Pet Shop Boys i po letech letí první třídou

Pet Shop Boys zářili na hudebním nebi už před více než třiceti lety a za celou tu dobu neslevili nic ze své kvality. Možná proto, že jsou Neil Tennant a Chris Lowe stále schopni napsat silnou melodii, balancující někde na pomezí chytlavého popu a diska. Jejich hudba by se však klidně uplatnila i na klubové scéně. A právě v tom spočívá síla této dvojice, která staví svůj repertoár především na klávesovém synthpopu a nezaměnitelném hlasu Neila Tennanta. Jedno bez druhého by tu nefungovalo.



A jak si na tom stojí aktuální album Super? Ve srovnání se svými některými předchůdci je spíše průměrné, ale v porovnání se "zbytkem popového světa" vyčnívá stále nad průměr. Nedobývá sice už hitparády v USA a ve Velké Británii, ale v některých momentech má neuvěřitelný tah na branku. Umím si klidně představit, že jím někteří dýdžejové obšťastní v létě na diskotéce pubertální mládež, aniž by rozpoznala, že už bude Tennantovi brzy dvaašedesát a Lowe této mety zanedlouho také dosáhne.

Před tím nezbývá, než smeknout klobouk dolů, a dodat, že i album Super má své hity. Například úvodní Happiness nebo skladbu Undertow. Chvílemi zní deska hodně tanečně (Groovy, Pazzo!, Inner Sanctum) či evokuje vzpomínky na 80. léta (Twenty-something, Say It To Me nebo Burn). Zvukově je vynikající. Celá dohromady pak vypovídá o tom, že jsou Pet Shop Boys stále ve formě a dokazují nám i po letech, že mají na to letět první třídou.



Autor textu: Roman Zahrádka