Krásný ztráty Live si letos prošly částečnou omlazovací kúrou. Úspěšně.

Již popáté se ve Všeticích na Benešovsku konal o víkendu 11. - 13. srpna festival Krásný ztráty Live. Popisem malebného prostředí, návštěvnického komfortu a dramaturgie se nebudeme zdržovat, k dohledání je v naší loňské reportáži a vysoký standard zůstal zachován také letos. 

Takže se zaměřme na dvě zásadní novinky letošního ročníku. Patronem Ztrát je od jejich počátků Michal Prokop. Nyní si organizátoři do týmu přizvali i Romana Holého, což dodalo dramaturgii modernější a progresivnější šmrnc. Na své si tak přišli i mladší, soudobější hudbu a novější trendy vyhledávající posluchači. Návštěvnost koncertů Katarzie, něco něco, Lazera Vikinga, ZVA-12-28 nebo 7krát3 sice nedosahovala výše jako u zavedených jistot, ale podobně smýšlejících lidí bylo pod pódiem především Komorní scény dost a jednotlivé sety si náramně užívali. A navíc podobná jména mohou přilákat další, dosud víceméně opomíjenou skupinu návštěvníků. Jen tak dál. 

Druhá novinka s tou první úzce souvisí a týká se právě Komorní scény. Ta byla umístěna v krásném prostoru s téměř ideální kapacitou, takže i když na ní chodilo méně návštěvníků než na Hlavní, vypadala zaplněně. Některým lidem, dle reakcí na sociálních sítích, vadilo, že pořád někde něco hrálo a nebyly pauzy mezi jednotlivými koncerty. V tom případě ale mohli využít několika klidových zón v rozlehlém areálu. Nebýt této scény, výše zmíněné kapely by ve Všeticích nikdy nevystoupily a to by byla, z mého pohledu, velká škoda. 

Ale pojďme už k hudbě. Svým sametovým hlasem a všeobecně známými, romantickými písněmi návštěvníky naladil Luboš Pospíšil. S o generaci, občas i dvěma mladšími hudebníky (některé písně jsou starší než někteří účinkující) z kapely 5P zahrál velké hity Soukromá cesta do nikam, Dvě tváře: Jekyll a Hyde nebo Vzdálená tvář. Jako otvírák příjemné pohlazení. 

Ale rychle na Komorní scénu, kde již byli připraveni něco něco. Stejně jako u Pospíšila poctivé, melodické písničky, jen v úplně jiném kabátu. Vzdušným, hravým skladbám dominuje elektronika, křehký Alžbětin zpěv a přebíhání Tomáše mezi syntezátory, mikrofonem a kytarou. Tentokrát si dvojice přivezla bubeníka (hrál s obrovským nadšením a doslova nad bicími nadskakoval), takže písně dostaly ještě větší energii. O úvod se postarala Rovina, následovaly Vlny, Strach, Místo, Chodím sama do tmy a zazněly i Obrysy z chystané novinky Třetí, která vyjde v září. První vrchol Krásných ztrát.

Zase jiný styl píničkářství představil v Praze žijící Brit James Harries. S věčným úsměvem na tváři a za doprovodu vynikajících muzikantů Matěje Belka, Davida Landštofa a Martina Kroupy Kryštofa se pohyboval na pomezí folku, rocku a popu, skvěle komunikoval s publikem a hlavně byl naprosto autentický. Tolik pozitivní energie se hned tak nevidí. Vizuální stylizace Divy Baary (pseudonym zpěvačky a textařky Báry Vaculíkové) k jejím šansonům a kupletům o lásce náramně seděl. 

