Schelinger Jiří

Český zpěvák, kytarista a skladatel Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 v Bousově na okraji Českomoravské vrchoviny, brzy se však jeho rodina (i s o rok mladším bratrem Milanem) přestěhovala do pražských Nuslí. Otec byl učitelem hudby, takže Jiří záhy propadl muzice a už od základní školy působil v různých kapelách: rockových Nothing But Nothing, barových Smaragd a Majestic (to již po předčasném opuštění učiliště, oboru instalatér) a bluesových The Happy Five. Začátkem 70. let Jiří přijal nabídku Karla Šípa a stal se členem skupiny Faraon. S tou natočil v roce 1972 svůj první, a dá se říci celoživotní velký hit, píseň Holubí dům skladatele Jaroslava Uhlíře a textaře Zdeňka Svěráka a několik dalších singlů. V roce 1973 pak přešel do Skupiny Františka Ringo Čecha, kde zpočátku sdílel pěvecký post s Viktorem Sodomou. Čechova skupina se od Schelingerova příchodu snažila přeorientovat od popové hudby pro mladistvé, nazývané tehdy bubble gum, k tvrdému rocku, zpočátku často s pomocí převzatých skladeb (Black Sabbath, Status Quo, na koncertech i Deep Purple). Období ještě se Sodomou je zachyceno na albu Báječní muži (1975), ve stejném roce vydaná deska Nemám hlas jako zvon je už čistě Schelingerovou záležitostí, ačkoli stylově jde stále o žánrovou směsku. Do třetice vyšlo v roce 1975 bezejmenné album, pro které se vžil název Ovoce z naší zahrádky a je z velké části kolekcí dříve či později vydaných singlových nahrávek (m.j. velký pop-hit Švihák lázeňský – podobné skladby zajišťovaly dle Čechovy strategie Schelingerovi přístup do normalizačních sdělovacích prostředků). Na všech třech albech se objevují též první autorské pokusy v hardrockovém duchu od Schelingera či ostatních členů kapely (zejména kytaristy Oldřicha Říhy, který skupinu záhy opustil, aby založil Katapult).



S příchodem kytaristy Stanislava „Kláska" Kubeše nastává nejsilnější období Čechovy kapely s Jiřím Schelingerem u mikrofonu. Objevuje se také bubeník Jiří „Mamut" Stárek, absolvent oboru skladba na pražské AMU, který vedle občasných autorských příspěvků pracuje i na aranžmá skladeb. V roce 1976 vzniká přelomové album Hrrr na ně…, údajně první deska zcela podle představ svých tvůrců, vydaná v následujícím roce. Vrcholy tohoto rockového až hardrockového alba jsou skladby Kartágo, Mám rád lidi, Lucrezia Borgia a Divné tušení. Autorsky jde převážně o dílo Jiřího Schelingera, dvě skladby napsal Jiří Stárek. Texty jsou výhradně od Františka Ringo Čecha, který napsal také skeče, propojující jednotlivé písně. Jako hudebník se v této době Čech v kapele projevoval už minimálně, měl sice své místo na pódiu za congy, ale v podstatě působil spíše jako principál kapely. Krátce po vydání alba odešli ze skupiny klávesista Radim Smetana a baskytarista Pavel Hradil, kterého nahradil velmi razantní a snadno rozpoznatelný hráč Jan Kavale. Tato stabilizovaná a nejdéle fungující sestava absolvovala turné po tehdejším Sovětském svazu a poté další turné po Polsku jako předkapela britských Smokie. Následující album …nám se líbí… (natočeno 1978, vyšlo 1979) je bezpochyby vrcholem tvorby Jiřího Schelingera a F.R.Čecha. Autorsky se na něm podílela celá kapela a jsou tu jak úderné hardrockové skladby, tak odlehčené a zadumané folkrockové písně, na nichž se podíleli hosté Oskar Petr, Petr Kalandra, Jan Hrubý a Jiří Tomek. Projev a výkon zpěváka, už dříve přesvědčivého v každé poloze, je tady, jednoduše řečeno, na nejvyšší úrovni. Roli v tom hrají i Čechovy texty, které se na rozdíl od předchozího svérázného humoru zabývají i vážnějšími tématy.



Kapela odváděla strhující výkony i na koncertech, přestože ji v roce 1980 opustil bubeník Jiří Stárek (objevil se pak krátce v Katapultu) a nahradil ho Josef Havlíček. O něco později se přidal ještě Jiřího mladší bratr Milan Schelinger s druhou kytarou a F.R.Čech se z pódia stáhl, aby se nadále věnoval roli organizačního vedoucího a textaře. Tehdy už na koncertech zněly také nové skladby jako Cesty, Strážci majáků, Maraton, Zemětřesení nebo Hodina H a Hostina, které měly být součástí připravovaného alba Zemětřesení. K jeho natočení už bohužel nedošlo, protože Jiří tragicky zemřel 13. dubna 1981 v Bratislavě za ne zcela vyjasněných okolností. Český rock a hudba vůbec tak přišly o jednu z nejvýraznějších osobností vůbec. Schelingerův hlas a projev ovšem zůstávají v srdcích fanoušků, a to nejen pamětníků, dodnes. Posledními skladbami, které Jiří stihl v roce 1980 natočit, zůstávají Lupič Willy (další velký hit), Stavros Niarchos, Sen a Alchymista. Kytarista Stanislav Kubeš a baskyarista Jan Kavale se po Schelingerově smrti spojili ve skupině S.L.S. se členy Modrého Efektu Leškem Semelkou a Vlado Čechem, bubeník Josef Havlíček se naopak stal členem Modrého Efektu. F.R.Čech se také ještě krátkou dobu věnoval hudbě, než se zaměřil takřka výhradně na vlastní divadelní soubor. Milan Schelinger nějaký čas působil v sestavě kapely Projektil a podílel se na nahrávání alba Hovězí porážka legendárních Plastic People Of The Universe. Po revoluci založil jeden z řady v Čechách fungujících revival bandů, které se věnují tvorbě Jiřího Schelingera.