Linkin Park už do toho zase buší

Linkin Park patří k nejpopulárnějším kapelám, a proto je každé řadové album očekáváno s velkou netrpělivostí. V případě The Hunting Party s o to větší, že dva roky starý předchůdce Living Things ve zlatém fondu LP zřejmě neskončí. Skupina si však novinkou napravila reputaci, v její diskografii patří rozhodně k nadprůměrným.

Více kytar, méně elektroniky

Na The Hunting Party se formace vrátila k poctivému, hodně tvrdému a většinou přímočarému rocku (chcete-li nu-metalu) a výrazně ubrala na elektronice. Ne že by samply a jiné syntetické zvuky chyběly úplně, ale vyskytují se mnohem méně a hlavně vždy účelně slouží vyznění písničky. Jinak převládá hutný, na dokonalé souhře kytar a bicích vystavěný zvuk.



Stylově se album pohybuje v rockových a metalových vodách, ale nechybí ani punková vypalovačka či chytlavé popové melodie. Většina písní je náležitě propracovaných, ukázková je práce s gradací a dynamikou, skladby často mění tempo, rytmus a náladu, takže je pořád co poslouchat. A ve větší míře se vrátil Shinodův rapový zpěv, který se tak výborně hodí k pestrému vokálu Chestera Benningtona. Ten už zase zpívá jako o život.

Právě Chesterův řev v songu Keys To The Kingdom celé album otevírá. Hodně tvrdé skladbě s volnějšími pasážemi nechybí drive a místy až zběsilá energie. All For Nothing představuje melodickou, chytlavou hitovku, v níž se střídá klasický a rapový zpěv. Dravá, vygradovaná Guilty All The Same patří k nejtvrdším a nejsyrovějším písním CD, The Summoning je spíše jakýmsi intrem. Tak nechápu, proč není na začátku, zde ruší.



Zběsilý punkový nářez přináší War, elektronikou dochucený tvrdý rock nabízí Wastelands, kde opět září Mike Shinoda a jeho rap. Klidný začátek songu Until It's Gone s netypicky čistým, uhlazeným zpěvem Chestera přechází v bouři, Rebellion je dalším hitem, zručně spojujícím tvrdost s melodičností. A poslouchat hostující Malakianovu (System Of A Down ) kytaru je prostě boží.

Také instrumentální pasáže kapele sedí

Mark The Graves startuje dlouhá instrumentální pasáž, v níž se pořád něco děje a kapela dokazuje, jak skvěle jí to šlape. Drawbar už je klasickou instrumentálkou, tajemná kytarovka se závěrečnými klávesami. Pomalejší poprockový song Final Masquerade nabírá postupně na síle, jemnější rozjezd má i závěrečná skladba A Line In The Sand. I v ní se však křehčí a rychlejší pasáže několikrát vymění, takže jako většina desky působí pestře.



The Hunting Party zdobí hutný, hodně nadupaný sound, který rozhodně potěší fanoušky starších alb Linkin Park. Jak muzikanti avizovali, kapela se vrátila ke kořenům. Přidala trochu elektroniky, moderní zvuk, pár hostů a v této tvrdé kytarové poloze jí to sluší nejvíc.