Poletíme? svým turbošansónem okouzlili Lucerna Music Bar

Kamkoli brněnská kapela Poletíme? přijede, rozdává radost, nadšení a pozitivní energii. Zažil jsem to na festivalu, v malém klubu, na samostatném venkovním koncertu a nyní i v klubu větším. Pražský Lucerna Music Bar ve čtvrtek 2. března jejich energický turbošansón převálcoval. 

Ještě půl hodiny před začátkem koncertu to na žádnou vysokou návštěvnost nevypadalo, ale před devátou se klub zcela zaplnil, takže kapelu i pořadatele jistě potěšilo, že bylo téměř vyprodáno. Narvaný byl nejen prostor před a podél pódia, ale i všechny balkóny. Pokud bychom to zprůměrovali, převažovali třicátníci, ale nechyběli ani padesátníci či malé děti.  

Jako entrée koncertu posloužily namluvené a náhodně promíchané části textů kapely, které tím vytvářely zajímavé obrazy a souvislosti. Ale to už osmička muzikantů vtrhla na pódium. Za jejich zády se rozkládala velká bílá plachta s názvy písniček, takže si fanoušci mohli v duchu odškrtávat jednotlivé hity a tipovat, jaký bude následovat.  

A že jich zaznělo. Zastoupeno bylo všech pět desek skupiny, převažovaly písně z novějších alb Chce to hit!, Turbošansón a Kroskántry, ale došlo i na Skupinu dobře vypadajících mužů a Jednoduché písničky o složitém životě. Největší prostor dostaly temperamentní, rychlé, skočné, rozverné skladby, ale občas došlo i na zjemňující milostnou romantiku typu Pojď se mnou lásko má nebo Auto, co veze ovci. Na své si tak přišli nejen milovníci punku, rocku, kabaretních kupletů či šansonů, ale i country, jazzu a folku.  

Jen namátkou. Autistický bratr, Flašinety, Holky pitomý, Chce to hit!, Tři kámošky psycholožky, Mám depresi rád, Běž dál, Mařena, Pochod žížal, Fousy, Chlastáme na festivalu, Lokomotiva....Zazněla i nová píseň Můžeš mi říct, k níž nedávno vznikl videoklip s Marií Ludvíkovou, Davidem Vávrou a Milanem Šteindlerem. A také přes FB kapely vyžádaná Veverka.  

Josef Zámečník (vzhledem ke své vizáži zvaný Waldemar Matuška) střídal banjo s kytarou, rytmiku spolehlivě drželi Vít Kraváček a Michal Jež, krásnou atmosféru vytvářely dechové nástroje Jáchyma Hájka a Pavla Križovenského, hodně výrazné byly klávesy Ondřeje Hájka a housle Vojtěcha Konečného, jehož pasáže ze Smetanovy Vltavy neměly chybu. Za mikrofonem pak dominoval charismatický frontman Rudolf Brančovký, který občas vzal do ruky kytaru, jindy tamburínu. Střídal bílé víno s vodou, křepčil na pódiu, vyzařoval pozitivní energii, vyzýval návštěvníky ke zpěvu refrénů (což by dělali i tak) a často zdůrazňoval, že Poletíme? jsou k vašim službám.  

Na energickou muziku kapely nejde netancovat. Přední řady to rozjížděly ve velkém, zadní se alespoň pohupovaly do rytmu a vesele se poskakovalo i mezi bary. Domů se nechtělo nikomu, ale co se dá dělat. Každopádně si každý odnášel dobrou náladu a pozitivní energii na několik dnů.

Foto: FB kapely Poletíme?