Katarzia na Flédě: příběhy, které rezonují mezi akustikou a elektronikou

Brněnský klub Fléda se v úterý 19. listopadu naplnil něhou, slovy o respektu, vzájemné podpoře a lidské blízkosti. Tuto jedinečnou atmosféru bezpečí a přijmutí vytvořila slovenská zpěvačka Katarzia, která v Brně odehrála jeden ze svých dvou unikátních koncertů, v rámci kterých kombinuje akustické nástroje a elektroniku, což umožňuje komplexní představení napříč její tvorbou. Na pódiu vystoupila s kapelou, vokalistkami a jako překvapení představila hudebníka Aid Kida, který se podílel na několika jejích písních po elektronické stránce. 

Jako předkapela vystoupila československá kapela Baron Haze, která je fúzí žánrů jako jazz, progressive soul a dalších. Minulý rok v září vydali své první EP s názvem Live Session at Studio Svárov, kterým se uvedli do hudebního povědomí. Zpěvačkou Baron Haze je Simona Hulejová, která byla zároveň jednou ze dvou vokalistek na koncertu Katarzie. Druhou vokalistkou byla Erika Rein, ta vydala letos v září své debutové album Kamibe. Na tomto albu spolupracovala s producentem Jonatanem Pastirčákem a k posluchači promlouvá hned několika jazyky – rodnou slovenštinou, angličtinou a romštinou.

Katarzia svou show začala v plné sestavě s písněmi, které vyniknou spíše v akustické podobě a s hlasovou podporou vokalistek. Byla mezi nimi například píseň Šťastné dieťa, ze stejnojmenného alba, které vyšlo minulý rok. Zhruba v polovině koncertu došlo k obratu, kdy se akustika proměnila příchodem Aid Kida v elektroniku. Katarzia s Aid Kidem (Ondrou Mikulou) zahrála několik písní z alba n5 z roku 2021, na kterém společně pracovali. Toto album je o něco experimentálnější než její jiná tvorba a nese prvky hyperpopu. Je pro mě velice zajímavé tím, že zpěvačka sdílí intimní příběhy inspirované jejími osobními zkušenostmi, přičemž její přednes působí velmi odosobněně. V poslední části koncertu se na stage vrátila kapela a společně zahráli mimo jiné píseň Milovať s Hudbou, která byla ozvláštněna novými aranžemi. 

Zpěvaččin projev je velice autentický, přirozený a zároveň i naléhavý. Skrz své písně vypráví příběhy často z vlastního života, nebo vyzdvihuje jiná ženská i společenská témata. Oslavuje ženskou křehkost, ale také sílu a zdůrazňuje, že lidské prožívání může mít různé podoby. Velkým tématem je pro ni také svoboda ve všech svých formách. Ať už se jedná o svobodu politickou, svobodu projevu nebo svobodu v rozhodování. I přes to, že ve svých písních, potažmo i na koncertech, řeší vážná témata, tak dokáže svým důvtipem a energií vytvořit prostor, ve kterém by málokdo propadl zármutku. 

Text písně Celibát, který začíná těmito slovy: „Nič neočakávam, nikoho nehľadám, nemám predstavy, v nič neverím, samota mi nevadí, ani celibát tela, o lásku neprosím, nie som osamelá," uvedla tak, že se občas cítí přesně tak, jak napsala v písni, ale jindy cítí naprostý opak. Zaznamenala jsem, že mezi publikem to vzbudilo ohlas. Slečna v prvních řadách zakřičela, že se jedná o „manifestační song".

Koncertu se zúčastnil také štáb České televize, který ho natáčel. Je tedy možné, že fanoušci, kteří se na koncert nebyli schopni dostavit, tak o zážitek nepřijdou. Zároveň ti, kteří tam byli, si ze záznamů budou moci připomenout neopakovatelnou atmosféru, která tam vládla. 

Velkým překvapením na koncertě byla tajná oslava přichystaná pro vokalistku Simonu Hulejovou, která v den koncertu slavila narozeniny. Na pódium jí byl přinesen dort se zapálenými svíčkami a kapela i diváci ji k narozeninám zazpívali. Simona neskrývala překvapení a dojetí a svíčky před všemi sfoukla. 

Představený set písní byl specifický v tom, že ho původně vytvořili pro trenčínský hudební festival Pohoda 2024. Akce byla však druhý den konání zrušena kvůli bouři, která poničila konstrukce a hudební stany. Katarziin koncert se tedy neuskutečnil, naštěstí však dostal prostor v listopadu v Brně. Naskytne se ještě jedna příležitost, kdy si koncert prožít, a to 23. ledna příštího roku v Lucerna Music Bar v Praze.      

Autorka textu a fotografií: Karolína Tvrdá