Tak Poletíme? Určitě, díky, rádi!

Hledáte v současném sychravém počasí lék, který by vám vrátil dobrou náladu? Nové album brněnské kapely Poletíme? s názvem Turbošansón funguje spolehlivě. Hned po prvních taktech skladby Hadi nasadíte blažený úsměv, který nezmizí ani se závěrečnou písní Běž dál. A když si celou desku několikrát zopakujete, vydrží vám pozitivní energie na celou zimu.

Bohatýrské písně s vtipnými texty

Kapela Poletíme? je uragán, smršť, neřízená střela, Vesuv v dobách své největší slávy. Má pro to všechny předpoklady, neboť sedmička muzikantů ovládá více než desítku nástrojů a dalších sedm si přizvala v rolích hostů. Navíc všichni rádi a hlasitě zpívají. A když s tímto arzenálem spustí své bohatýrské písničky, opepřené velice vtipnými texty, posluchači mají pocit, že brzy poletí také.  

Celé to velkolepé show plné rocku, punku, country, swingu, folku i jazzu nakousnou již úvodní, v infinitivech napsaní Hadi. Mimochodem začíná jako folková písnička, ale nenechte se nachytat, s dalšími nástroji se zvrhne v rychlou skladbu s krásným refrénem. Ty jsi má je svérázným milostným vyznáním, ale žádné vzdychání a cukrování nečekejte. „Do vlasů si vetři bramborovou kaši/a tepláky vytáhni po prsa/do pytle vod brambor se zašij/a přesto budu zpívat, že jsi má." A navíc ten punkový refrén.



Maluju přináší díky klavíru relativní hudební i textové zklidnění, které však hned odpálí následný Džeksn. „Chci bejt vožralej a na stole tancovat nahej...," křičí do světa za zběsilého hudebního doprovodu hlavní zpěvák Rudolf Brančovský. A takhle je to po většinu CD, jeden temperamentní, skočný hit za druhým, šťavnaté melodie, chytlavé refrény, uvolněná, místy hodně rozpustilá nálada.

Není pořád legrace

Jako country vypalovačka Pět schodů, a capella song Holky to umí líp, šramlovitý turbošansón (to jsou vlastně všechny) Postel, do pochodového rytmu zabalený Strach, výchovná Černá Hana nebo country odrhovačka Moje poslední vůle. Ale skupina umí i zvážnět, třeba v písni Flašinety, odehrávající se po první světové válce a popisující chlapy bez nohy nebo ruky, kteří „přežili svůj život". Nebo v křehké, něžné Veverce či jemné motivační písni Běž dál s nezapomenutelným rýmem: „Běž dál, za každou zatáčkou můžeš potkat knedlík s omáčkou".  



I když je na nahrávce zastoupeno hodně nástrojů, každý je naprosto funkčně zapojený a lehce rozpoznatelný, což svědčí o nápadité práci s aranžemi. Album tak zní velice celistvě, zároveň však i pestře a barevně. Muzikanti hrají s obrovskou chutí a nasazením a to platí i o živelném Rudolfově zpěvu, který navíc svými vokály podporují i další členové kapely. Takže i v tomto ohledu, stejně jako v úderných, hodně vtipných a nenásilně chytrých textech z normálního života, je to fakt divoká jízda.

Není příliš kapel, které by dokázaly energii ze svých divokých koncertů přenést na CD. Poletíme? se to naštěstí podařilo, proto bude letošní zima v pohodě.
Foto: Tara Tuka