Nová deska Skyline vám poslouží jako powerbanka

Recenze alba : Electricity

Album: Electricity

Interpret: Skyline

Celkový čas: 00:39:57

Vydavatel: Championship Music

Rok vydání: 2020

Typ nahrávky: studiová nahrávka

Medium: CD

David Malý, 19. 05. 2021

Pražská rozdováděná pětice si loni připsala na konto již osmou studiovku pojmenovanou "Electricity”. Kapela, která je známá svou energií jak na nahrávkách, tak i na pódiu, přichází s velmi svěžím materiálem, který do vás během jedenácti písní napumpuje rozhodně přes 230 voltů. Strkat prsty do zásuvky nedoporučujeme, proto si raději pusťte nové Skyline!

R = 0Ω

Hned úvodní „In Space” je velice divoká jízda. Reggae vokály zpěváka Jacoba s vámi hnou okamžitě a chvílemi budete mít co dělat, abyste s poněkud chaotickou spletí elektronických beatů udrželi krok. Uklidnění přijde až s vokálem Marky Rybin, která nabídne podstatně uvolněnější hlasový výraz. Tahle rovnice dále funguje i na této desce. Dvacet vteřin po spuštění titulní „Electricity” mám pocit, že poslouchám nový singl britských Hadouken. Eponymní singl je však bohatou kolekcí všech možných beatů a temp. V různých pasážích skladby se objeví prvky minimal techna, rave, drum’n’bass i jungle. Extrémně rozmanitá pecka, která za mě na desce vyhrála.

Mix všemožných tanečních žánrů, to je pro Skyline denní chléb. Stejně tak i harmonie a střídání obou protagonistů. Breakbeatovou pecku „Godzilla” si ve skotačivém jungle tempu zkrotí Jacob sám, v drum’n’bassové „Lost” se naopak ztratí jen Marka a následující „Till The Morning Comes” je opět spojení obou lídrů a jejich unikátních vokálních technik. Tímto songem začíná deska i lehce zpomalovat z vysokých otáček do hlubších a alternativnějších koutů elektronické muziky.

Skyline sahali i do žánrů let dávno minulých

Ani trochu mě nepřekvapilo, že i s tím si Skyline poradili na jedničku. Jasně ukazují, že si s taneční hudbou skvěle rozumí a že jsou dnes možnosti skládání hudby prakticky neomezené. Druhá polovina alba už není taková divočina, přesto doufám, že i tyto skladby se jednou objeví v playlistu na koncertě. S přihmouřením oka bych skladby druhé půle rozdělil na dvě kategorie. „Melt” a „The Past” jsou výrazně cítit po dnes opět populárním synthwave 80. let a při poslechu mám hned chuť vrhnout se do nějaké arkádové herny. Do této kategorie jsem zařadil i „Goodbye Kiss”, zejména kvůli skvělému podkresu a záverečné pasáži s trumpetami. Tato píseň si ale jede více na d’n’b vlně.

Do druhé kategorie, kterou jsem si vsugeroval do hlavy, patří skladba „Up On The Cloud”, ve které se i Jacob na moment vzdá svého tradičního tvrdého reggae hlasu a působí mnohem elegantněji. To už neplatí o skvělé „Partners In Crime”, která má mnohem bombastičtější zvuk jako jazzové big bandy padesátých let. Obě skladby jsou velmi taneční a obě mají silný electroswingový vibe. Do kategorií se mi nevešla úplně poslední „Move On”, kde jsou asi nejvýrazněji slyšet hip hopové prvky v drum’n’bassovém základu. Výše zmíněné dělení však, prosím, berte s velkou rezervou. Skyline mixují všechno a pořád a hodit dvě skladby do stejného pytle je prakticky nemožné.

Před psaním závěru jsem se musel hluboce poklonit celé kapele, protože "Electricity” je neuvěřitelně zábavná deska. Jsem rád, že tam nejsou jen taneční pecky na párty, ale i klidnější kusy. Každé album Skyline je zkrátka bonboniéra s tolika příchutěmi, že je až s podivem, jak všechno drží krásně pohromadě a funguje jako životabudič i pro ty nejvíce unavené jedince. Klobouk dolů.