné 2LP
desce. Znamená to pro vás něco výjimečného? Máte rádi klasická elpíčka?
Kmec: "Elpíčka jsou dneska v módě,
lidi je mají rádi, takže proč to nevydat i na vinylu? Třebaže byl trochu
technickej problém s tím, jak to udělat, protože to album prostě bylo na
jedno elpíčko příliš dlouhé."
Chudan: "Poslouchat
vinylovou desku je takovej rituál. Člověk si na to musí udělat čas. Jako
pozitivní vidím i to, že při tom vnímá album jako celek a možná víc se na něj
soustředí."
Začátkem října jste odehráli dva vyprodané
výroční koncerty k 25 rokům existence kapely v pražské hale O2 universum,
kde jste i pokřtili nové album. Jaké jsou
aktuální aktivity a plány Škwor?
Hrdlička:"Aktuálně jsme
zakončili naše historicky první turné po Slovensku. Přiznám se, že jsme fakt
nečekali takový úspěch. Koncerty byly navštívené nad naše očekávání a energie
slovenských fanoušků nám pořádně dobila baterky."
Kmec: "Vydali jsme taky nový videoklip k songu Svět iluzí. Tentokrát jsme
společně s režisérem Jáchymem Belcherem do klipu zakomponovali i menší
příběhovou linii. Samotné natáčení a přípravy byly tedy trochu náročnější. Dle
dosavadních ohlasů se ale práce podařila a fanouškům se video moc líbí. Během
prvních několika dnů ho dokonce dostali do trendů na YouTube!"
Chudan: "No a na jaře pojedeme Sobě věrnej Tour, tedy regulérní
šňůru k nové desce. Povede po velkých českých a moravských městech a bude
to dosud největší halové turné Škworu. Celé to pak vyvrcholí 20., 21. a 22. prosince 2024 v O2
universum, kde odehrajeme slíbené 3 koncerty. Věříme, že nás v tom
fanoušci nenechají a přijdou si tenhle trojitý mejdan na závěr roku užít s
námi."