Pohlazení od Sigur Rós

Islandská ambientně post rocková kapela Sigur Rós přišla letos se svým sedmým studiovým albem. Po ambientnějším loňském Valtari se tentokrát zaměřila na rytmičtější a důraznější vyznění. Výsledkem je necelých padesát minut příjemně plynoucí gradující hudby, která odnáší do dálav daleko od problémů a našich depresí. Album Kveikur je od debutu prvním, na kterém se nepodílí Kjartan Sveinsson, jenž opustil kapelu v roce 2012.

Oproti předchozím albům zde Sigur Rós nastiňují nový směr, kterým se ráčí vydat při svém hudebním putování. Jak už jsem zmínil výše, nyní je tu víc „rocku", který zůstával v rámci jejich tvorby spíše v pozadí. Důraz se kladl především na ambientnější a táhlejší plochy, s použitím minimalistických postupů, smyčců a klávesových efektů. Tady se dočkáme spíše klasického nástrojového obsazení, ačkoliv v pozadí samozřejmě zní pořád mírný ambientní podkres či klávesový podmaz, jak chcete. Bicí se nedrží klasického rockového rytmu, spíš jde o takové tribální bubnování, umocňující střídavě houstnoucí, tu uvolňující se atmosféru skladeb. Kytary jsou neagresivní, vybrnkávají, někdy tvrději udeří, ale nikdy nevytrhnou žádný kus masa, jak tomu bývá u nadržených zkreslených kytar skutečných rockových maniaků. Někdy váhám, zda má vůbec význam používat u Sigur Rós výraz rock.

Od Brennisteinn po Var

Oproti mnoha jiným post rockovým kapelám tu naštěstí nejde o nějaké prázdné pidlikání na zefektované kytary a intelektuální pseudovýraz. Skladby jsou poskládané citlivě, mají své vrcholné momenty a neomílají jeden motiv do zblbnutí. Ani nemá význam vyzdvihovat jednotlivosti, toto album funguje jako celek, jako jeden krásný příběh. Navíc obalený hromadou emocí a efektního muzikantství, které ovšem neupadá do utrápeného exhibování.

Výrazně se projevuje samozřejmě zpěv Jónsiho Birgissona, který vždy patřil k základním prvkům hudby Sigur Rós. Jeho éterický projev dělá z hudby Sigur Rós to, čím skutečně je. Opravdu kouzelnou záležitostí, jež přenáší přes všechny neduhy současné společnosti. Jen si sednout, pustit do sluchátek Kveikur, a nechat se unášet a na konci se zase vrátit z dálav s duší čistou a neposkvrněnou. Tak křehkou, jako je poslední skladba na albu, křehoučká Var.