Let it roll 2013: 30 tisíc vykulenejch očí

Let it roll 2013, letos poprvé na novym místě, v Benešově u Prahy. Celkově fesťák oslavil desátý výročí. Jak už to tak v létě bývá, vždycky je víc akcí, než je víkendů, takže se musim přiznat - původně jsem měla namířeno udělat pár fotek na Sázava-fest, což je odsud, co by opilec šavlí dohodil. Po cestě mě těžce zaplavila taková ta vlna nostalgie... Právě v Benešově proběhla 13 let zpátky jedna z mejch prvních tanečně-pařících akciček. V místnim kulturáku, kterej byl známej tim, že vždycky přes zimu dotáhnul DJs, co hráli po anglickejch klubech, v Tripmagu vyšel line-up, všichni jsme si to zapsali do školních diářů (někteří i na nástěnku) a pak se prostě jelo. Vstupný 195,- (na místě 245,-), vešlo se tam několik tisíc lidí, dva velký sály + chill out všude, kde se dá. Vyhrabala jsem pro vás letáček, je mezi fotkama :-D fakt mazec!

A v létě? Creamfields, Summer of Love, Cosmic Trip, LPC, Mácháč a tak podobně... už jsem nikde nedohledala statistiky ohledně účasti, pište mi do FB commentů, jestli si někdo vzpomenete, jak to bylo tehdy s tim "mainstreamem"... To je samo o sobě na článek... každopádně se říká "Be the change you wish to see in the world." Takže si o Sázavě přečtěte, kde chcete, protože já si beru Antivykulin a dnešní noc mám v plánu rozsekat se holejma rukama na tisíce maličkejch kousků.

Začíná LET IT ROLL! (ROLFL)

18:30 Parkuju zadarmo u ňákýho učňáku. Asi tak deset minut mam radost, že jsem ušetřila na pivo a na cigára. Je vedro jako kráva, jdu někam kopřivama a pak přes louku ke stanovýmu městečku. Ještě to sem není ani slyšet.

18:50 Našla jsem vstup dovnitř, ale jenom pro ty, co už maj pásku na ruce. Ta se dá vyzvednout úplně na opačný straně, takže jdu zpátky ke svýmu autu a pak někam nevim ani kam mezi ňáký rodinný domky. Chjo, tak nemam jet domu? Naštěstí jsem vyrazila úplně sama, tak nikoho nezdržuju, ani se mi teď nikdo nesměje... Docela klídek tady na bydlení... Domky tak kolem pěti míčů, podle těch typicky českejch standardních projektů - na muj vkus příliš zbytečnejch zákoutí na nic. Jo, já vim že od toho tu nejsem, ale ty vole, co mam dělat??? :-D Snažim se nějak zabavit, než tam dojdu...

Dala bych si pivo... studený!!! Našla jsem vstup pro novináře. Jenže do psi pr**** dneska jsem tady za sebe, tak nemam akreditaci. Opětovné chjo...

Cesta se stáčí zpátky do města. Začínám to tady i poznávat, za chvili dojdu na náměstí :-D Ty vole!!!! Je asi 40 stupňů, takže první co udělám hned potom, co ve mě zmizí to pivo, je, že se svlíknu do svejch minimalistickejch šatiček a poleju se vodou.

Všechny benešovský parky jsou plný pečenejch lidí, co se válej v trávě a dospávaj včerejší noc. Věra Pohlová by řekla: "muj Punťa se neměj chudák ani kam vykakat... Já bych to zakázala, ty mladý všude..."

19:15 Lístek za 8 kil... Ale to tak je prostě... je to taková daň za to, že si nedám mastnou klobásu a deset piv, ale jen trapnou vodu. Bez bublinek. Sudavám si aspoň tričko... Fakt hardcore vedro!

Areál je starej vojenskej prostor, je to tu super pro takovou akci. Stanový městečko, ještě jedno tady vevnitř a druhý pak z tý strany, jak mě nepustili dovnitř. Něco tady úžasně voní, lidi grilujou a válej se kolem stanů po zemi. Už mají jednu propařenou noc za sebou.

