Krysař se vrací do Kalichu

Kultovní  muzikál Daniela a Mirjam Landových v produkci Michala Kocourka chystá po více než 20 letech od premiéry své původní inscenace na prknech pražského Divadla Kalich svůj velkolepý, přímo osudový návrat. Magická Krysařova flétna zahraje divákům ve své premiéře nového nastudování již 8. září.  

Od první premiéry uplynulo více než 20 let a od premiéry nastudování v Divadle Kalich již 15 let. Na svém kontě má více než 1000 úspěšných repríz. Nový Krysař se publiku představí ve zcela novém rouše, pojat netradiční optikou. Novinky můžeme očekávat jak v hereckém obsazení, tak v jeho výtvarné podobě a choreografii. Podtitul „osudový muzikál" je osudovým v řadě významů, zejména v  aktuálním uchopení reality, ve které žijeme.    

Mirjam Landa, režie

Hudební knihovna: Muzikál Krysař se jako pověstná červená nit line celou vaší divadelní kariérou. Které momenty v jeho více než 20leté historii jsou pro vás ty zásadní?
Mirjam Landa: "Vzpomínám na první inscenování Krysaře v divadle Ta Fantastika. Tenkrát jsem o divadle neměla ani páru. Všechno vznikalo citem a ukázalo se, že to bylo dobře. Pak jsem uvedla inscenaci v Bratislavě a v Prešově. To už jsem se učila divadelní hantýrku. Velkou událostí byl Krysař v rakouském Klagenfurtu, kde jsme si s Danem vyzkoušeli i roli producenta. Úspěch byl velký, nakonec jsme měli plné divadlo, ale blbě jsme si to spočítali a finančně dost zahučeli. Nicméně zkušenost to byla krásná. Poslední zásadní vzpomínka patří první inscenaci Krysaře v Divadle Kalich. Tam jsem asi ukončila své soukromé divadelní studium."

HK: Krysaře napsal Daniel Landa jako mladý, ani ne třicetiletý autor. Jaký byl Daniel Landa té doby?
ML: "Myslíte, že dneska by jeho Krysař vypadal docela jinak? Když Dan psal Krysaře asi ve svých šestadvaceti letech, šlo o nádherný klukovský počin. Měl zkušenosti z muzikálu Dracula, kde po nějakou dobu ztvárňoval hlavní roli, ale nenaplňovalo ho to a chtěl napsat něco svého. Byla to „ta stará doba”: neexistoval internet, mobily byly vzácností a my jsme se bavili tím, že jsme si po večerech četli, co Dan ten den napsal, nebo to četl kamarádům a vždy při tom vznikaly nové nápady. Nevím, jak by Krysař vypadal, kdyby ho Dan psal dneska. Prostě ho vytvořil tenkrát a tak to mělo být."

HK: Jak vzpomínáte na okolnosti a atmosféru vzniku Krysaře?
ML: "Atmosféra byla fantastická. Všichni zúčastnění žili jen tím dílem. Neexistovali „kšeftaři". Byly to zlaté devadesátky. Nikdo nic neřešil a pořád jsme pořádali mejdany. Z dnešního hlediska bylo i obsazení naprosto jedinečné: v hlavní roli Dan Landa, v dalších velkých rolích Lucie Bílá, Pepa Vojtek, Michal Suchánek, Richard Genzer, Pepa Carda…"