Vlasta Redl ve skupině AG Flek dlouhá léta působil, pak se jejich cesty rozešly, ale nyní opět mají společný program. Ten nejprve patřil AG Fleku s ikonickými muzikanty jako Ivo Viktorin, Karel Markytán nebo Blanka Táborská, poté nastoupil Redl se svojí mladou kapelou. Ten dokonce povýšil vesničku Všetice na město, aby mohl zahrát Město měst. Závěr patřil bloku obou kapel, kdy se na jednom pódiu sešlo snad patnáct muzikantů. Zaplněný prostor pod pódiem i v okolních stráních nadšeně zpíval snad všechny texty, pro mnohé se jednalo o splněné přání. Poslední přídavek si dle Redlových slov vynutil mladý a nadějný zpěvák, samozřejmě Michal Prokop, který si v něm zahostoval. „Z toho kluka něco bude," zaprorokoval si v závěru Redl. Druhý vrchol festivalu.

Lazer Viking je nepřehlédnutelný týpek. Divoký, nespoutaný živel. S vizáží hrdiny Kaurismäkiho filmů zpívá do samplů, pohybuje se od punku přes rock, elektroniku až k metalu, a i když je na scéně sám, energie létá na všechny strany. O koncertu Michala Prokopa a jeho Framus Five bych mohl napsat přesně to samé, jako v loňském či předloňském roce. Mimořádní muzikanti, hity s nápaditými melodiemi a poetickými texty těch nejlepších básníků, vysoké nasazení, chronologická dramaturgie..., ale pro pravidelné návštěvníky Krásných ztrát by mohl některé písničky prohodit. Dalších skvělých má v zásobě celou řadu. Takhle přes všechny superlativy chybí moment překvapení. 

Slovenská písničkářka Katarzia byla magická, uhrančivá, tajemná a přesto velice milá. Od debutu Generácia Y urazila obrovský kus cesty, dnes v její hudbě převažuje elektronika a přesto se jedná o silné písničky s poetickými, osobními texty. Do Všetic si přivezla bubeníka a DJ a kromě tři roky starých písní typu Celibát nebo Samota mi nevadí uvedla i několik skladeb ze zatím posledního alba n5 a chystaného Šťastné dieťa, které bude pokřtěno 10. 10. v pražském Jazz Docku. Silný, téměř duchovní zážitek. A to i přesto, že si Katarzia s chutí střihla i techno. Třetí vrchol festivalu.

Přesto, že už bylo hluboko po půlnoci, hodně návštěvníků si počkalo na Chrise Jaggera, mladšího bratra mnohem slavnějšího Micka. Za doprovodu houslistky a bubeníka hrál melodické, vstřícné skladby, čerpající z rocku, blues a country. Kromě zpěvu ovládal tenhle na první pohled milý chlápek kytaru a foukací harmoniku a jednalo se o příjemné zakončení prvního dne. Omlouvám se kapelám 333 a Rosario Smowing, ale nešlo stihnout všechno. A undergroundové Všetické jízdě, kde jsem se nejvíc těšil na Už jsme doma. Bohužel se kryli s Katarzií, takže jsem stihl jen poslední dvě písničky a v malém, k nehnutí narvaném a vydýchaném klubu to byl tedy nářez. 

Sobota byla, ostatně jako pátek, ve znamení stylové pestrosti. Blues, rock, jazz, funky, alternativa, elektronika, šanson, punk, swing, rap, pop…. O hudební rozjezd se na Komorní scéně postarali bluesoví PTASZEK & BUŽMA s fenomenální hrou Matěje Ptaszeka na foukací harmoniku. Hlavní scénu otevřel Ivan Mládek se svým Banjo Bandem. Příjemné, léty prověřené hity od úvodního Když je v Praze abnormální hic po závěrečný přídavek Jožin z bažin si s Mládkem zpíval snad každý z návštěvníků. Písně OK, jen ty osmdesátkové vtipy a výstupy zpěvaček Libuny, Lenky Plačkové a Lenky Šindelářové… No nic, lidé se smáli. 

Mládka na hlavní scéně vystřídal Michal Prokop Trio, tedy Michal, Honza Hrubý a Pavel Marcel. Slavné Prokopovy hity, méně známé písničky i covery, hlavně bluesové. Jejich vzájemná komunikace na pódiu je dokonalá, tihle chlapíci by spolu mohli hrát i poslepu, tak skvěle na sebe slyší, dokáží se naladit a improvizaci zvládají na jedničku. Jinak pro ně platí to samé co pro včerejší Framus Five, alespoň drobná změna repertoáru by neškodila. 

