Reportáž: Muse zahráli formálně dokonalou, ale trochu studenou show

Marek Odehnal, 23. 11. 2012

Muse 22. 11. 2012 vystoupili v O2 aréně

Na svém komerčním vrcholu, ale z vrcholné skladatelské formy už sestoupivší anglické trio Muse, se ve čtvrtek večer představilo v Praze vůbec poprvé na svém samostatném koncertu. Stalo se tak více než dva roky poté, co úspěšně headlinovali ročník 2010 královehradeckého megafestivalu Rock For People.

Navzdory avizovanému časovému harmonogramu začal celý večer v takřka naplněné O2 Areně nejspíš už o něco dřív, neboť před půl devátou v čase mého příchodu už měla odehráno jediná předkapela večera Everything Everything. Pár minut před devátou jsem tak byl spolu s tisící dalšími návštěvníky svědkem odpálení dvouhodinové show, která dodává slovu megalomanská pompéznost nový rozměr a rozhodně to není v tomto případě myšleno pejorativně.

Atmosféra kolísala

Hlavně příznivci starší kytarovější a syrovější tvorby kapely byli znechucení novým albem The 2nd Law a přesně věděli, jak bude tento koncert vypadat. Z hlediska setlistu byla odehrána takřka polovina novinky a v přímém porovnání tak vyšlo zcela zřetelně najevo, jak jsou nové věci pod vším tím aranžérským pozlátkem o dost slabší než starší kusy, během kterých také publikum reagovalo úplně jinak.

Zatímco nové vály spíš pozorovalo a soustředilo se na vizuální dojem neuvěřitelné pódiové show, u starších vypalovaček skákalo, zpívalo a celkově to v těchto chvílích vypadalo jako na velkém rockovém večírku. Vše sice zahalovala aura majestátnosti načančané popové produkce, ale nutno uznat, že takový vizuální zážitek nedostanete každý den.

Orgastická vizuální show

Místo klasických dvou velkoplošných projekcí tu byl masivní půlkruh za bubeníkem, na který se vysílaly jak živé záběry natáčených muzikantů, tak různé projekce. Nechyběly ani oblíbené lasery, ale hlavní úžas padal na multifunkční promítací zařízení nahoře nad pódiem. To se během večera všemožně měnilo až v obrovskou světélkující pyramidu, která se na nějakou dobu snesla přes celou stage a muzikanti hráli uvnitř ní jako by se nechumelilo.

Zmínit musím i jeden z nejlepších zvuků (alespoň na tribuně), jaký jsem zatím v O2 Areně zažil. Ten v kombinaci se zmíněným dechberoucím vizuálem a bezchybnými muzikantskými výkony koncertní čtveřice tvořil formálně naprosto dokonalý celek. Kapela ale v posledních letech až příliš povýšila formu nad obsah a podobně ve výsledku působilo i toto koncertní vystoupení. Jaksi už tam chybělo to energické srdíčko a pravý rocknrollový zápal. Komu ale stačí jen dokonalé rozmazlování svých smyslů, ten mohl odcházet navýsost spokojen.