HK: Vybavuje se vám vaše a Danielovo tehdejší rozpoložení?
ML: "Dan byl v té době už velmi známý, ale neexistoval ten tlak úspěchu. Povede se? Nepovede? Bylo to takzvaně jedno. Důležitější bylo, že my jsme z díla nadšení. Cítili jsme se velmi svobodně a uvolněně."
HK: Muzikál Krysař mimo jiné poukazuje na nebezpečí, které hrozí, když spolu lidé přestanou komunikovat. Rezonuje v něm i pro vás toto téma? A případně jaká další?
ML: "V Krysaři se najde několik témat. Jedno je jistě to sociální. Komunikace mezi lidmi a arogance vládnoucích se určitě za posledních léta zhoršila. Z mezilidských vztahů se vytratily hodnoty, morálka a etika není žádaná, měří se hodnotou peněz. Podobně jako v Krysaři. Pak skutečně může přijít někdo mocný s úplně jiným zájmem a vymaže nás. Jen proto, že nežijeme v jednotě. Dalším tématem muzikálu je láska mezi Krysařem a Agnes a hluboké,  ale tragické přátelství mezi rybářem Štěpánem a Jakubem, dveřníkem ostrovanů. Jsou to dojemné momenty, jak je každý z nás prožívá na tomto velkém hřišti jménem svět."

HK: Nezdá se vám muzikál Krysař dnes aktuálnější než v době jeho vzniku? Nesvádí vás to k tomu udělat z inscenace aktuální agitku?
ML: "Krysař je víc aktuální než kdy jindy, to je skvělé. Přesto nebudu mít tendenci dění na jevišti aktualizovat. Vše je v díle obsaženo. Jde o podobenství, ne o dokumentární představení."

HK: Jakou chcete mít novou inscenaci Krysaře po divadelní stránce v porovnání s těmi předchozími?
ML: "Inscenace bude víc taneční než ty předchozí. Budu klást větši důraz na detail, ať už se to bude týkat scénografie, svícení nebo herectví. Asi si myslíte, že Krysaře musím znát skrz na skrz. Ale je v něm pořád spousta detailů, které se zaslouží pozornost. Divák si toho možná vědomě ani nevšimne, ovšem na podvědomí to rozhodně bude působit. "

HK: Vyhlašujete konkurz na dětského herce. Proč chcete do Krysaře nově malého hereckého kolegu?
ML: "Vzít do inscenace dítě mi napověděla moje intuice. Leckoho napadne, že ho v inscenaci potřebuji jako symbol nevinnosti. Opak je pravdou. Co dítěti odmalička vtloukáte do hlavy, tomu uvěří. Pokud ho tedy například naučíte nenávidět, bude nenávidět nejvíc. Proto tam chci dítě. Aby si právě tohle diváci uvědomili."

HK: Jako na představitele hlavní role jste společně s producentem Michalem Kocourkem vsadili na Přemysla Pálka. A to bez alternace, takže o něm musíte být opravdu přesvědčená. Čím si vás získal?
ML: "Na Přemysla Pálka mě poprvé upozornila jeho herecká kolegyně Markéta Procházková. Začala jsem si ho všímat a pak jsem ho viděla na konkurzu do jiné inscenace, kde si mě získal. V Divadle Kalich už hrál v několika inscenacích hlavní role v alternaci a já jsem přesvědčená, že roli Krysaře unese s přehledem. Má dostatek zkušeností a je trochu "jiný”. Zachoval si svou osobitost a není mu jedno, co hraje. Hodně mu věřím a na spolupráci se těším."

HK: Jak byste okomentovala celé nové herecké obsazení Krysaře? S jakými nároky na herce se rodilo?
ML: "Jako tenkrát, při první inscenaci Krysaře, se řídím citem. Hledala jsem kolegy, kteří naším představením budou žít a se kterými si můžeme zavolat třeba v noci, abychom si vyměnili nové nápady. Nezajímají mě herci, kteří si jen potřebují odškrtnout volné políčko v diáři.   V obsazení Krysaře najdete jména, s nimiž jsem už spolupracovala, a některá nová. Kromě umělecké zdatnosti bylo při výběru důležité, zda si můžeme vzájemně rozumět. Samozřejmě je to trochu jak věštění z křišťálové koule, ale věřím své intuici!"

HK: Jaká bude na vzniku nové inscenace Krysaře účast jeho autora Daniela Landy? 
ML: "Dan se na novou inscenaci těší a mám jeho plnou důvěru. Chci ho zvát na zásadní etapy zkoušení. Je to přeci jen žijící autor a jeho názor plně respektuji."