ZVA-12-28 bylo zjevením. Trojice slovenských muzikantů z okolí Zvolenu v čele se zarostlým, neposedným a s publikem báječně komunikujícím zpěvákem a kytaristou Norem Červenákem (Kaurismäki by mohl na Ztrátách uspořádat konkurz) sázela jednu pecku za druhou s takovou pozitivní a nakažlivou energií, že by jim jí mohly závidět daleko větší hvězdy. Tradice zabalená do moderního zvuku s prvky funky a shuffle & boogie a s autentickými, syrovými texty. Hrubá múka bude znít návštěvníkům v hlavě ještě dlouho, čtvrtý vrchol festivalu. Především na starších hitech typu Doba ledová, Černý nebe nebo Berlínská zeď byl vystavěn set kapely Precedens, jíž dodává energii mladá a hodně dobrá zpěvačka Daniela Langrová, která navazuje na tradici skvělých zpěvaček v této Němcově kapele (Bára Basiková, Iva Marešová).

Jiný Němec, Michal, přivedl na Komorní scénu Jablkoň. Multižánrová skupina (setkání Georga Friedricha Händela s pračlověkem) zkušených muzikantů s mladou a velice charismatickou zpěvačkou tentokrát dala přednost vstřícnějším folkovým či country písničkám, ale Babu Agu si samozřejmě neodpustila. 7krát3 a Yvonne Sanchez jsem slyšel jenom chvilku, takže hodnotit by bylo nefér. 

Zřejmě nejočekávanějším koncertem letošních Ztrát bylo vystoupení pop-funkové formace Monkey Business, dalšího projektu Romana Holého. A očekávání byla naplněna, Mankáči zaznamenali hned několik nej. Přilákali nejvíce lidí, připravili největší hudební, světelnou i zvukovou show, sklidili nejbouřlivější aplaus, měli nejvíce hostů (Michal Prokop, Štěpán Hebík), hráli nejdelší čas a přesto je návštěvníci nechtěli pustit z pódia. Prostě energický, dokonalý, promakaný nářez se skvělými písničkami, výbornými instrumentálními výkony a strhujícími zpěváky Terezou Černochovou a Matějem Ruppertem. Jeho vyznání Všeticím, areálu, pořadatelům a divákům patřilo k nejdojemnějším momentům celého festivalu. A možná právě ono rozehnalo blížící se bouřku. Pátý vrchol.

A rovnou navazuje šestý. Schodiště na Komorní scéně. Kapela, která svým šramlem dokáže roztančit každého, letos slaví 40. narozeniny (původní název Nahoru po schodišti dolů band). Proto se kromě skladeb z posledních alb rozhodla uvést i ty nejstarší vykopávky, které dlouho nehrála. Jako dárek přivezla fanouškům úvodní píseň, Láhev, a pak následovaly starší i novější vypalovačky Sestřička Krista, Ze zvyku, Sbal to, Průměrnej den, Nebudu nebo Kupředu, tahle skladba celý rozverný večírek zakončila. S pozváním na 7. 11., kdy skupina kolem nepřehlédnutelného frontmana Doktora Krajíčka oslaví v Café v lese narozeniny. 

Hip-hopová skupina Prago Union funguje již 20 let a právě průřezu dosavadní tvorby patřil i všetický koncert. Kapela hrála jak nejstarší písničky, tak skladby ze zatím posledního alba Made in Strašnice a poslouchat Katovy texty je radost. Jsou sice na rap trochu dlouhé, ale přesně odpozorované ze života a nechybí jim poselství. Stejně jako tradičnímu závěrečnému motivačnímu přednesu, Kato je prostě ryzí básník. Wild Tides a Gaiu Mesiah jsem už nedal, deficit spánku z prvního dne se projevil. Tak zase za rok, konkrétně 9. a 10. srpna 2024. Těšíme se, letošní ročník nasadil laťku hodně vysoko.

Foto: FB Krásný ztráty Live