19:30 Ještě jedny turnikety na vstup, už asi třetí... nechápu (ale je možný, že muj mozek je už uvařenej)... Každopádně konečně jsem vevnitř. Po hodině... Slušnej výkon, ne? Iris jde na párty :-D Dorazí o den později, na jinou akci, než bylo v plánu a trvá jí hodinu, než se dostane dovnitř...

Ve vzduchu je cítit charakteristický pach pálející se pryskyřice :-) Koupila jsem si tričko s ňákou kočkou, co hraje na gramce vlastníma drápama, ale pořád je takový vedro, že tu pobíhám bez něj. Všude se děsně práší, ale naštěstí to kropěj vodou, tak aspoň že to, jinak by se v tom za chvíli nedalo vůbec dejchat. Jinak ten prostor tady je super, několik krytejch objektů, původně asi garáže, nebo sklady na cosi armádního, co pak zmizelo. Vzadu za nima je pak takovej buzerplatz - tam je hlavní stage. Vypadá jak z ňákýho komixu, takže se těšim, až bude tma, to zas nebudu vědět, co dřív fotit a ve finále bude na všech fotkách tma :-D Jdu si dát palačinku a upravit ňáký fotky, než to začne.

Deset hodin a už je tady pro někoho záchranka. Holka. Buď je úplně strašně moc... a nebo jí prostě dostalo to vedro. Všechny ty menší stages jsou vyhřátý jak v sauně.

15 tisíc lidí, to je 30 tisíc vykulenejch očí

15 tisíc lidí, to je 30 tisíc vykulenejch očí, má možnost sledovat, jak se v rámci zahajovací performance vzbudí Monsterbot. Ayah Marar zpívá živě, něco přes půl hoďky, je to taková příjemná akustická předehra. Pak Netsky. Ani nečekal na souhlas, jestli to tak chceme a tak trochu v BDSM stylu do nás bez slitování nasypal takovou dávku beatů, že jsme jich byli úplně plný. Země se zachvěla, foťák můžu uklidit, protože ruce potřebujeme na něco úplně jinýho. Přichází battle v sekání zahulenýho vzduchu na kusy a já hrozně dlouho nikde nebyla, takže mam pocit, že ho musim vyhrát. S tim krámem na zádech to neni úplně ideální, ale překousnu to, tričko je nad plán, musí pryč. Asi jsem někde ztratila hlavu, najednou pařim s moc pěknym chlapem. Asi hodinu si všemožně vyjadřujeme sympatie, takže mam hladinu oxytocinu na maximu. Jdu na záchod a koupit si ňákou vodu, tak se ptám jak se jmenuje a ptám se "Budeš tady až se vrátim?". Jdu hledat ztracenou hlavu. Přemejšlim, že zdrhnu. Ale nejde to. Je tu něco, co mě děsivě táhne zpátky. Možná ty jeho oči.

Tak se vracim a v těch očích je radost, že jsem tam, i starost, kde jsem byla tak dlouho. Polejvá mě vodou, kterou jsem mu donesla, aby se napil a řekne jenom "Už prosím tě nechoď nikam pryč." Tak spolu zůstáváme a paříme jak zvířátka :-P.

Úplně ke konci programu hlavní stage přichází ukrutná bouřka, to je chvíli strašně příjemný. Pak už míň... Hlavně pro takový věci, jako třeba foťák. Schováme se do jednoho z těch krytejch hangárů a čekáme, až to přejde. Můj neznámý přítel spí, já dělám pár fotek na dlouhej čas, pozoruju dění kolem a užívám si přítomnýho okamžiku. Kdyby to šlo, chtěla bych, aby nikdy neskončil…

Nejde to. Už neprší a je světlo. Kolem vypláchlejch stanů jdu spát do auta. Vedro mě vyžene k vodě, kde potkávám kluky ze včera, tak dospáváme a kecáme o blbostech. Tráva je plná vytuhlejch lidí, co měli ten samej nápad. Odpoledne se loučíme s příznačným přáním „Dobře dojeďte" :-D Vyrážím domů za kočkama…