Poletíme? se hitovostí svých skladeb rozhodně trápit nemusí

Také na novém albu staví Poletíme? na všech pozitivech, které z nich udělaly hvězdu koncertů a tahák festivalů. Početný, osmičlenný band náležitě a nápaditě využívá bohatého nástrojového potenciálu, takže jednou písně pohání či jen zdobí housle, jindy banjo, trubka, piano, saxofon nebo příčná flétna. Frontman Rudolf Brančovský navíc umí složit jak chytlavou, přímočarou, roztančenou hitovku, tak jemnější, lyričtější, melancholičtější skladbu. 

Dalšími klady skupiny je prakticky všudypřítomný humor v různých podobách, ironií počínaje a sarkasmem konče, vždy však milý, inteligentní a neurážející. Dále pak Brančovského hravé slovní hříčky a vůbec práce s jazykem a také radost i energie, kterou kapela vyzařuje i na CD nosiči. O koncertech nemluvě. A v neposlední řadě strhující charisma zpěváka, kytaristy, skladatele a textaře Rudolfa Brančovského, tomu věříte úplně všechno. 

Hned titulní píseň naznačuje, že to bude opravdu jízda. Nečekaně rocková, na baskytaře vystavěná vypalovačka se zpěvným refrénem, notnou dávkou ironie a přesahy do country a popu. K folku směřuje lyrická balada Pojď se mnou, lásko má, jejíž milostné vyznění shazuje několik veršů, mimo jiné „a hlavně umím vobejmout, ale nechci tě zbytečně dojmout." Pochodový rytmus udržuje Pochod žížal, který housle, trumpeta a nápaditá práce s gradací posouvají kamsi na Balkán. Poetické Kameny jsou společně s písní Dřevěný, železný, kamenný jedinými skladbami, v nichž jsem nenašel humor, což rozhodně není na škodu, protože i tato poloha Poletíme? velice sluší.

Kontrast přináší skočná a šťavnatá country punkovka Tři kámošky psycholožky, o nymfomance vypráví svérázná úprava Dajány, vtipnou bajku nabízejí energické Drápy s lehce zapamatovatelným refrénem. Změnu poetiky představuje vážná, dospělá (po textové i hudební stránce) skladba Dřevěný, železný, kamenný. Country Upír vegetarián i swingová Nahá paní jsou zase veselé, rozpustilé, hravé písně, při nichž se kapela náležitě vyblbne.

Pseudofolklórní Moje mama představuje vrchol černého humoru. „Není ženy krásnější/hrbatější/šedější. Mama je plná výhod/měsíčně chodí důchod." Svoji jazzovou polohu nabízí kapela v Létajícím koberci, popovou pak v refrénu Čokoládové víly. Jemná balada, chtělo by se říci o Písni o plynu. To byste ovšem nesměli vnímat text. Novou vlnu připomíná skupina v undergroundovější skladbě White Trash, kde prokáže i svoji angličtinu. Závěrečné zklidnění přináší rozlučková melodická lahůdka Auto, co veze ovci, kde pobaví všechna ta protivná klišé, která kapely běžně používají. „Byli jste úžasní, bylo to osvěžující/my vám moc děkujem, že jste nás doposlouchali až sem/navštivte naše facebookové stránky..."

Poletíme? se tedy otázkou hitovosti svých skladeb rozhodně nemusí trápit. A je dobře, že se stejnou lehkostí a přirozeností umí napsat i vážnější skladbu, což novince, ve spojení se stylovou barevností, zajišťuje velkou pestrost. Příjemná záležitost nejen na léto.