Daniel Landa, hudba, libreto, texty

Hudební knihovna: Čím vás tenkrát zlákal právě Krysař jako látka pro muzikál?
Daniel Landa: "Zajímalo mě, co se může stát, když je jednomu člověku propůjčena tak obrovská síla, tak obrovská moc, jakou má Krysař díky své flétně. Je to velké téma: jak  přemýšlí člověk, který rozhoduje o miliónech osudů, co ho přitom ovlivňuje… Kdysi jsem četl knížku, viděl jsem Krysaře i na divadle a vždycky mě fascinovala velká vnitřní mystika, kterou tahle figura má. Nikdo neví, odkud přichází a kam míří. Jeho tajemství mě natolik provokovalo, že jsem dostal chuť  zabývat se jím dál  a pokusit se Krysařův příběh vyprávět po svém, jinak."

HK: Proč  jste se vlastně rozhodl vstoupit do světa muzikálu jako autor?
DL: "Protože jsem se domníval, že jde vytvořit jistý protiklad k výpravným muzikálům typu Draculy, ve kterém jsem tehdy odehrál nějakých třicet představení. Vzal jsem to jako výzvu vytvořit  muzikál,  v němž je daleko důležitější, co se děje uvnitř příběhu, než jaké stojí na jevišti kulisy a jak drahé mají herci kostýmy. Muzikál jako žánr mě nikdy neurážel, neiritoval. Je to umělecká disciplína jako jakákoli jiná."

HK: Muzikál je ovšem také  uměleckým žánrem, který má svá jasná, pevná pravidla. Byl jste si jich vědom a řídil jste se jimi při psaní Krysaře?
DL: "Přiznám se, že vůbec ne. Většinou píšu tak, jak se to líbí mně, a pak jsem zvědavý, co na to řeknou lidi. Nesedám si za piáno s tím, že budu psát takovým a takovým způsobem, nehlídám si, jestli mi náhodou nechybí něco, co  budou diváci očekávat. Důležité je, abych byl spokojený já sám, jedině za takové podmínky přeci můžu přesvědčit i posluchače a diváky."

Martin Černý, autor scény:

"Scénu pro Krysaře jsem poskládal z pohyblivých modulů, které se současně umí otáčet i jezdit. To umožňuje velké množství možností členění prostoru a má vytvářet dojem, že jsme ztraceni v nekonečném bludišti tajemného města, kde nikdy nevíme, co nás čeká za dalšími dveřmi. Nejen toto fiktivní město je labyrintem různých prostorů s mnoha průchody, ale také jeho stěny jsou plné dutin a škvírami mezi prkny nás sledují malá červená očka…"


Krysař se řadí mezi nejúspěšnější původní české muzikály všech dob. Původní pražská inscenace muzikálového příběhu tajemného muže v kápi a s píšťalou měla přes úctyhodných sedm stovek repríz. Zhlédlo je bezmála půl milionu diváků. Premiéra se uskutečnila v listopadu roku 1996. Ještě téhož měsíce vyšla alba Krysař I a Krysař II, jež záhy byla oceněna Zlatou deskou. Dodnes platí za jednu z nejprodávanějších muzikálových nahrávek na tuzemském hudebním trhu.  

Divadlo Kalich přišlo s novým nastudováním v březnu 2002, v němž přibyly postavy mystických Stínů, choreografii vytvořil holandský choreograf Dirk Smith. Kritika inscenaci ocenila a diváci se nechtěli „svého" Krysaře vzdát ani po odehrání původně ohlášené stovky repríz. Současné herecké obsazení také natočí nové album s písněmi z muzikálu, jež vyjde k zářijové premiéře. A 20 let, uplynulých od premiéry původní inscenace Krysaře, připomene také speciální hudební nosič jako sběratelská rarita.